NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7356 —
Čís. 7356.

Přenecháním správy podle § 1238 obč. zák. dává manželka svému manželi i právo k jejímu zastupování v rozsahu § 1029 obč. zák. Předpis tento přichází k dobru i třetím bezelstným osobám, které, důvěřujíce v toto právo k zastupování, příslušející manželi ze zákona, pustily se s ním v právní jednání o věcech, jež spadají v rozsah takové správy. Manželka mohla by ujednání svého manžela odporovati z důvodu odvolané neb obmezené plné moci s úspěchem jen, kdyby zároveň prokázala, že druhé straně toto odvolání (obmezení) plné moci bylo anebo při náležité bedlivosti mohlo býti známo. Neodňala-li sice manželka manželi ono právo k zastoupení, nýbrž je jen ve vnitřním poměru obmezila v ten způsob, že si vyhradila schválení, znamená toto obmezení tajnou plnou moc po rozumu § 1017 obč. zák., která však nemůže býti na úkor třetích osob, které s manželem jednají bezelstně v důvěře v onu zjevnou plnou moc.
(Rozh. ze dne 29. září 1927, Rv I 1423/27.)
Žalobě proti Isabele H-ové o dodržení nájemní smlouvy procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a odkázal věc zpět na odvolací soud, by o odvolání žalované dále jednal a znovu rozhodl. — Čís. 7356 —
Důvody:
Odvolací soud, vyhověv odvolání žalované, zamítl žalobní nárok, dospěv na základě výpovědi manžela žalované Jaroslava H-a a nepřísežného výslechu žalované k úsudku, že Jaroslav H. byl žalovanou, svou manželkou, sice zmocněn k jednání se žalobcem, leč jen potud, že si vyhradila schválení jeho ujednání, že však ujednání neschválila, byvši jím vyrozuměna, že jednání přerušil. Že Jaroslav H. k ujednání sporné nájemní smlouvy byl oprávněn jako zákonný zástupce své manželky podle § 1238 obč. zák., odvolací soud neuznal, ježto prý tento zákonný předpis stanoví jen právní domněnku, jež může býti a byla v tomto případě vyvrácena. Důsledkem tohoto právního názoru odvolací soud již nezkoumal další námitky, zda mezi Jaroslavem H-em a žalobcem došlo skutečně k ujednání nájemní smlouvy v jejích podstatných bodech, jak uznal soud prvý, a zda toto ústní ujednání bylo by lze pokládati za závazné vzhledem k tomu, že žalovaná kromě toho namítá, že pro smlouvu byla vyhražena písemní forma (§ 884 obč. zák.). K žalobcovu dovolání sluší tedy zkoumati, zda ujednání Jaroslava H-a, učiněné jménem a v zastoupení jeho žalované manželky — ovšem stalo-li se vůbec — ji zavazuje vzhledem k tomu, že Jaroslav H. jednal, spravuje majetek své manželky, a zda žalobce, pokud mu arciť opak oznámen anebo jinak poznatelný nebyl, mohl a směl předpokládati podle § 1238 obč. zák., že žalovaná manželi přenechala správu svého volného majetku. Nejvyšší soud nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, který neuznává toto oprávnění Jaroslava H-a v poměru k žalobci již proto, že mu žalovaná obmezila správu svého majetku v tom směru, že si vyhradila schválení ujednání jím v té příčině učiněných bez ohledu, zda druhé straně (žalobci) toto obmezení bylo sděleno anebo jinak bylo pro něho poznatelno. Nesprávným jest názor žalované, který si patrně i odvolací soud osvojuje, že předpis § 1238 obč. zák., jak prý z jeho umístění v zákoně vyplývá, dotýká se jen vnitřního poměru mezi manžely a jen tento poměr upravuje, že však třetí osoby nemohou se na tuto domněnku odvolávati a že jednání, učiněná manželem za manželku, zavazuji ji jen potud, pokud manželka manželu plnou moc nevypověděla a nadále ponechává. Přenecháním správy podle § 1238 obč. zák. dává manželka manželu i právo k jejímu zastupování v rozsahu § 1029 obč. zák., kde se praví, že o tom, kdo druhému svěřil správu, platí domněnka, že mu propůjčil též moc, by konal vše to, co správa sama vyžaduje nebo co obyčejně s ní jest spojeno. Předpis tento přichází k dobru i třetím bezelstným osobám, které, důvěřujíce v toto manželu ze zákona příslušející právo k zastoupení, pustily se s ním v právní jednání o věcech, které spadají v rozsah takové správy, neboť v § 1026 obč. zák. se dále stanoví, že smlouvy ujednané se zmocněncem, jehož plná moc byla zrušena, zůstávají pro zmocnitele závaznými proti třetím osobám, jimž zrušení plné moci bez jejich zavinění zůstalo neznámo. Žalovaná mohla by tedy ujednání svého manžela z důvodu odvolání neb obmezení plné moci odporovati s úspěchem jen, kdyby zároveň prokázala, že žalobci toto odvolání po případě — Čís. 7357 —
obmezení plné moci bylo anebo při náležité bedlivosti mohlo býti známo. Žalobce poukazuje však právem ještě k tomu, že žalovaná svému manželu ono právo k zastoupení neodňala, nýbrž jen ve vnitřním poměru obmezila na ten způsob, že si vyhradila schválení. Ze seznání žalované, že manžel jest oprávněn jménem jejím jednati, plyne, že svému manželu toto z § 1238 a 1029 obč. zák. plynoucí právo k zastoupení ponechává a je pouze tímto způsobem obmezuje. Obmezení toto neznamená však v podstatě nic jiného, než tajnou plnou moc po rozumu § 1017 obč. zák., která však nemůže býti na úkor třetích osob, které s manželem jednají bezelstně v důvěře v onu zjevnou plnou moc, která se jeví v oprávnění, přenechaném manželu dle § 1238 a 1029 obč. zák. Ježto se strany žalované nebylo tvrzeno, že žalobce na obmezení zákonného práva k zastoupení manželky byl upozorněn anebo jinak o něm vědomosti nabyl anebo nabýti mohl, nemůže žalovaná z tohoto důvodu s úspěchem popírati závaznost ujednání svého manžela se žalobcem. Neobstojí tedy tento důvod zamítnutí, na nějž jedině se odvolací soud obmezil, ježto námitku tuto patrně pokládal za nejširší, a ježto důsledkem toho zůstalo odvolání co do dalších námitek nevyřízeno, bylo vyhověti dovolání, rozsudek odvolacího soudu zrušiti a nové rozhodnutí mu uložiti.

Citace:

č. 7356. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 182-184.