NPD documents search: České právo, 1 (1919) - Navrhne-li se dodatečně, aby manželství osoby za mrtvou

Č. 7346.

Bytová péče. — Policejní právo trestní: * § 18, odst. 2. zák. č. 225/22 nezakládá pro stranu nárok na to, aby úřad vyslovil její beztrestnost.
(Nález ze dne 13. června 1928 č. 12.229.)
Věc: Marie F. v J. proti zemské správě politické v Brně o trestní nález pro přestupek § 11. zák. č. 225/22.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem policejního komisařství v Jihlavě z 1. června 1927 byla st-lka, spolumajitelka domu v Jihlavě č ...., odsouzena pro přestupek § 11. zák. č. 225/1922, spáchaný tím, že bez povolení pronajala řediteli Josefu P. čtyřpokojový byt, ač má P. právo jen na byt třípokojový, podle § 18. cit. zák. k pokutě 5000 Kč. Současně se jí uložilo, aby do jednoho měsíce, t. j. do 1. července 1927, sjednala zákonný stav s tím, že stane-li se tak v této stanovené lhůtě, pomine trest (nastane beztrestnost). Trestnímu výměru předcházel dne 21. října 1926 výslech obviněné, při němž tato uvedla, že učiněné udání je správné, že však nevěděla, že nelze pronajati P-ovi většího bytu než dle bodu 3. § 8 zák. č. 225/22, totiž třípokojový; ostatně žádala obec o dodatečné schválení pronájmu.
Odvolání, brojící proti stanovení lhůty k získání beztrestnosti a žádající její prodloužení, jakož i proti výši trestu a tvrdící, že následkem toho, že st-lka byla Josefem P. stran nutnosti ohlášení bytu uvedena v omyl, nastala beztrestnost ve smyslu § 18. zák. č. 225/22, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, protože skutková podstata přestupku st-lce za vinu kladeného jest prokázána jejím vlastním doznáním při trestním výslechu dne 21. října 1926 učiněným. Odvolací důvod, že by byla majitelka domu uvedena Josefem P. v omyl a že tím nastala beztrestnost podle posl. odstavce § 18. cit. zák., je úplně lichý, protože st-lka musela věděti, že povolení k pronájmu dotčeného bytu podle § 11. cit. zák. při pronájmu neměla, a také to skutečně věděla, jak z její výpovědi při svrchu zmíněném výslechu vyplývá. Žádosti odvolatelky za prominutí po případě zmírnění uloženého trestu zsp rovněž nevyhověla, protože tu není okolností ohledu hodných.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss:
Stížnost vytýká, že nař. rozhodnutí nevyčerpalo celý petit odvolání, v němž bylo žádáno za přiměřené prodloužení lhůty stanovené k sjednání zákonného stavu a tím beztrestnosti st-lky. Této námitce nebylo lze dáti za pravdu, neboť nař. rozhodnutí zamítá odvolání podané z rozhodnutí I. stolice, jež jest celé citováno in toto, zamítá tudíž také odvolání, pokud se týkalo výroku o beztrestnosti a nelze proto tvrditi, že nevyřídilo celý petit odvolání a jest z toho důvodu vadné. Jest ovšem pravdou, že žal. úřad ve svém odůvodnění na tuto Část odvoláni expressis verbis nereaguje a nevyslovuje, proč ji zamítá; avšak v tomto postupu neshledal nss podstatnou vadu nebo nezákonnost, uváživ, že straně nepřísluší stihatelný nárok na to, aby úřad dle § 18. odst. 2. vyslovil beztrestnost, což plyne jednak z užitého výrazu »může«, jednak i z toho, že zákon nikterak blíže neoznačuje případy a předpoklady, kdy této pravomoci má býti užito a nestanoví tudíž žádné meze pro použití volné úvahy úřadu. V důsledku toho nemohlo by do práv strany býti zasaženo, kdyby úřad vůbec daného oprávnění nepoužil a eventuelní beztrestnost nevyslovil, tím méně se tak může státi, váže-li úřad beztrestnost na sjednání zákonného stavu do určité lhůty; nemůže proto st-lka tvrditi, že stanovením sporné lhůty, byť i snad v konkrétním případě byla příliš krátká, bylo nějaké její právo dotčeno. Ale pak není také vadou, že žal. úřad, který v tomto směru mohl jednati dle svého, ničím neomezeného volného uvážení, svůj zamítavý výrok neodůvodnil.

Citace:

č. 7346. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 815-816.