NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 9636.

Živnostenské právo: 1. V rámci řízení podle III. hlavy živn. řádu mohou býti předmětem kontradiktorního jednání a úředního rozhodování jen otázky, které souvisejí příčinně s působením provozovny na okolí, nebo s účinky, jež má zaměstnání v provozovně na život a zdraví zaměstnanců. — II. Není věcí živn. úřadu, aby při schvalování živn. provozovny podle III. hlavy živn. ř. dbal veřejných zájmů, o něž je péče svěřena úřadům jiným, na př. stavebním. — III. Živn. úřad je povinen přihlížeti v takovém případě také k stabilitě pozemku, a to s hlediska bezpečnosti a zdraví zaměstnanců.
(Nález ze dne 2. února 1932 č. 1489.)
Věc: »Mostecká společnost pro dobývání uhlí« v Mostě (adv. Dr. Jaromír Basch z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o živnostensko- policejním schválení provozovny.
Výrok. Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem osp-é v Ú. ž 27. července 1928 byl firmě Porzellanwerke H., Ges. m. b. H. v B., udělen živnostensko-policejní konsens ke zřízení provozovny pro výrobu technického porculánového zboží na pozemku kat. č. ... v B. Ve výměru tom bylo vysloveno, že o námitkách případně o stížnosti Mostecké společnosti pro dobývání uhlí rozhodl již městský úřad v B. jako úřad stavební výměrem ze 17. března 1928, takže živn. úřad nemá již příčiny zabývati se námitkami Mostecké společnosti, resp. její stížností. Odvolání st-lky nebylo nař. rozhodnutím vyhověno a v odpor vzatý výměr byl potvrzen s odůvodněním, že řízení bylo řádně provedeno podle ustanovení §§ 25 a násl. živn. ř., že báňský úřad revírní v Teplicích-Šanově vyslovil se pro povolení této provozovny a že živn. úřad prvé stolice právem neviděl příčiny zabývati se námitkami stěžující si společnosti stran stability pozemku, na němž má býti provozovna ta zřízena, neboť námitky takové patří do řízení stavebního, v němž zajisté bylo pozíráno k stabilitě pozemku a podle toho vydán stavební konsens.
O stížnosti nss uvážil:
V odpor vzatý konsens ke zřízení shora uvedené živn. provozovny byl vydán toliko s hlediska živn. policie. To vyplývá již ze žádosti zúčastněné strany, ze správního řízení o této žádosti provedeného, zejména z výměru, kterým bylo o této žádosti nařízeno místní jednání, a z rozhodnutí obou stolic správních. O této skutečnosti ostatně není mezi stranami sporu. Šlo-li o živn.-policejní konsens, pak nemohl živn. úřad posuzovati přípustnost živn. provozovny s jiného hlediska než právě s hlediska III. hlavy živn. ř. Podle §§ 25 a násl. cit. zák. je potřebí schválení provozovny při všech živnostech, při nichž se používá určitých tam uvedených strojů a zařízení, nebo které jsou způsobilé ohrožovati neb obtěžovati sousedstvo účinky zdraví škodlivými, provozovacím způsobem ohrožujícím bezpečnost, zápachem aneb neobyčejným lomozem. Živn. řád měl na mysli dvě kategorie veřejných zájmů, na jejichž ochranu omezil volnost živn. podnikatelů při zřizování a používání provozoven. Jest to jednak veřejný zájem, aby provozovna neohrožovala aneb neobtěžovala okolí nad určitou míru, jednak aby nebyly ohrožovány na životě a zdraví osoby v provozovně zaměstnané. Mohou tedy v rámci řízení upraveného III. hlavou živn. ř. býti předmětem kontradiktorního jednání a úředního rozhodování jen otázky, jež souvisejí příčinně s působením provozovny na okolí, aneb s účinky, jež má zaměstnání v provozovně na bezpečnosti života a zdraví zaměstnanců. Jen s hlediska těchto vztahů provozoven jednak k okolí, jednak k vlastním zaměstnancům může býti posuzována přípustnost provozovny s hlediska živn. policie, o níž mluví § 30 odst. 2 živn. ř. Je vyloučeno, aby živn. úřad při schvalování živn. provozovny dbal i oněch veřejných ohledů a zájmů, o něž péče je svěřena nikoli jemu, nýbrž úřadům jiným, na př. stavebním a pod. (srv. § 29 odst. 2 cit. zák.).
Řízení podle III. hlavy živn. ř. omezuje se na projednávání a řešení otázek, jež lze zahrnouti pod hledisko živn. policie. Toto omezení má ovšem platnost také vůči zájemníkům, kterým živn. řád v tomto řízení přiznává postavení stran, a mohou tedy v tomto řízení býti projednávány a dojíti věcného vyřízení jen takové jejich námitky a nároky, jež mají svůj podklad ve zřetelech živn. policie. Poněvadž pak podle všeobecných zásad mohou strany v řízení správními hájiti jen zájmy vlastní (nebo takové zájmy, k jichž hájení jsou zvláštními předpisy povolány), mohou v řízení podle III. hlavy živn. ř. sousedé (§§ 29, 32) činiti jen námitky zakládající se na tvrzení, že provozovna, jež je předmětem řízení, bude je buď již svojí existencí nebo provozováním obtěžovati neb ohrožovati způsobem v § 25 naznačeným. Jen v tomto směru může jíti o jejich zájem vlastní, a to takový, jenž podle povahy věci je pojmově zahrnut v prvé z obou kategorií veřejného zájmu (ochrana okolí), k nimž v řízení o schvalování provozoven může bytí jedině přihlíženo.
Otázka bezpečnosti stavebního pozemku nevymyká se zcela posuzování úřadů živnostenských; zřetel na stabilitu pozemku a s ní úzce souvisící stabilitu stavebních objektů, jež náležejí k provozovně, nepochybně je uložen úřadům živn. již ustanovením § 26, podle něhož živn. úřady mají zejména hleděti i k tomu, aby snad již zařízení pracoven neohrožovalo bezpečnost života nebo zdraví osob v nich zaměstnaných. Pokud však jde o tento zájem, totiž o ochranu bezpečnosti života a zdraví zaměstnanců, nemůže býti přiváděn k platnosti stranami, jejichž legitimace vztahuje se jen na hájení jejich zájmů vlastních.
V daném případě poukázali při komis. jednání o žádosti zúčastněné strany za schválení živn. provozovny zástupci stěžující si společnosti na své vyjádření obsažené v protokole z 19. prosince 1927, sepsaném o komis. jednání za účelem udělení stav. konsensu pro tuto provozovnu, a prohlásili, že trvají v celém rozsahu na protestu obsaženém v tomto prohlášení proti zamýšlené stavbě. Tam upozornili zástupci st-lky stavebníka, že pod staveništěm leží její dolové míry a že v roce 1926 byla ve vzdálenosti 80 m jižně od stavební parcely poruba skončena. Vyhradili si proti stavebníku a jeho právním nástupcům práva a nároky z titulu důlního vlastnictví a prohlásili, že pouze tenkráte by nečinili námitky proti stavbě, kdyby stavebník vzdal se za sebe a za své právní nástupce nároku na náhradu případné škody způsobené dolováním. Proti tomuto požadavku se opřel stavebník a st-lka navrhla, aby o bezpečnosti staveniště byl slyšen horní znalec. Při komis. jednání za účelem udělení živn.-policejního konsensu upozornili zástupci st-lky ještě na to, že účinky shora zmíněného dolování budou sahati až k projektované provozovně. Že by snad tato domnělá nedostatečná stabilita ohrožovala st-lku jako souseda provozovny a že by tudíž dolování potřebovalo buďsi v přítomnosti, budsi v budoucnosti ochrany proti nějakým škodlivým účinkům projektované živn. provozovny, st-lka vůbec netvrdila a neměl tedy nss příčiny zkoumati, zdali a pokud by taková námitka náležela do řízení podle III. hlavy živn. ř., či zdali a pokud by měla býti vyřízena v rámci jiného řízení, zejména řízení stavebního, jakož i zdali nař. rozhodnutí právem poukázalo na stavební konsens, pokud v něm byla řešena otázka stability, nosnosti a bezpečnosti stavebního pozemku, a měl-li stav. úřad v posudku montanního znalce dostatečný podklad pro řešení této otázky čili nic.
V odvolání vytýkala st-lka, že prvá stolice nezabývala se námitkami, které st-lka uplatňovala při komis. jednání, nýbrž prohlásila, že nemá příčiny zabývati se těmito námitkami, ježto o nich rozhodl již městský úřad v B. jako úřad stavební. St-lka tvrdila, že uplatňované námitky byly povahy veřejnoprávní a že úřad byl povinen o nich podle § 30 odst. 2. a 3. živn. ř. rozhodnouti. Než i kdyby per inconcessum šlo o námitky povahy soukromoprávní, měly býti podle 4. odst. tohoto paragrafu odkázány na pořad práva. — Námitku tuto žal. úřad nevyřídil. Stížnost vytýká, že uplatňované námitky nebyly vůbec přezkoumány, že nebylo o nich, ač jsou povahy veřejnoprávní, rozhodnuto a že nebyly ani jako námitky povahy soukromoprávní odkázány na pořad práva. St-lka tvrdila již v odvolání, že je nepřípustno, aby rozhodnutí živn. úřadu odbylo námitky uplatňované v řízení za účelem schválení živn. provozovny poukazem na rozhodnutí úřadu stavebního o těchto námitkách. — Námitce této nelze upříti důvodnost.
Při komis. jednání o žádosti zúčastněné strany za udělení živn.- policejního konsensu, o nějž jde, poukázali zástupci st-lky na své vyjádření obsažené v protokole z 19. prosince 1927, sepsaném o komis. jednání za účelem udělení stavebního konsensu pro tuto provozovnu, a prohlásili, že trvají v celém obsahu na protestu obsaženém v tomto prohlášení proti zamýšlené stavbě. V řečeném protokole upozornili zúčastněnou stranu jako stavebníka, že pod staveništěm leží její dolové míry a že v r. 1926 byla ve vzdálenosti 80 m již od stavební parcely poruba skončena. Vyhradili si proti stavebníku a jeho právním nástupcům práva a nároky z titulu důlního vlastnictví a prohlásili, že by pouze tenkráte nečinili námitek proti stavbě, kdyby stavebník vzdal se za sebe a za své právní nástupce nároku na náhradu případné škody způsobené dolováním.
O výhradě, resp. o prohlášení, které učinila st-lka při komis. jednání o schválení živn. provozovny zúčastněné strany s hlediska důlního vlastnictví, žal. úřad v nař. rozhodnutí vůbec se nezmínil a stížnost v tom vidí vadnost řízení, a to právem. Neboť opomenutí to ztížilo, ne-li znemožnilo st-lce účinnou obranu a nss-u odňala možnost nař. rozhodnutí po této stránce přezkoumati.

Citace:

Čís. 10716.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 576-578.