NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4642.

Stavební právo. — Administrativní řízení: O kompetenci zsp-é a min, veř. prací ve věcech stavebních podle zák. o stav. ruchu č. 35/1923.
(Nález ze dne 24. dubna 1925 č. 21129/24.)
Prejudikatura: Boh. 1791 adm.
Věc: Eduard a Ludmila M. v K. proti ministerstvu veřejných prací o povolení stavební.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lé zažádali dne 29. listopadu 1923 u městské rady v K. o povolení k stavbě dvoupatrové obytné budovy na rožní parcele č. — podotknuvše, že chtějí stavěti dle zák. o stavebním ruchu. Při komisionelním jednání konstatováno, že parcela ta byla za stavební již prohlášena. V protokole uvedeno, že dle schváleného ideového plánu má se regulační čára Ž. třídy posunouti na východ tak, že takřka cela parcela spadá do veřejného prostranství a že dle projektovaného plánu na protilehlé straně provádí se stavba obchodní akademie. Technický znalec upozornil, že se stavební čáry nestotožňují s regulačními čarami nově schváleného plánu polohy. St-lé poukázali k tomu, že žádají o povolen' stavby v rámci nyní platného parcelačního plánu a že nelze poukazovati na budoucí ideový plán, jenž skutečné potřebě nevyhovuje.
Usnesením měst. rady v K. z 3. prosince 1923 nebylo žádosti vzhledem ke schválenému ideovému plánu polohy vyhověno. Usnesení to bylo přípisem z 5. prosince 1923 st-lům intimováno a podotknuto, že trvají-li na žádosti, je jim volno ve smyslu platných předpisů stav. řádu zakročiti za schválení nové regulační čáry v rámci ideového plánu a výšky chodníku. Dle poučení právního volno si stěžovati do 8 dnů u zemské správy politické.
V odvolání proti rozhodnutí tomu k zsp-é podaném uvedli st-lé, že pozemek, na kterém chtějí stavěti, byl v roce 1914 parcelován a že regulační čára tehdy stanovená je posud pravoplatná. Nelze proto povolení stavby odpírati poukazem na ideový plán, který vzhledem k podaným proti němu námitkám ani není pravoplatný. Dle zák. o stavebním ruchu lze stavěti i na pozemcích, jež do polohového plánu pojaty nebyly a v obcích, jež si neopatřily polohových plánů i tehdy, není-li parcelační řízení proveditelné.
Zsp, rozhodujíc o tomto odvolání dle zák. z 23. ledna 1923 č. 35 Sb., zrušila rozhodnutím ze 17. prosince 1923 usneseni měst. rady v K. a dala st-lům povolení k stavbě dvoupatrového domu na uvedeném pozemku dle předložených a při komisi 3. prosince 1923 zkoušených plánů stav. za podmínek v rozhodnutí tom uvedených, z nichž prvá zní takto: »Stavba provedena buď dle stavební a rovinové čáry, kterou jest stav. úřad povinen vytýčiti dle § 44 zák. o stav. ruchu od 3 dnů od doručení stav. povolení a to dle dosud platného plánu polohy a s ohledem na stavební a rovinné čáry domů v přilehlých ulicích již postavených«. V důvodech uvedeno, že ideový plán, jehož se usnesení dovolává, není dosud potvrzen, takže příslušné otázky nutno posuzovati dle posud platného plánu polohy. Tomu stavební projekt neodporuje. Pozemek je řádně parcelován, čímž nabyl vlastník práva zastaviti jej v mezích stav. řádu a platného plánu polohy. Vzhledem k tomu, že proti stavbě jiných námitek nebylo a projekt předpisům stav. řádu, případně zák. o stav. ruchu vyhovuje, nemohlo stav. povolení býti odepřeno.
Proti tomuto rozhodnutí podalo město K. dohlédací stížnost k min. veř. prací, které je nař. rozhodnutím na základě předpisů § 53 zák. č. 35/1923 a § 8 zák. č. 58/1924 pro porušení předpisů hlavy VIII. prve cit. zák. pro nepříslušnost zsp zrušilo.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Dle § 53 zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb., obsaženého v hlavě VIII. tohoto zákona, jejíž účinnost prodloužena byla zákonem ze 7. března 1924 č. 58 Sb. až do vydání nového zákona o stav. ruchu, nejdéle však do 31. prosince 1924 a která tedy v době vydání nař. rozhodnutí byla účinnou, rozhoduje o stavbách, stížnostech a stavebních záležitostech dle tohoto zákona vůbec prováděných a posuzovaných jako konečná a výlučná instance odvolací v Čechách zvláštní oddělení při zsp-é zřízené. Jde-li však o porušení ustanovení této hlavy VIII. nebo ohrožený veřejný neb státní zájem, jest přípustná mimořádná stížnost na min. veř. prací. Nesporno je, že jde o stavbu dle zák. o stav. ruchu, a plyne z toho, co uvedeno, že žal. úřad byl k vydání nař. rozhodnutí kompetentní jen tehdy, bylo-li rozhodnutím zsp-é ze 17. prosince 1923 porušeno ustanovení hlavy VIII. cit. zák. nebo ohrožen veřejný případně státní zájem. Ohrožení těchto zájmů se nař. rozhodnutí nedovolává a může se ledy jednati jen o alternativu prvou (porušení ustanovení hlavy VIII. cit. zák.). Porušení to vidí žal. úřad v tom, že zsp, vydávajíc své rozhodnutí ze dne 17. prosince 1923, vybočila z mezí kompetence hlavou VIII. cit. zák. jí dané, poněvadž rozhodla o stav. čáře a rovinné výšce, ač rozhodování o těchto otázkách i při stavbách prováděných dle zák. o stav. ruchu přísluší v případě stížnosti úřadům v § 132 stav. řádu uvedeným.
Nss zabýval se již v dřívějších svých nálezech otázkou kompetence zsp ve věcech staveb dle zák. o stav. ruchu, a dospěl k názoru, že dle tohoto zákona provádějí a posuzují se právě jen »stavby« samé, kdežto veškeré jiné úkony, jež dle platného práva stavebního konsensní řízení mají předcházeti, jako řízení parcelační, stanovení stav. čáry atd., neprovádějí se dle tohoto zákona, nýbrž podle stav. řádů, jichž předpisy kompetenční v těchto částech zák. o stav. ruchu nahrazeny nejsou. Dle § 44 j. ř. poukazuje se zejména na nál. Boh. 1791 adm., který otázky ony řeší ovšem s hlediska zák. z 27. ledna 1922 č. 45 Sb.; nss trvá však na názorech v nálezu tom vyslovených i v tomto případě, jejž řešiti je dle zák. č. 35/23, poněvadž zákon ten má pro otázky ty rozhodující ustanovení v podstatě stejná jako zák. č. 45/22.
Dle toho, co řečeno, nebyla by ovšem zsp oprávněna k tomu, aby ve smyslu § 18 stav. řádu stanovila sama čáru stav. a výšku rovinnou, a kdyby si kompetenci k tomu byla osvojila, pak byla by tímto výrokem svým porušila ustanovení hlavy VIII. zák. č. 35/23 a byla by pak mimořádná stížnost ve smyslu § 53, odst. 3 in fine cit. z. na místě, a tím dána ovšem i kompetence žal. úřadu.
Avšak nss neshledal, že by zsp tuto jí nepříslušející kompetenci byla si přisvojila. Ze spisů jde, že st-lé zažádali dne 29. listopadu 1923 u měst. rady v K. o povolení k stavbě dvoupatrového obytného domu na rožní parcele č. — v K., o níž je nesporno, že byla již za stav. parcelu prohlášena. Přiložili stav. plán dvojmo, a byla na 3. prosince 1923 ustanovena stav. komise výslovně k žádosti za povolení k stavbě domu. Měst. rada usnesla se nevyhověti žádosti té s odůvodněním, že dle schváleného ideového plánu spadá parcela ta do prostranství, jež dle plánu toho jest vykázáno jako plocha nezastavitelná,a nelze tudíž z toho důvodu na prostranství tom jakoukoli stavbu povoliti. V právním poučení odkázala měst. rada st-le na zsp-ou. Zsp (oddělení pro stav. ruch), rozhodujíc dle § 53 zák. č. 35/23 o stížnosti st-lů proti tomuto usnesení, jímž zamítnuto bylo dáti povolení k stavbě, musela si ovšem rozřešiti především otázku, zda pozemek, který měl býti zastaven, nabyl již platně a účinně povahy staveniště a ovšem i, byla-li stanovena čára stav. a výška rovinná. Kdyby byla nalezla, že tomu tak není, nebyla ovšem oprávněna o stížnosti rozhodnouti a stav. povolení dáti. Zsp zjistila ze spisů, že výměrem měst. rady v K. z 12. července 1913 bylo dřívějšímu majiteli celého stav. bloku, jehož Část tvoří p. č v K. na jeho žádost a po provedeném řízení sděleno, že ob. zastupitelství v K. usnesením z 12. června 1913 schválilo dle § 19—21 stav. řádu návrh regulačních čar a rovinných výšek pro pozemek ten dle předloženého a schváleného plánu, popsavši při tom regulační a rovinné čáry, dále ze parcelace pozemkových bloků, do nichž patří i pozemek nyní st-lů, byla povolena Josefu K. usnesením z 11. července 1913 výměrem ze 4. dubna 1914 intimovaným, a že se stavbami dle parcelace té v r. 1914 bylo započato. V tom měla zsp dostatečný podklad pro rozřešení otázky, zda pozemek, který má býti zastavěn, nabyl již platně a účinně povahy staveniště resp. byly-li již stav. čára a rovinné výšky stanoveny. A pouze pokud se zsp otázkou tou zabývala, řešíc si otázku, je—li po právu zamítnutí stav. povolení úřadem I. stolice, opřené jediné o tvrzení, že dle ideového plánu je pozemek nezastavitelný. Ovšem bylo tu již tehdy tvrzení obce K., že dle nového plánu polohy i pozemek ten zastavěn býti nesmí. Ale obce K. sama připustila, že plán ten v době, kdy st-lé o povolení k stavbě žádali, vyššími instancemi schválen nebyl (srov. potvrzení měst. úřadu v K. z 11. prosince 1923 ve spisech založené), takže zsp právem tento nový plán polohy nepovažovala za překážku, aby dle dosud platného plánu polohy pozemek st-lů považovala za staveniště, jehož čáry stav. i rovinné výšky byly určeny.
Nestanovila tedy zsp čáru stavební a rovinnou výšku, nýbrž rozhodujíc o odvolání st-lů proti usnesení stav. úřadu I. stolice, jímž odepřeno bylo povolení stavební ( nikoli stanovení čáry stav. a rovinné výšky), řešila si otázku, zda předpoklad pro povolení stavby nutný, totiž čára stavební a rovinná výška, dán je či nikoli.
Vzhledem k tomu nemohl tedy nss shledati, že by zsp, rozhodujíc o stížnosti st-lů dle § 53 zák. č. 35/23 a zkoumajíc při tom nutný předpoklad povolení každé stavby, totiž otázku, nabyl-li pozemek, o který jde, již povahu staveniště resp. byly-li určeny čáry stavební a rovinné výšky, byla překročila nějak meze kompetence dané jí v té příčině zákonem o stav. ruchu a že by tedy rozhodnutím jejím bylo bývalo porušeno ustanovení hlavy VIII. zák. č. 35/23.
Pak ovšem žal. úřad, který důvodnost mimořádné stížnosti dle § 53, odst. 3 in fine jen v tomto porušení shledával, zrušiv rozhodnutí zsp-é, nejednal ve shodě se zákonem a bylo proto jeho nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4642. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 831-834.