NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 1 (1901) - O podporování malých živností zemí a státem.

Čís. 4496.

Při trestných činech stihatelných jen na zmocnění zákon klade váhu na skutečnost, zda zmocnění bylo vůbec uděleno; nevyžaduje se, aby zmocnění bylo připojeno ke spisům; veřejný žalobce jest oprávněn předložiti udělené zmocnění i dodatečně v odvolacím řízení.
(Rozh. z 12. října 1932, Zm IV 409/32.)
Soud prvé stolice uznal obžalovaného A. B. vinným přečinem utrhání na cti podle §§ 1, 3 odst. II č. 1 zák. čl. XLI:1914, jehož se dopustil tím, že jako zodpovědný redaktor periodického časopisu napsal a pod názvem »Proti čechisaci a temnotě« uveřejnil článek, v němž tvrdil o správci státní obecné školy J. K., že místo školní a osvětovou prací zabývá se věcmi finančními, obchodováním a politikařením. Otázkou zmocnění ke stíhání tohoto trestného činu (§ 9 č. 6 zák. čl. XLI:1914) se nalézací soud nezabýval. Odvolací soud k odvolání obžalovaného zrušil tento rozsudek z důvodu zmatečností podle § 385 č. 1 c) tr. ř. a zprostil obžalovaného podle § 326 č. 4 tr. ř. z obžaloby pro nedostatek zmocnění ke stíhání trestného činu.
Nejvyšší soud vyhověl zmateční stížnosti veřejného žalobce, založené na § 384 č. 9 tr. ř., zrušil rozsudek odvolacího soudu z tohoto důvodu zmatečnosti v celém rozsahu a s celým řízením a uložil soudu odvolacímu, aby provedl nové odvolací hlavní přelíčení a ve věci rozhodl.
Z důvodů:
Podle protokolu o odvolacím hlavním přelíčení veřejný žalobce navrhl, aby dotazem u státního zastupitelství v Užhorodě bylo zjištěno, zda zmocnění ve smyslu § 9 č. 6 zák. čl. XLI:1914, které ve spisech není, nezůstalo u státního zastupitelství. Soud odvolací nevyhověl tomuto návrhu v uvážení, že i kdyby bylo zmocnění skutečně zůstalo nedopatřením u státního zastupitelství a nebylo proto ke spisům připojeno, nedala by se tím odčiniti skutečnost, že potřebné zmocnění nalézacímu soudu k disposici dáno nebylo a nebylo při hlavním přelíčení přečteno, že tedy rozsudek soudu prvé stolice byl vynesen, ačkoli tu nebylo zmocnění potřebné k tomu, aby obžaloba mohla bytí po zákonu vznesena.
Toto rozhodnutí napadá veřejný žalobce z důvodu zmatečnosti, uvedeného v § 384 č. 9 tr. ř., a poukazuje na to, že v § 4 tr. ř. klade se důraz na skutečnost, zda bylo zmocnění uděleno, nikoli na to, zda bylo udělené zmocnění připojeno ke spisům. Zmateční stížnosti nelze odepříti oprávnění. Jest zřejmé, že, kdyby obžalobní senát nebo soud nalézací byly zkoumaly otázku zmocnění, bylo by se prostým dotazem u státního zastupitelství zjistilo, zda zmocnění bylo dáno či ne. Ten stav nezměnil se ani u soudu odvolacího. Otázka, bylo-li zmocnění dáno, jest směrodatná pro posouzení, zda žaloba jest po právu podána či ne. Návrh veřejného žalobce směřoval k tomu, aby tato otázka byla vyřešena, jeho zamítnutím byla tudíž obžaloba poškozena ve svých právech. Okolnost, že soud nalézací se otázkou zmocnění nezabýval, nemůže veřejného žalobce zbaviti práva, dodatečně předložiti udělené zmocnění. Mínění soudu odvolacího, že udělené zmocnění má jen tenkráte procesní význam, když bylo připojeno ke spisům, nemá opory v § 4 tr. ř. Bylo tedy rozhodnouti tak, jak uvedeno ve výrokové části usnesení.

Citace:

Čís. 4496. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 247-248.