Č. 3569.

Obecní volby: I. * Byla-li v námitkách proti volbě do obecního zastupitelstva namítána nevolitelnost zvolených z důvodu posl. odst. § 8 zák. z 31. ledna 1919 č. 75 Sb. ve znění novely ze 14. července 1922 č. 253 Sb., musí úřad o námitkách rozhodující také sám rozhodnouti o otázce nevolitelnosti. — II. * Námitka proti volbě do obecního zastupitelstva, že proti předpisu § 38 vol. ř. komise nezjistila, má-li volič všechny kandidátní listiny, neškrtané nebo neoznačené, musí býti konkretisována tak, aby se dalo posouditi, zda mohla míti vliv na výsledek volby. — III. * Vada řízení volebního, že proti předpisu § 38 vol. ř. komise nezjistila u všech voličů, mají-li všechny kandidátní listiny neškrtané nebo neoznačené, není vadou způsobující absolutně neplatnost volby, nýbrž jest vadou ke zrušení voleb vedoucí jen tehdy, objeví-li se, že mohla míti vliv na výsledek volby.
(Nález ze dre 7. května 1924 č. 7933.)
Věc: Josef H. v H. (adv. Dr. Sommer z Prahy) proti zemské správě politické v Praze (rada zem. spr. pol. Dr. Rud. Kobousil) stran volby obecního zastupitelstva. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutími byly zamítnuty námitky st-lů proti volbě obecního zastupitelstva v T. provedené dne 16. září 1923. Z důvodů připojených k nař. rozhodnutí vynikne zřejmě, čeho se námitky ty týkaly. V důvodech těch se praví v podstatě toto:
1. Námitka, že zvolení kandidáti . . . . . pozbyli volitelnosti dle § 8, posl. odst. ob. vol. ř., není v zákoně odůvodněná, ježto v den volby nebylo tu žádného pravoplatného výroku příslušného úřadu, že jmenovaní pozbyli volitelnosti dle § 8, posl. odst. ob. řádu vol., neboť nevolitelnost neplyne tu ze zákona samého, nýbrž musí býti výrokem admin. úřadu předem deklarována právě tak, jak to předpisuje § 10 o ztrátě mandátu.
2. Námitka, že ve volebních místnostech . . . . . volební komise u více voličů nezjišťovala, zda mají všecky kandidátní listiny, zamítnuta byla jako k vyšetřování a rozhodování nevhodná, ježto v námitkách nebyly uvedeny konkrétní případy doložené udáním voličů, takže žal. úřadu nebylo možno, aby odůvodněnost této námitky a vliv její na výsledek volby mohl přezkoumati, zejména dotčené voliče vyslechnouti, zda skutečně volební komise u nich kandidátní listiny co do úplnosti nepřezkoumala, po případě zda voličové toto přezkoumání sami nepřipustili, nebo zda komise následkem jejich prohlášení, že mají všechny kandidátní listiny, od přezkoumání důvodně upustila, po případě zda tu byly jiné důvody.
3. Námitka, že ve volební místnosti »u P.« byly některým voličům vyměněny kandidátní listiny volební komisí, vzal st-l při protokolu dne 22. října 1923 zpět a prohlásil, že se tato námitka týká volební komise »na St.«. Tato nová námitka byla zamítnuta jako opožděná, ježto byla přednesena teprve dne 22. října 1923, tudíž po uplynutí lhůty v § 54 vol. ř. stanovené.
4. Námitka, že Marie Š. a její dcera odevzdaly hlasovací lístek plnomocníkem v kočáře před volební místností, jest sice správná, ale pro výsledek volby nerozhodná, ježto 2 neoprávněně odevzdané hlasy vzhledem na poměr odevzdaných hlasů nemohly výsledek volby pozměniti (§ 56, odst. 1 vol. ř.).
Stížnosti podané do těchto rozhodnutí u nss-u, vytýkající nař. rozhodnutí nezákonnost a řízení vadnost, neuplatňují žádných stížných bodů proti odstavcům 3 a 4 nař. rozhodnutí, nýbrž se obmezují výlučně na potírání nař. rozhodnutí v odstavcích 1. a 2. Důsledkem toho musí se nss, maje zření k předpisu § 18 svého zák., obmeziti na přezkoumání nař. rozhodnutí pouze v bodech 1. a 2., třeba že stížnost Dra Františka H. a spol. v úvodě praví, že předmětem jejím jest celý obsah rozhodnutí zsp-é.
V těchto mezích uvážil nss o stížnostech toto:
Především nutno se zabývati námitkou pod 2. uvedenou, neboť kdyby se ukázala důvodnou, došlo by ke zrušení celé volby a pozbyla by významu otázka, zda při ní byly zvoleny některé osoby nevolitelné.
Tuto námitku zamítl žal. úřad z důvodu, že nebyla náležitě konkretisována, takže se nedalo posouditi, mohla-li by vytýkaná vada míti vliv na výsledek volby. Stížnost míní, že opomenula-li volební komise u voličů zjistiti všechny kandidátní listiny neškrtané nebo neoznačené, jak to předpisuje § 38 vol. ř., opomenutí to tvoří absolutní vadu řízení volebního, která má v každém případě za následek neplatnost volby, tedy beze zřetele na možný vliv této vady na výsledek volby.
Nss názoru tomu nepřisvědčil. Ustanovení § 36 zák. z 31. ledna 1919 č. 75 Sb. předpisuje, že má celé volební řízení nebo příslušná část jeho pro sběhlé vady volebního řízení býti jen tehdy zrušena, zjisti-li úřad o námitkách rozhodující, že vady zjištěné mohly míti vliv na výsledek volby, zjistí-li zejména, že byla vážně porušena svoboda. čistota nebo tajnost volby.
V tomto předpisu obsažena jest intence, aby nebyly rušeny volby v každém případě, kdykoliv by se tu nějaká, ať sebe menší vada řízení volebního udala, nýbrž jen tenkráte, kdyby vada ta mohla míti vliv na výsledek volby. Za takovou vadu pokládá zákon každé vážné porušení svobody, čistoty nebo tajnosti volby, neboť praví: »zjistí-li zejména, že ....,« a stanoví tak právní domněnku, že vážné porušení těchto náležitostí volby jest pokládati za takovou vadu řízení volebního, která může míti vliv na její výsledek. Jako každá presumpce, může i tato býti vyvrácena důkazem, že v konkrétním případě porušení svobody, čistoty nebo tajnosti volby tohoto vlivu nemělo. To jest pak úkolem šetření, o němž jedná § 55 vol. ř.
Šetření není však ničím jiným, nežli zjištěním skutkových okolností, které se pravidelně stane výslechem osob, jež se událostí za volebního řízení sběhlých buď samy zúčastnily, nebo jejich svědky byly, a šetření to musí se vztahovati na okolnosti, jichž úřad potřebuje k tomu, aby mohl posouditi, zda vytýkané vady řízení jsou takové váhy, aby mohly míti účinek na výsledek volby, nebo snad, ač obsahují vážné porušení svobody, čistoty nebo tajnosti volby, přece na výsledek volby zůstaly beze vlivu.
Z toho plyne, že námitky proti volbě musí býti tak konkretisovány, aby úřadu o námitkách rozhodujícímu poskytovaly pevný podklad pro šetření, jež nésti se musí dvojím směrem, jednak aby zjistilo, zda tvrzená vada se vůbec sběhla a jednak — je-li její existence dána — jaký byl její obsah a tím možný její vliv na počet hlasů pro jednotlivé kandidátní listiny odevzdaných.
S těchto hledisek dlužno posuzovati námitku st-lů, že aspoň u 90°r všeho voličstva nebylo zjišťováno, má-li dostavivší se volič všecky kandidátní listiny, tím méně se mu dávaly jiné či chybící.
§ 38 vol. ř. ve znění novely ze 14. července 1922 č. 253 Sb. praví: » Volební komise . . . zjistí, má-li volič všechny kandidátní listiny neškrtané nebo neoznačené. Za chybějící, škrtané nebo jinak označené dodá mu jiné, tak aby volič měl všechny kandidátní listiny.«
Zanedbáni tohoto zákonného rozkazu nutno nepochybně kvalifikovati jako vadu vol. řízení po rozumu § 56 cit. z. Při úvaze o otázce vlivu této vady na konečný výsledek volby nutno však po názoru nss-u rozeznávati dva případy. Kdyby bylo zjištěno k příslušnému tvrzení strany námitky vznášející, že komise tohoto rozkazu zákonného vůbec nedbala t. j. že u nižádného z voličů nezjišťovala, má-li všechny kandidátní listiny neškrtané a neoznačené, pak by bylo lze námitku tuto vadu uplatňující odmítnouti jen tenkráte, kdyby positivně bylo dokázáno, že opravdu tolik voličů mělo všechny kandidátní listiny a to listiny neškrtané a neoznačené, že by zbytek voličů již při zjišťování konečných volebních výsledků na váhu nepadl.
Musí totiž při vadách, jež svojí podstatou zasahují celý volební akt, vždy počítáno býti s možností nejnepříznivější a tudíž předpokládati, že efekt v § 56 zmíněný nastati »mohl«. Předpoklad tento možno vyvrátiti jen přímým důkazem opaku.
Jinak tomu však jest, není-li ani stranou samou tvrzeno, že volební komise vůbec a naprosto předpis § 38 ignorovala, nýbrž jen uplatňováno, že předpis tento byl pouze u části voličů zanedbán. Pak nutno arciť zjišťovati, jak veliký rozsah toto opomenuti mělo t. j. jaký počet voličů stihlo, ježto jen na podkladě tohoto zjištění možno usuzovati o vlivu této vady na konečný výsledek volby. Strana, která toto opomenutí jen na jistou část voličů obmezené vytýká, musí, má-li námitka její býti ve smyslu shora uvedeném příslušně konkretivována, uvésti jména alespoň takového počtu voličů, při nichž vada ta se dle jejího mínění sběhla, aby počet ten při zjišťování konečného výsledku volby byl mohl míti roli rozhodující. Nestačí tudíž pouhé tvrzení, že opomenuti ono stalo se u 90%, resp. 80% všech voličů, nýbrž nutno přesným výpočtem osob, u nichž se tak stalo, i rozsah této tvrzené vady již v námitce se žádoucí přesností uvésti a tím úřadu zjišťování nejen vady oné, nýbrž i jejího rozsahu a eventuelního provedení protidůkazu shora vyloženého umožniti.
Ježto námitky nutno podati v zákonné preklusivní lhůtě, nutno i toto konkretisování v této lhůtě, tedy již v podaných námitkách provésti. Dodatečné »doplňování« námitek v tomto směru bylo by kvalifikovati jako podávání námitek nových, které, stalo-li se po uplynulé lhůtě, jeví se býti nepřípustným. Proto právem zamítl žal. úřad námitku o § 38 vol. ř. opřenou, tuto konkretisaci neobsahující a nelze ani v tom shledati vadu řízení, že žal. úřad neprovedl o ní šetření dle § 55 vol. ř.
Pokud jde o námitku svrchu pod 1. uvedenou, slušelo stížnosti dáti za pravdu. St-lé námitkami proti volbě uplatňovali, že některé ze zvolených osob jsou nevolitelné z důvodu posl. odst. § 8 zák. z 31. ledna 1919 č. 75 Sb. ve znění zák. ze 14. července 1922 č. 253 Sb. Žal. úřad námitky ty zamítl jsa toho právního názoru, že o ztrátě volitelnosti proto, že zvolený před pravoplatným rozhodnutím o jeho resignaci odpíral úřad svůj vykonávati, musil by míti pravoplatný výnos příslušného úřadu, jak prý to předpisuje § 10 vol. ř. Názor tento neshledal nss správným. V daném případě nejde o to, že by zvolené osoby měly býti zbaveny mandátu, nýbrž jde o stadium ve volebním řízení, v němž se namítá, že osoby ty neměly býti vůbec zvoleny a směřuje se námitkami k tomu, aby se jejich volba uznala neplatnou a aby se jim tedy mandátu vůbec ani nedostalo.
Pro toto stadium řízení volebního zná zákon, byly-li zvoleny osoby nevolitelné, jednak opravu výsledku volby dle § 53 vol. ř. do kompetence dohlédacího úřadu I. stolice spadající, jednak námitky proti volbě dle § 54. Že z námitek proti volbě dle § 54 cit. z. nejsou vyloučeny námitky týkající se volitelnosti osob zvolených, to vyslovil nss již ve svém nál. Boh. č. 275 adm., na jehož důvody se poukazuje po rozumu § 44 j. ř.
V mezích této své kompetence musí tedy úřad rozhodující o námitce, že zvolena byla osoba nevolitelná, zkoumati, zda ona osoba má jednak náležitosti § 5 vol. ř., jednak jsou-li u ní okolnosti vylučující ji z volitelnosti dle § 5 téhož zák a dle posl. odst. § 8 ve znění novely.
Zákon pojí nevolitelnost osob k určitým faktům. Nastanou-li tato fakta, je již s jejich vznikem spojen účinek, že osoba se stávmissu pro závěr, že nevolitelnost tu již v době volby byla a že tedy námitky v tom směru vznesené jsou oprávněny. Jak bylo již výše řečeno, nečiní zákon mezi důvody nevolitelnosti dle posl. odst. § 8 vol. ř. a důvody § 5 resp. nedostatkem náležitostí dle § 4 žádného rozdílu. Proto také nelze nalézti zákonného důvodu pro názor žal. úřadu, dle něhož by úřad o námitkách rozhodující měl povinnost sice vyšetřiti důvody nevolitelnosti dle § 5, pro zjištění však důvodů dle posl. odst. § 8 by potřeboval pravoplatný nález dohlédacího úřadu.
Předpisu § 10 ani jeho analogického použití nemůže se žal. úřad dovolávati, poněvadž tento předpis nepraví, že by spor vzešlý o ztrátě volitelnosti, nastalé dle § 8 posl. odst., nesměl rozhodovati úřad vyřizující námitky do volby vznesené a takovou ztrátu volitelnosti uplatňující. Jen takto znějící norma by mohla úřadu, jenž k vyřízení námitek jest kompetentním, zabrániti, aby si o otázce zmíněné a nutnou premisu pro rozhodnutí námitek tvořící svůj vlastní úsudek učinil.
Jinak jest úřad k řešení námitek povolaný nejen oprávněn, nýbrž, ježto tu vůbec není předpisu, který by rozhodování o ztrátě volitelnosti vzniklé z důvodu § 8, posl. odst. zvláštnímu určitému úřadu svěřoval, i povinen tuto právní otázku, tvořící nutný podklad jeho nálezu a tím i integrující součást jeho vlastního procesního materiálu, své kognici podrobiti.
Z toho vychází, že žal. úřad měl o námitce této rozhodnouti věcně a že, neučiniv toho, porušil zákon.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti po rozumu § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3569. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1207-1211.