Č. 993.Školství: * Ministerstvo školství a národní osvěty nemůže právo svoje ke zřízení obecné školy veřejné podle § 5 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n. pro menší počet žactva než 40 ani povšechně ani pro jednotlivý případ přenésti na funkcionáře jmenovaného v § 4 téhož zákona.(Nález ze dne 26. října 1921 č. 13546.)Věc: Místní obec a místní školní rada v P. (adv. Dr. K. Schreiter z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze o zabrání místnosti pro českou školu. Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím bylo vysloveno zabrání místnosti pro českou školu obecnou v P. se zrušuje pro vady řízení.Důvody: Místopředseda zemské školní rady v Praze výměrem z — vyslechnuv zemský správní výbor, rozhodl ve smyslu dohody s ministerstvem školství a národní osvěty podle zákona ze dne 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n., aby byla v obci P. zřízena ve smyslu tohoto zákona obecná škola veřejná s českým jazykem vyučovacím a aby škola ta organisována byla zatím jako škola jednotřídní.Aby zabezpečeno bylo umístění této školy a bydlení jejího správce vyslovil pak týž činitel dne — v dohodě se zemskou politickou správou podle práva daného jemu §em 7 shora uvedeného zákona, doplněného a změněného zákonem ze dne 9. dubna 1920 č. 295, zabrání dvou tříd v přízemku nové budovy obecné a měšťanské školy v P., obrácených k severozápadu, kterých dosud užívalo se pro pokračovací školu živnostenskou, dále pro správce české školy v domě tak zv. staré školy v P. tři pokoje v přízemí, a to dva proti jihu a třetí proti severu, i s příslušenstvím.Jak proti zřízení české školy, tak proti zabrání místností podal purkmistrovský úřad v P. odvolání k ministerstvu školství a národní osvěty, které naříkaným rozhodnutím bylo zamítnuto, a to pokud se týče zřízení české školy obecné, poněvadž zřízení to bylo provedeno na základě § 4 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 s konečnou platností, takže opravný prostředek nemá místa; pokud se týče zabrání místností, bylo odvolání zamítnuto ministerstvem školství ve shodě s ministerstvem vnitra jako neodůvodněné, při čemž bylo vzato v úvahu, že jinakým způsobem přiměřených místností nebylo lze získati, učiněným opatřením pak vyučování na dotčených školách není ohroženo. Ostatně bylo vysloveno zabrání místností na základě protokolu o komisi z —, při níž v zastoupení obce přítomný starosta města P. proti návrhu tomu vůbec ničeho nenamítal.Stížnost podanou městskou obcí P. a místní školní radou v P. proti záboru místností, uznal nejvyšší správní soud důvodnou, neboť ze správních spisů jde na jevo, že česká škola v P. byla zřízena pro menší počet dětí školou povinných než 40; zřízení její nemohlo tudíž býti vysloveno předsedou zemské školní rady nebo zástupcem jeho podle § 4 zák. z 9. dubna 1919 č. 189, ale toliko ministerstvem školství a národní osvěty podle § 5 uvedeného zákona.Tuto výhradnou, zákonem stanovenou příslušnost svoji nemohlo ministerstvo školství a národní osvěty ani povšechně ani pro jednotlivý případ přenésti na místopředsedu zemské školní rady. Vzhledem k tomu příslušelo také právo rozhodovati o zabrání místností podle § 7 uvedeného zákona ve znění zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 295 sb. z. a n. toliko ministru školství a národní osvěty neb zástupci jím ustanovenému ve shodě s ministerstvem vnitra.Zabírací výrok z — vydán byl místopředsedou zemské školní rady, tudíž funkcionářem jiným, který ani podle všeobecných zásad o organisaci úřadů není povolán, aby ministra školství a národní osvěty zastupoval, jsa naopak činitelem instančně rozdílným, a o němž také nikterak není spisy prokázáno, že by jej byl ministr k tomu konci ve smyslu uvedeného zákonného předpisu ustanovil svým zástupcem; výrok ten byl tudíž vysloven funkcionářem nepříslušným a je proto zmatečným.Řízení jest tudíž vadné, poněvadž zabrání vysloveno bylo funkcionářem nepovolaným, pro školu zřízenou od nepříslušného orgánu.Naříkané rozhodnutí, pokud se zabývá zabráním místnosti pro uvedenou školu, bylo tudíž zrušiti pro podstatné vady řízení podle § 6 zák. o správ. soudě, aniž bylo třeba zabývati se ještě dalšími námitkami stížnosti.