NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Čís. 1646

O nároku na obnovu manželského společenství návratem anebo přijetím manželky do společné domácnosti jest rozhodovati v řízení sporném.
(Rozh. ze dne 2. května 1922, R I 464/22.)
O návrhu manžela, by manželka se navrátila do jeho domácnosti, rozhodly oba nižší soudy v mimosporném řízení věcně.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i s předchozím řízením a odmítl návrh manželův.
Důvody:
Otázka, zda o obnově manželského společenství dlužno rozhodovati řádným pořadem práva, či v řízení nesporném, nedošla ani v právní theorii ani v judikatuře jednotného rozřešení. Ti, kdož zastávají řízení nesporné, odůvodňují to v podstatě tím, že vzhledem k zájmu veřejného pořádku a mravu, s touto otázkou spjatému, nejde o záležitost čistě soukromoprávní, při tom však sami uznávají, že není zde zákonitého předpisu, který by projednání této otázky nařizoval v řízení nesporném (rozhodnutí býv. nejvyššího soudu vídeňského uveřejněná při § 1 nesp. říz. a § 92 obč. zák.). Naproti tomu padá po této stránce na váhu ustanovení § 50 čís. 3 j. n., které zajisté nelze přehlédnouti, předpokládajíc ovšem, že jsou zde podmínky v něm uvedené. A tu dlužno poukázati k tomu, že otázka obnovy manželského společenství — ať již se jedná o povinnost manželky navrátiti se do domácnosti manželovy, čí o její právo býti přijata do jeho domácnosti — má svůj základ ve vzájemném poměru manželském; neboť práva a povinnosti manželů, vytčená v § 91 a 92 obč. zák. jsou pouhým důsledkem manželství, náležejíce k čistě civilněprávním jeho účinkům. Jakož pak jest nesporno, že soudu přísluší o platnosti, rozluce nebo rozvodu manželství rozhodovati pořadem práva (§ 50 čís. 2 j. n.), dlužno z toho také usuzovati, že jsou soudové též povoláni, aby i o právech a povinnostech manželů dle § 91 a 92 obč. zák., zejména též o obnově přerušeného manželského společenství rozhodovali stejným způsobem, obzvláště uváží-li se, že tato práva a povinnosti manželů mohou dohodou stran a různými okolnostmi dojíti změny a že není zákonného předpisu, který by odkazoval vyřízení této otázky do nesporného řízení. Nelze proto nechati bez povšimnutí předpis § 50 čís. 3 j. n., který stanoví výlučnou příslušnost sborových soudů prvé stolice ku projednání sporů — mimo ony v č. 1 a 2 téhož § 50 j. n. uvedené —, které, nejsouce ryze majetkoprávními, mají svůj původ ve vzájemném poměru manželském (viz Dr. Emil Ott: Rechtsfürsorgeverfahren str. 96—97 a zur Lehre von den besonderen Verfahrensarten v Grünhutově časopisu 30, 318, Dr. Emanuel Tilsch der Einfluss der Zivilprozessgesetze auf das materielle Recht str. 44, 45, a Dr. Jiří Neumann, Komentář k civilnímu soudnímu řádu k § 50 čís. 3 j. n.). Projevenému zde názoru není na závadu ani ustanovení § 93 obč. zák., jelikož není vyloučeno, že ten aneb onen z manželů má důvodnou příčinu, by nesdílel společnou domácnost manželskou, а k podání žaloby na rozvod, nebo na rozluku manželství nelze ho přece nutiti; jde-li však o zlomyslné opuštění druhého manžela, poskytuje mu předpis § 13 lit. c) zák. ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. možnost, aby návrat jeho vynutil. Pokud se týče shora uvedených rozhodnutí soudních, která spadajíce do doby před vydáním nové jurisdikční normy a nového civilního soudního řádu, uvádějí jako důvod pro rozhodování o otázce obnovení manželského společenství kromě poukazu na zájem veřejný také formálnosti dřívějšího procesu civilního, sluší odvětiti na to, že jednak zavedením nového civilního řádu soudního poslednější důvod odpadl, a že dřívější jurisdikční norma předpisu stejného smyslu a znění jako je § 50 čís. 3 j. n. neobsahovala, jednak pak, že zajisté i nyní jest zůstaveno nespornému soudci, aby ve smyslu § 1 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. různé nesrovnalosti mezi manželi nebo mezi rodiči a dětmi urovnal a tak v zájmu veřejném rychlým a taktním zakročením k žádosti toho kterého účastníka předešel sporům, rodinný klid kalícím. Jakmile však došlo ku přerušení manželského společenství a jedná se o uplatnění právních vztahů manželských ve smyslu § 92 obč. zák. návrhem na obnovu společenství manželského, při čemž právě soukromoprávní účinky manželství vystupují v popředí, nemůže rozhodnutí nastati již v řízení nesporném, a lze se práva na obnovu společné domácnosti domáhati dle § 50 čís. 3 j. n. toliko řádným pořadem práva.

Citace:

č. 1646. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 445-446.