Čís. 14276.

Podáním odvolacího spisu, jímž byl napaden rozsudek prvního soudu v celém rozsahu, je právo strany podle § 461 c. ř. s. vyčerpáno, nemůže proto odvolání býti vzato zpět a nahrazeno novým odvolacím spisem.
(Rozh. ze dne 29. března 1935, R I 243/35.)
Podáním ze dne 30. října 1934 vzala žalovaná zpět odvolání, jež podala proti rozsudku, a současně podala ještě v odvolací lhůtě odvolání nové. Odvolací soud odmítl tento nový odvolací spis. Důvody: Odvolatelka včas podané odvolání podáním z 30. října 1934 vzala zpět, a to dle § 484 odst. 2 c. ř. s. má za následek ztrátu opravného prostředku spojenou se závazkem k náhradě nákladů odpůrci způsobených. Vzhledem k tomu odvolání nově podané, třebaže podáno bylo ještě ve lhůtě odvolací, musilo býti odmítnuto ve smyslu ustanovení § 471 čís. 2, 472 a 474 c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu žalované.
Důvody:
Žalovaná podala svým právním zástupcem z kontumačního rozsudku prvého soudu včas odvolací spis, daný na poštu dne 25. října 1934, jenž byl druhé straně doručen dne 26. října 1934 (§§ 464, 465 a 468 c. ř. s.). Toto odvolání vzala zpět podáním došlým k soudu dne 30. října 1934, ale současně podala svým právním zástupcem ještě ve lhůtě nový odvolací spis, daný na poštu dne 29. října 1934. Tento nový odvolací spis byl druhé straně doručen dne 30. října 1934. V obou odvoláních byl napaden rozsudek prvního soudu v celém rozsahu z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Právem odvolací soud odmítl nové odvolání jako nepřípustné. Zákon praví v § 465 c. ř. s., že odvolání jest podáno tím, že se u soudu první stolice odevzdá přípravné podání (odvolací spis). V německém autentickém textu jest uvedeno »eines vorbereitenden Schriftsatzes«. Slovo »eines« nemá ovšem význam číslovky, avšak celá soustava předpisů o řízení odvolacím dokazuje, že zákon má na mysli jen jediný odvolací spis, byl-li napaden rozsudek prvního soudu v celém rozsahu, jako v souzeném případě. Mimo to by opačný názor prodlužoval neprodlužitelnou lhůtu, jež jest dána odpůrci k podání odvolacího sdělení (468 c. ř. s.), po případě by měl za následek, že by i odpůrce mohl podati nové odvolací sdělení, podal-li je již k prvnímu odvolacímu spisu (v tomto smyslu také rozhodnutí dřívějšího nejvyššího soudu ve Vídni, uveřejněné v časopisu Právník str. 540/1909). O odvolacím spisu platí totéž, co platí o spisu dovolacím (§ 505 c. ř. s.), v kteréž příčině nejvyšší soud již opětovně vyslovil, že několik dovolacích spisů nelze podati ani ve lhůtě (na př. č. 2463 a 4015 sb. n. s.). Podáním prvního odvolacího spisu bylo právo žalované dané jí v § 461 c. ř. s. vyčerpáno. Zpětvzetím odvolání byl tento opravný prostředek ztracen (§ 484 odst. 2 c. ř. s.), rozsudek prvního soudu nabyl moci práva a odkladný účinek odvoláni, stanovený v § 466 c. ř. s., byl odstraněn. Tento zákonný účinek a z něho nabyté právo odpůrcovo nemohly býti již vyloučeny podáním nového odvolacího spisu. Při tom je bez významu, že odvolatelka uvedla v podáni, že béře odvoláni zpět, protože je pochybené a že současně podává ve lhůtě odvoláni nové, že tedy byla mylného právního názoru, že i nové odvoláni bude podkladem pro přezkumnou činnost soudu odvolacího. Stěžovatelka se neprávem dovolává mínění Horova (»Odvolání« z r. 1915 str. 24), vysloveného ohledně účinku vzdáni se odvoláni, t, j. vzdáni se práva na podáni odvoláni ve smyslu § 472 odst. 1 c. ř. s. neboť o to tu nejde, nýbrž o zpětvzeti podaného již odvoláni ve smyslu § 484 odst. 1 c. ř. s.

Citace:

č. 14276. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 288-289.