Č. 8208.

Zaměstnanci veřejní: Vznesl-li státní úředník na odpočinku žádost za revisi výměry svých pensijních požitků podle § 9, odst. 1. zák. č. 287/24, jest úřad povinen o žádosti takové rozhodovati věcně, leč by o nároku téhož obsahu, t. j. o nároku opřeném o tytéž skutkové okolnosti a právní normy, bylo rozhodnuto již judikátním způsobem.
(Nález ze dne 30. října 1929 č. 19 403.) Prejudikatura: Boh. A 7445/28.
Věc: Heřman E. v T. proti ministerstvu zemědělství, exposituře v Bratislavě o zaopatřovací požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem žal. úřadu z 10. ledna 1927 upraveny st-li počínajíc dnem 1. července 1925 pensijní požitky, na konci upozorněn pak st-l na ustanovena § 19 zák. č. 286/24 a dodáno: »Konečně Vás upozorňujeme, že dle § 2 zák. cit. můžete u zdejšího úřadu uplatniti písemnou přihláškou, podanou nejdéle do 6 měsíců ode dne určeného prov. nařízením, nárok na poskytnutí výhod uvedených v odst. 1. a 2. zmíněného paragrafu. Dosavadní Vaše požitky byly zastaveny koncem prosince 1924«.
Žádostí z 31. července 1927 domáhal se st-l v důsledku chybného ustálení pense, poukazuje na předposlední odstavec cit. dekretu, revise svých pensijních požitků, uváděje, že jeho řádná služební doba v době jeho pensionování byla 29 roků a 6 měsíců, tak že mu patří dle § 2 zák. č. 287/24 83.5% pense, a to vzhledem k služební době pense dle 4. stupně 6. hodn třídy a nikoli dle 3. stupně 6. hodn. třídy.
Žal. úřad sdělil na to st-li nař. výnosem, že výměr z 10. ledna 1927 nabyl právní moci proto, že proti němu v zákonité lhůtě nebyla podána stížnost k nss, v důsledku čehož se na rozhodnutí tohoto výnosu poukazuje.
Stížnost namítá, že žal. úřad byl povinen žádost st-lovu vybaviti meritorně, ježto nároky v žádosti uvedené byl st-l oprávněn uplatňovati na základě upozornění obsaženého v dekretu z 10. ledna 1927 a ve smyslu § 2 zák. č. 287/24, neboť 6 měsíční lhůta k přihlášce ve smyslu cit. zákonného ustanovení neuplynula. Než st-l byl prý oprávněn žádati o revisi výměry pensijních požitků nesprávně provedené i v základě § 9 zák. č. 287/24.
O stížnosti uvážil nss toto:
Napadené rozhodnutí není dle svého obsahu novým věcným rozhodnutím o pensijních požitcích st-lových ve smyslu jeho petitu, nýbrž naopak, žal. úřad odmítl o žádosti st-lově z 31. července 1927 stran revise pensijních požitků věcně rozhodovati, poukazuje na pravoplatnost předchozího rozhodnutí. St-l proti tomu namítá, že úřad byl povinen žádost st-lovu vyříditi věcně, a dovolává se především znění dekretu, kterým byl upozorněn, že může podá ti přihlášku po rozumu § 2 zák. č. 286/24, správně prý zák. č. 287/24. Neprávem.
Žal. úřad, upravuje st-li pensijní požitky dekretem z 10. ledna 1927, použil na koncept blanketu pro úpravu pens. požitků podle zák. č. 287/24, citaci tohoto zák. č. 287/24, uvedenou na začátku blanketu, škrtl a citoval zákon č. 286/24, podle něhož byl st-l pensionován, ale zapomněl škrtnouti předposlední odstavec blanketu, jímž se upozorňuje, »že dle § 2 zák. cit. na začátku tohoto dekretu« možno uplatniti přihláškou nárok »na poskytnutí výhod uvedených v odst. 1. a 2. zmíněného paragrafu«.
V dekretu z 10. ledna 1927 vydaném st-li cituje se jedině zákon č. 286/24, a to jak na začátku, tak dále v kontextu, i mohl by se dle znění předposledního odstavce, jenž mluví o § 2 zákona citovaného na začátku dekretu, st-l dovolávati jedině § 2 zák. č. 286/24; toho však st-l nečiní, poněvadž z tohoto paragrafu nemůže pro svůj názor nic dovoditi. Než § 2 zák. č. 287/24 ze znění cit. dekretu se dovolávati nemůže, poněvadž zák. č. 287/24 v dekretu tom vůbec není citován. Ostatně ustanovení § 2 zák. č. 287/24, jenž mluví jen o státních zaměstnancích, kteří zemřeli v činné službě nebo odešli do výslužby před účinností zákona z 19. února 1907 č. 34 ř. z. (odst. 1.), a o pensionovaných státních zaměstnancích systému uherského (odst. 2.), se na st-le nevztahuje, neboť st-l byl pensionován jako čsl. státní zaměstnanec dekretem z 26. června 1925 podle zák. č. 286/24 dnem 30. června 1925. Na tomto právním základě st-lova pensionování se dovolávaným dekretem z 10. ledna 1927 nic nezměnilo, neboť dekretem tím byly st-li jen upraveny jeho pensijní požitky v důsledku vyšších služ. požitků 6. hodn. třídy 3. plat. stupně, poukázaných mu teprve po jeho pensionování. I jest námitka svrchu zmíněná bezdůvodná. Jinak však je tomu, pokud se st-l dovolává § 9 zák. č. 287/24. Dle tohoto paragrafu, byl-li by odpočivný neb zaopatřovací požitek, ať podle tohoto zákona, ať podle všeobecně pro tu kterou kategorii zaměstnanců platných předpisů o odpočivných a zaopatřovacích požitcích vyměřen nebo likvidován nesprávně částkou nižší, přísluší oprávněnému nároku na výplatu tohoto rozdílu pouze po dobu 3 let od splatnosti nesprávně vyměřeného nebo likvidovaného odpočivného nebo zaopatřovacího požitku. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že vyměření pensijních požitků, pokud není tu rozhodnutí o určitém nároku stranou na úřad vzneseném, není nezměnitelno, neboť zákon jinak uznává právo úředníka žádati o revisi, ovšem s tím omezením, že, byl-li nárok uznán, může oprávněný žádati za doplatek jen za 3 léta. Úřad je tedy povinen o vznesené žádosti za revisi pense podle § 9 odst. 1. zák. č. 287/24 rozhodnouti věcně, leč by o nároku téhož obsahu, t. j. o nároku opřeném o tytéž skutkové okolnosti a právní normy, bylo již judikátním způsobeni rozhodnuto. st-l domáhal se, jak svrchu uvedeno, v důsledku chybného ustálení pense revise svých pensijních požitků. Žal. úřad odmítl o žádosti té věcně rozhodnouti, ač o nároku toho obsahu, jaký st-l uplatnil žádostí z 31. července 1927, judikátním způsobem dosud rozhodnuto nebylo. Tím žal. úřad jednal proti ustanovení § 9 cit. zák., i bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8208. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 337-339.