Č. 10014.

Cesty (Slovensko): * Příspěvková kvota průmyslového podniku na udržování vicinální cesty se stanoví (arg. § 36 odst. 5 zák. — Č. 10014 —
čl. I:1890) pro podnik, nikoliv pro podnikatele; kvota ta zůstává proto při změně vlastníka podniku nezměněna.
(Nález ze dne 20. září 1932 č. 8091.)
Věc: Václav L. v S. proti zemskému úřadu v Bratislavě o příspěvek na vicinální cestu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhodnutím okresního úřadu v Skalici z 21. prosince 1925 vyslovena byla na základě místního šetření z 21. prosince 1925, provedeného podle § 36 zák. čl. I:1890, nově povinnost majitele parní cihelny R. J. v S. přispívati ve smyslu cit. zák., resp. vl. nař. č. 385/22 na vicinální cestu č. IV. S.—M.—R. Výměrem ze dne 13. ledna 1928 stanovil okresní úřad na základě § 30 zák. čl. I:1890, resp. § 1 B/2 vl. nař. č. 385/22 příspěvek R. J. na tuto cestu 4% pravoplatně rozpočtených nákladů, podotknuv, že jest přiměřený skutečnému používání cesty a že bylo při něm přihlíženo k finančním možnostem podniku, dlouholetým zkušenostem, zjištěním a statistickým datům.
Dne 25. července 1928 učinil Václav L. v S. prohlášení tohoto znění: »Prohlašujeme v dôsledku odkupenia tehelny od R. J. převzal som na seba tiež veškeré plnění záväzkov veřejných vôči okresnému úřadu v S., hlavně příspěvky na udržovanie vicin. cesty čís. IV. (S..M.)«.
Podle schváleného rozpočtu na r. 1929 vicinál. čestní skupiny č. IV. vykazoval 4% příspěvek na V. L. připadající 2520 Kč. Proti předepsání tohoto příspěvku podal Václav L. odvolání, které okresní úřad v Skalici rozhodnutím z 31 . května 1929 podle ustanovení § 78 vl. nař. č. 8/28 zamítl jednak pro opožděnost, jednak pro nepřípustnost, podstatně z těchto důvodů: Příspěvková povinnost a percentuelní výše příspěvku nestanoví se každoročně, nýbrž jen případ od případu, když závažné okolnosti nové stanovení procenta odůvodňují. Jinak zůstává klíč nezměněný. Pro výdělečný podnik po živnostensku provozovaný — parní cihelnu v S., — resp. pro každého majitele tohoto podniku byl stanoven 4% příspěvek z roční rozpočtové potřeby výměrem okresního úřadu z 21. prosince 1925. Tento přiměřený příspěvek je i nyní nezměněný a pravoplatný, ježto okolnosti neodůvodňují nové jeho stanovení. Příspěvková povinnost přechází automaticky na každého nového majitele cihelny. Okresní úřad při změně majitele nejvýše nového majitele o povinnosti na podniku váznoucí vyrozumí. Stalo se tak i zde, jak patrno z prohlášení Václava L. z 25. července 1928.
Další odvolání, v němž V. L. namítal, že koupil cihelnu bez jakýchkoli závazků k cestě, že jde o zadlužený malý podnik, který pracuje v roce jen 4—5 měsíců a příspěvek byl vyměřen bez jeho souhlasu, zemský úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím zamítl z důvodů v odpor vzatého rozhodnutí okresního úřadu.
Stížnost podaná k nss nepopírá, že byl 4% příspěvek na udržování vicinální cesty řádně vyměřen bývalému vlastníku cihelny, namítá však, že nař. rozhodnutí jest nezákonným, ježto povinnost příspěvková se neurčuje pro podnik a nepřechází automaticky na každého vlastníka podniku, nýbrž — Č. 10015 —
předpisuje se podnikateli a na podniku jako břemeno nevázne. Při změně majitele měl proto okresní úřad příslušným řízením zjistiti, jsou-li tu okolnosti, které odůvodňují nové vyměření povinnosti příspěvkové, ježto nový majitel nemusí v témže rozsahu jako jeho předchůdce používati cesty, nýbrž může výkonnost podniku omeziti na určitou dobu.
Jde tedy jedině o otázku, zda percentuální příspěvková povinnost, která byla pravoplatně stanovena pro předchůdce st-le ve vlastnictví cihelny, postihuje i st-le, či zda změna ve vlastnictví tohoto podniku sama o sobě odůvodňuje potřebu, aby percentuální příspěvková povinnost byla znovu určena. Nss shledal, že správným je názor první, z něhož vycházel i žal. úřad.
Z ustanovení § 36 odst. 5 zák. čl. I:1890 vyplývá totiž, že příspěvková kvóta nestanoví se pro podnikatele, nýbrž pro obchodní a průmyslové podniky (vállalatoknál). Obdobné ustanovení obsahuje také § 29 cit. zák., podle něhož k úhradě nákladů na stavbu a udržování příjezdných silnic k nádraží jsou zavázány zúčastněné obchodní a průmyslové podniky. Pro stanovení kvoty jsou rozhodný objektivní momenty, t. j. míra a modality užívání cesty pro účely podniku. Pouhá změna vlastníka je sama o sobě bezvýznamná. Jemu je ovšem zůstaveno, aby se, změnily-li se skutečně poměry, pro stanovení percentuálního příspěvku rozhodné, domáhal toho, aby z tohoto důvodu klíč byl nově stanoven. Pokud se však tak nestalo, je klíč pravoplatně stanovený závazným i pro nového vlastníka podniku, aniž bylo třeba z důvodu změny vlastnictví jej nově vyšetřovati a určiti.

Citace:

č. 10014. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 269-271.