NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Čís. 16873.

Obnova řízení (§ 49 zák. č. 100/1931 Sb. z. a n.) o úpravě pachtovného podle vlád. nař. č. 164/1933 Sb. z. a n., nabyl-li propachtovatel teprve po pravoplatné úpravě vědomosti o tom, že výměra zemědělské půdy, na níž pachtýř v době podání návrhu hospodařil, přesahovala 250 ha (§ 7 uved. vlád. n.).
(Rozh. ze dne 26. dubna 1938, R I 494/38.)
Usnesením okresního soudu v N. ze dne 15. února 1934, Nc I 315/33, bylo pachtýřce dvora š. pravoplatně upraveno pachtovné podle vlád. nař. č. 164/1933 Sb. z. a n. Pachtýřka tehdy uvedla ve svém návrhu na úpravu pachtovného, že výměra její zemědělské půdy nepřesahuje hranici uvedenou v § 7 uved. vlád. nař., a soud proti jí přiznal nárok na úpravu a pachtovné podle toho upravil. Tvrdě, že se teprve dne 12. října 1936 dověděl zmocněnec propachtovatelův Dr. A. R. od Dr. J. Č., že pachtýřka má dosud a měla i v roce 1933, jakož i před rokem 1932 a dříve vedle výměry 220 ha zemědělské půdy od propachtovatelkky paehtované ještě v pachtu velkostatek V. v T. ve výměře 324 ha zemědělské půdy a dále že je dosud vlastnicí zemědělské půdy v L. ve výměře přes 8 ha, takže všechny uvedené objekty mají výměru přes 250 ha, tudíž více než maximum podle uved. vlád. nařízení, navrhl propachtovatel resp. pozůstalost po něm 4. listopadu 1936 obnovu řízení a zamítnutí návrhu pachtýřky na úpravu pachtovného. Soud prvé stolice zamítl žádost o povolení obnovy. Rekursní soud povolil obnovu řízení týkajícího se úpravy pachtovného a zamítl návrh pachtýřky na úpravu pachtovného placeného z pachtovaného dvora Š. Důvody: Prvý soud sice zjistil, že propachtovatel navrhl včas povolení obnovy z toho důvodu, že pachtýřka má od roku 1923 do roku 1938 v pachtu dvory panství T., návrh na obnovu však zamítl proto, že zástupce propachtovatelův při náležité obezřetnosti mohl namítati, že navrhovatelka hospodaří na více než 250 ha půdy, a že to mohl při náležité bedlivosti zjistiti již v řízení o návrhu na úpravu pachtovného. Obnovy nesporného řízení lze se domáhati za podmínek, za kterých se lze domáhati obnovy v řízení sporném, pokud nenaibyly práv osoby třetí (§ 49 zák. č. 100/1931 Sb. z. a n.). I pro řízení o obnovu platí ustanovení § 23 zák. č. 100/1931 Sb. z. a n., podle něhož je soud povinen vyšetřiti z úřední moci všechny okolnosti a poměry důležité pro rozhodnutí. Jednou z těchto okolností jest i výměra zemědělské půdy (§ 7 vlád. nař. č. 164/1933 Sb. z. a n.). Jestliže je nutno zjistiti z úřadu onu výměru, nelze vytýkati, že účastník nic v příčině výměry nenamítal a že se včas o výměře neinformoval. V souzeném případě rekursní soud však ani nějakou nedbalost na straně propachtovatelově neshledává. Z výpovědi svědka Dr J. Č. je zřejmé, že svaz velkostatkářů v P. nevede pachty v evidenci a že se na věc přišlo náhodou, když se ve věci dotazoval i svaz n-ckých velikostatkářů. Nelze také přehlížeti, že obsah návrhu nezavdával' žádné příčiny k tomu, aby co do výměny půdy byly nějaké pochybnosti. S důvody, z nichž prvý soud návrh zamítl, nelze proto souhlasiti. To, že by z usnesení prvého soudu o úpravě pachtu nabyly práv osoby třetí, se netvrdilo; jde tu ostatně jedině o poměr mezi propachtovatelem a pachtýřem, rozhodnutí o snížení pachtovného může účinkovati jen mezí nimi a zejména z něho nemůže snad vyvozovati nějaké právo podpachtýř. Ježto Dr. J. Č. dále potvrdil, že oznámil jako jednatel svazu velkostatkářů až 12. října 1936 Dr. R-ovi, nynějšímu zástupci propachtovatelovu, že pachtýřka hospodaří i na velkostatcích panství T. a že výměra velkostatků těch činí přes 324 ha, jde o takovou skutečnost, jež by byla v dřívějším řízení způsobila příznivější rozhodnutí ve věci hlavní, a je proto návrh na obnovu odůvodněn. Ježto prvý soud jednal i ve věci hlavní, může i rekursní soud rozhodnouti ve věci hlavní. Z návrhu plyne, že tehdejší navrhovatelka na úpravu pachtovného jest pachtýřkou dvora Š., která může jedině se domáhati takovéto úpravy. Zprávou svazu n-ckých velkostatkářů a výslechem Dr. O. N. je dokázáno, že od roku 1923 do roku 1938 má pachtýřka v pachtu i dvory panství T. ve výměře přes 324 ha. Ježto na tom, jakým způsobem se na pachtovaných nemovitostech hospodaří, nezáleží, jest výměru všech pachtovaných objektů sčítati (rozh. 14346, 13210 Sb. z. a n.). Činí-li tudíž výměra pachtované půdy přes 250 ha, není návrh na úpravu pachtovného odůvodněn.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud schvaluje názor rekursního soudu, že propachtovatelka bez své viny nevěděla o tom, že pachtýřka má kromě dvora š. v pachtu též dvůr V. Neboť z výpovědi Dr. Č. plyne, že tehdejší zmocněnec propachtovatelky Karel B. mohl právem předpokládati, že by od příslušné zájmové korporace neobdržel potřebných informací; nelze žádati na účastnících řízení, aby konali šetření převyšující obvyklou míru, a nelze jim též ukládati, aby činili u soudu námitky bez jakého¬ koliv skutkového podkladu. Jelikož velkostatek Š. sám měl výměru pod 250 ha, nelze Karlu B. klásti za vinu, že nenamítl, že navrhovatelka hospodaří na více než 250 ha půdy.
Byla tedy obnova řízení právem povolena.
Ve věci samé pak jest zamítnutí návrhu pachtýřky na úpravu pachtovného oprávněné, neboť výměra zemědělské půdy, na níž navrhovatelka v čas podání návrhu hospodařila, přesahovala 250 ha (§ 7 vlád. nař. c. 164/1933 Sb. z. a n.). Právní poměr mezi navrhovatelkou a Hugo P. není pro posouzení této záležitosti rozhodující. Vůči propachtovatelce byla a jest zavázána jen pachtýřka sama a nezáleží na tom, jakým způsobem si bez souhlasu propacbtovatelky a beze změny pachtovní smlouvy upravila hospodaření na zpachtovaném objektu, zda na něm hospodařila a přibrala Hugo P. za společníka.

Citace:

č. 16873. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 613-615.