Č. 397.

Úřednictvo: Slib poslušnosti požadovaný státní správou od úředníků dle § 2 zák. ze dne 10. prosince 1918 č. 64 sb. z. a n., nepřipouští výhrad a podmínek. Důsledky nesložení slibu nastupují tedy i když úředník byl ochoten slib vykonati pod jistou podmínkou. (Nález ze dne 30. dubna 1920 č. 3041.)
Věc: Dr. Desider Fülöp v Košicích (adv. Dr. Ad. Krýza z Prahy) proti ministru plnomocníku pro správu Slovenska v Bratislavě (zast. min. místotaj. Drem. Gustavem Neudekem) o propuštění ze státní služby.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Když hlavní státní zastupitelství v Košicích dne 8. prosince 1919 oznámilo, že se stěžovatel, bývalý rakousko-uherský státní zástupce, nedostavil ke složení slibu podle § 2 zák. ze dne 10. prosince 1918 č. 64 sb. zák. a n. nařízeného, vyslovil žalovaný úřad naříkaným rozhodnutím ze dne 19. prosince 1919 č. 5272, že se stěžovatel vzhledem k tomu, že odepřel slib poslušnosti, dává k disposici vládě maďarské republiky a současně se mu zastavuje koncem měsíce prosince 1919 výplata veškerých jeho služebních požitků i s přídavky.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nejvyšší správní soud takto:
Dle § 2 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 sb. zák. a n. ponechají se státní úředníci bývalého království uherského prozatím ve svých úřadech s dosavadními požitky, složí-li slib poslušnosti republice československé a uzná-li zmocněnec vlády, že i jinak jsou se své úkoly. — Nesporno jest, že stěžovatel slibu toho nesložil a nesplnil tudíž podmínky stanovené pro své ponechání v úřadě s dosavadními požitky. Neprávem odvolává se stěžovatel na to, že byl ochoten složiti slib v případě, bude-li ponechán ve svém dosavadním působišti v Košicích, nebo bude-li dán do výslužby, neboť slib poslušnosti požadovaný státní správou od úředníka jakožto osoby, jež na základě zvláštního příkazu výkonné moci vykonává záležitosti správy státní, již dle své povahy nepřipouští výhrad a podmínek. Poněvadž tudíž stěžovatel nesplnil podmínky stanovené v § 2 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 sb. zák. a nař., odpovídá naříkané rozhodnutí, jímž ve svém úřadě ponechán nebyl a jímž výplata dosavadních jeho požitků byla zastavena, zákonu a jest bezdůvodnou stížnost proti rozhodnutí tomu brojící.
Dovolává-li se stěžovatel k uplatnění svých nároků zákona LXV. z roku 1912, tož použití ustanovení těch na poměr mezi ním a republikou československou by předpokládalo, že stěžovatel jest úředníkem státu toho. Tomu tak však není, když stěžovatel, jak svrchu dovozeno, nesplnil podmínky stanovené zák. z 10. prosince 1918 č. 64 sb. zák. a n., nesloživ slibu poslušnosti, kteréžto složení slibu zároveň s uznáním zmocněnce vlády, že jest i jinak se svůj úkol, mělo nahraditi akt jmenovací, jinak k založení poměru mezi jednotlivcem jako úředníkem s jedné a státem s druhé strany potřebný. Potom však stěžovatel úředníkem republiky československé není, vůbec se jím nestal a nemůže se tudíž dovolávati zákona předpokládajícího, že poměr takový úředníka ke státu skutečně založen byl.
Pokud pak stěžovatel béře rozhodnutí svrchu uvedené v odpor také z té příčiny, že dán byl k disposici maďarské vládě, lze přes nevhodně volenou stylisaci rozhodnutí toho vykládati je pouze v ten rozum, že státní správa republiky československé nepřevzavši stěžovatele do svých služeb z důvodu na jeho straně nastavšího, totiž pro nesložení H
slibu, z čehož důvodně souditi mohla, že jí stěžovatel sloužiti nechce, a vyslovivši, že ho dává k disposicí vládě maďarské, jíž dosud sloužil, pokusila se pouze poskytnouti mu možnost, vykonávati i nadále své povolání tím, že by vstoupil do služeb oné vlády, takže prostředkovala toliko mezi ním a cizí vládou, při čemž však navázání nového poměru služebního mezi stěžovatelem a vládou tou mohlo býti přivoděno pouze za jeho souhlasu a bylo mu tedy ponecháno na vůli, zda prostřednictví toho použíti chce čili nic.
Subjektivních práv stěžovatelových prohlášení ono se tudíž nedotklo a jest tedy stížnost i v tomto směru bezdůvodnou.

Citace:

č. 397. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 286-288.