Společnost obchodní jako taková i po skončené likvidaci a výmazu z obchodního rejstříku může býti způsobilou stranou processní.
Žalobkyně K. domáhala se za účelem depurace svých realit u okresního soudu žalobon výroku, že pohledávka žalované firmy N. 6c R. v obnosu 300 K, na nemovitostech ve vložce čís. 23. pozem. knihy obce S. váznoucí, zaplacením zanikla a může na základě rozsudku v tomto sporu vyneseného býti vymazána, i žádala, aby pro žalovanou firmu již zaniklou zřízen byl opatrovník ad actum. Z vysvědčení c. k. obchodního soudu v P. ze dne 12. září 1910, k žalobě přiloženého, bylo patrno, že žalovaná firma N. 6c R. se sídlem v P. dne 19. března 1896 po skončené likvidaci z obchodního rejstříku byla vymazána a dopisem bývalého likvidátora téže firmy prokazovala žalobkyně, že majitelé firmy té v roce 1890 zemřeli a pozůstalé jmění na dědice jich (z nichž někteří dosud žijí) přešlo.
Soud I. instance zřídil sice žalované kurátora, avšak žalobu zamítl rozsudkem ze dne 20. října 1910, č. j. C 127/10, jednak in merito z důvodu, že žalobkyně zánik pohledávky neprokázala, jednak pro nedostatek pasivní legitimace žalobní, kterou shledával v tom, že žalovaná firma je zaniklým subjektem právním a že žalovati třeba bývalé osobně ručící společníky resp. jich dědice, poněvadž — 119 —
žaloba předpokládá právní subjekt existentní (§ 155. c. ř. s., § 11. ex. ř. a contr.).
K odvolání žalobkyně krajský soud v P. usnesením ze dne 13. prosince 1910 zrušil rozsudek první instance a řízení jemu předcházející jako zmatečné a žalobu zamítl v podstatě z těchto
důvodů:
Firma může ve sporu jako strana vystupovati potud, pokud obchodní společnost trvá, a poněvadž v tomto případě vysvědčením bylo prokázáno, že již z rejstříku obchodního byla vymazána a více neexistuje, nemůže jako firma býti spornou stranou, nemajíc zejména způsobilosti platné závazky na se bráti, a slušelo proto žalovati jen bývalé společníky, resp. jich dědice. V těchto okolnostech nespočívá však nedostatek pasivní legitimace na straně žalované firmy — jak soud první instance rozhodl — nýbrž nedostatek způsobilosti procesní, ku kterému dle § 6. c. ř. s. v každém stadiu sporu přihlíženo býti musí, a slušelo proto jak rozsudek v odpor vzatý, tak i sporné jednání jemu předcházející dle § 7. c. ř. s. jako zmatečné zrušiti a žalobu ve smyslu §§ 230. a 478. c. ř. s. zamítnouti.
C. k. nejvyšší soud vyhověl rekursu žalobkyně do tohoto usnesení, toto zrušil a soudu odvolacímu uložil, aby nepřihlížeje dále k důvodu, pro který rozsudek zrušil a žalobu zamítl, odvolání žalobkynino po zákonu (tedy in merito) vyřídil, z těchto
důvodů:
Není tu nedostatku pasivní legitimace, ani procesní nezpůsobilosti žalované. Likvidace jest kupeckým vyřízením obchodu společenského, zahrnuje v sobě ukončení běžných obchodů, vybrání stávajících pohledávek, zaplacení dluhů společnosti, zpeněžení a rozdělení čistého jmění a vrchodí v konečném vypořádání se společníků a v rozdělení čistého jmění na peníze převedeného a po uspokojení věřitelů společnosti zbylého.
To je přirozený konec likvidace a činnosti likvidátorů.
Zápis ukončení likvidace může však míti jen účinky deklaratorní, nikoliv konstitutivní. Dosvědčuje se jím pouze stav, o němž se předpokládá, že existuje, nezakládá se jím však stav v pravdě neexistující. Není vyloučeno, že po ukončení likvidace najdou se předměty náležející ku jmění společnosti, ale při likvidaci nepovšimnuté. Ukončení likvidace a zánik firmy nemohou v případě takovém naprosto znamenati zánik právnické osobnosti, pokud ve skutečnosti existují její substrát majetkový, jmění společnosti a její substrát osobní, společníci k podílům oprávnění. — 120 —
Vzhledem ku společenskému jmění dodatečně objevenému a v likvidaci nepojatému, jest stávavší společnost oprávněným podmětem právním, i může pod bývalým označením firemním býti stranou procesní. To platí zejména také při veřejné společnosti obchodní. Neboť byť i nebyla právnickou osobou, je přece právním útvarem schopným býti stranou, jenž tak dlouho může vystupovali jako strana v rozepřích, pokud je tu nerozdělené jmění. Další otázka: která osoba fysická zastupovati má tento právní útvar po skončené likvidaci a zda zejména je přípustno zřizovati bývalé společnosti opatrovníka, může býti správně zodpověděna jen dle zvláštní povahy konkrétních okolností. Uplatňován-li, jako tuto, hypotekárním držitelem nemovitosti, ve prospěch stávavší společnosti právem zástavním zatížené, zánik hypotekární pohledávky drahný čas po Skončené likvidaci a uváží-li se, že v rozepři přítomné doloženo bylo úmrtí dřívějších společníků, možno zajisté předpokládati, že bylo s dostatek osvědčeno, že vyhledávání oprávněných právních nástupců bývalých společníků spojeno by bylo s nepoměrnými obtížemi a náklady a že tedy dány tu jsou podmínky pro prozatímně zřízení opatrovníka, zvláště ano je oprávněným povždy volno v rozepři vstoupiti.
(Rozh. c. k. nejv. soudu ze dne 31. ledna 1911, č. j. R II 60/11.)1 C. k. soudce Horák.

1. Pozn. zas. Odpor spočívající v tom, že soud první instance, ač žalobu zamítl pro nedostatek passivní legitimace, přece za účelem projednání sporu zřídil žalované kurátora, nezamítnuv žalobu ihned a limine fori, vysvětluje se tím, že žalobu vyřídil samosoudce, který rok nařídil a kurátora zřídil, spor pak na to projednával soudce jiný, který byl toho názoru, že slušelo žalobu ihned a limine fori pro nedostatek passivní legitimace zamítnouti. Poněvadž pak kurátor při prvním roku ihned submittoval, t. j. svoloval, aby se pohledávka vymazala, naproti tomu pak žalobkyně zaplacení, resp. zánik pohledávky toliko nedostatečně t. j. tím odůvodňovala, že jí zástava ruční, kterou současně žalované ku zjištění pohledávky odevzdala, nebyla vrácena, jevil se spor také věcně vyčerpán a proto soudce zamítl žalobu také in merito jako neodůvodněnou.