Č. 3651.

Školství. — Vyvlastnění: I* Aby byla ohrožena živnost vlastníka pozemku vyvlastňovaného pro stavbu školy podle § 7 zák. č. 189/1919, není třeba, aby vy vlastněním provozování živnosti bylo úplně znemožněno, naopak stačí, když vyvlastněním jest znemožněno, aby dosavadní nevyhovující umístění a nevyhovující provoz závodu mohl býti zlepšen způsobem vlastníkem zamýšleným a již připravovaným. — II. Volba mezi jednotlivými pozemky přicházejícími v úvahu pro vyvlastnění podle cit. předpisu přísluší úřadu. — III. I při vyvlastnění staveniště pro školu podle cit. předpisu nesmí vlastní bydlení ani živnost vlastníka býti ohroženy.
(Nález ze dne 23. května 1924 č. 8944).
Prejudikatura: Boh. 1477, 3101 adm. a jiné.
Věc: Inž. R. R. v B a B. M. v B. (adv. Dr. Rich. Sgalitzer z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyvlastnění staveniště pro školu.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týče pozemků č. k. 335/37 a 335/38 v B., zrušuje se pro vady řízení, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím žal. úřadu z 19. dubna 1922 byl, aby se zabezpečilo staveniště pro české národní školy v B., podle § 7 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. vyvlastněn pozemek č. kat. 335/2 v B., patřící st-li R. a pozemky č. kat. 335/37 a 335/38 tamtéž, patřící st-li M. Při tom vyslovil žal. úřad toliko, že námitky proti vyvlastnění přednesené neshledány důvodnými. Ke stížnosti dnešních st-lů zrušil nss nálezem Boh. 1477 adm. ono rozhodnutí pro vady řízení a to proto, poněvadž ani v předchozím řízení ani v nař. rozhodnutí samém nebylo st-lům sděleno, proč jejich námitky proti vyvlastnění vznesené byly úřadem uznány bezdůvodnými.
Na základě tohoto rozhodnutí nařídil žal. úřad osp-é v Č. L., aby konala nové šetření o námitkách, jež byly stranami proti vyvlastnění předneseny a sdělila jim posudek komise konané dne 18. března 1922, která předcházela uvedený shora prvý nález vyvlastňovací.
Osp vypsala nové řízení, které se konalo 17. října 1922 v B. a při kterém přečteny námitky majitelů pozemku a posudek komise z 18. března 1922 a konána pak prohlídka pozemků pro novostavbu školy prý v úvahu přicházejících.
Komise prohlédla navržené pozemky a zjistila, že žádný z nich se nehodí pro novostavbu v té míře jako právě pozemky vyvlastňované Dále prohlásila komise z důvodů v protokolu blíže uvedených za bezdůvodné námitky st-lů, že by jejich bydlení nebo živnost vyvlastněním byly ohroženy.
Na to vyslovil žal. úřad v dohodě s min. vnitra nař. rozhodnutím na základě § 7 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb., přihlížeje k výsledku komisionelního řízení konaného dne 17. října 1922 v B., vyvlastnění pozemku čís. kat. 335/2 v B., patřícího do vlastnictví ing. Rudolfu R, a pozemků č. kat. 335/37 a 335/38 v B., patřících Balduinu M. Při tom vysloveno, že konaným šetřením bylo zjištěno, že jmenované pozemky jak po stránce technické, tak po stránce hygienické a pedagogické hodí se výborně k účelům novostavby českých škol v B., Námitky majitelů pozemků proti vyvlastnění nebyly shledány důvodnými, neboť vyvlastněním nebude ohrožena živnost fy »Bratří M.«. Bydlení bratří M. pak vůbec ohroženo není.
Pokud pak se týče námitky ing. Rudolfa R., že sám hodlá na vyvlastňovaném pozemku stavěti, nelze k ní přihlížeti proto, že R. má ve vlastnictví jiné k stavbě vhodné staveniště v bezprostřední blízkosti vyvlastňovaného pozemku.. K poukazu na jiné pozemky, které by mohly býti vyvlastněny k účelům stavby českých škol, připomíná se, že zák. č. 189/1919 neklade vyvlastňujícímu úřadu ani podmínek ani omezení, takže nutno se při vyvlastnění říditi pouze § 365 o. z. o., čehož bylo dbáno.
Rozhoduje o stížnosti, vycházel nss z těchto úvah: — — —
Stížnost vytýká, že vyvlastnění jest nezákonné proto, poněvadž vůbec nebylo třeba vyvlastniti právě tento pozemek a bylo možno ukojiti veřejnou potřebu, v jejímž zájmu vyvlastnění se děje, způsobem jiným, dále že jest tu vada řízení, že případné návrhy st-lů co do vhodnosti jiných pozemků nebyly náležitě provedeny.
Tuto námitku neshledal nss důvodnou.
Podle § 7 zák. č. 189/1919 2. odst., má stát právo získati vyvlastněním staveniště pro budoucí budovy školní scil. pro budovu školy ve smyslu tohoto zák. spravované, tedy t. zv. školy menšinové po rozumu § 2 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. Stížnost ani netvrdí, že by zde nešlo o školu toho druhu a že by nebylo třeba opatřiti staveniště pro takovouto školu. Jest ovšem pravda, že z povahy práva vlastnického plyne, že vyvlastnění ve veřejném zájmu jest možno jenom tehdy, nelze-li uspokojiti příslušné veřejné zájmy způsobem jiným. St-lé však ani netvrdí, že by byli bývali ochotni přenechati státu pro účely školní novostavby dobrovolnou trhovou smlouvou vhodný pozemek nějaký, ani neprokázali v řízení správním, že by některý z pozemků, na které jako domněle vhodné upozorňovali, bylo lze trhovou smlouvu získati.
Volba mezi jednotlivými pozemky, které po případě pro vyvlastnění v úvahu přicházejí, však přísluší úřadu a nemůže se vlastník pozemku závazku, plynoucího z cit. § 7 zák., podrobiti se nutno-li expropriaci, vyhnouti tím, že prostě tvrdí, že mělo býti sáhnuto na pozemek jiný (viz též nál. tohoto soudu Boh. 3101 adm.).
Proto není také vadou, že úřad neprovedl po případě všechny návrhy st-lů co do zjištění vhodnosti ostatních pozemků.
Ostatně závěr úřadu, že pozemky vyvlastňované jsou pro účel, o který tu jde, nejvhodnější, nalézá náležité opory ve výsledcích řízení správního, zejména v obsahu komisionelního protokolu ze dne 17. října 1922.
Stížnost dále namítá jako vadu řízení, že výrok úřadu o tom, že vlastní bydlení a živnost st-lů ohrožena není, není odůvodněn.
Po názoru nss-u jest v této výtce zřetelem k ostatnímu obsahu stížnosti shledati též námitku nezákonnosti toho obsahu, že nař. vyvlastněním podle názoru st-lů jejich bydlení resp. živnost ohrožena jest, a to tím spíše, když st-lé v tomto směru námitky svoje podrobněji v řízení správním provedli a k bližšímu odůvodnění těchto námitek ve stížnosti samé nutkavé příčiny neměli, když nař. rozhodnutí zvláště na jejich vývody v tomto směru nereagovalo.
Nař. rozhodnutí uvádí sice mezi jiným, že zák. č. 189/1919 neklade vyvlastňujícímu úřadu ani podmínek ani omezení, takže nutno se při vyvlastnění říditi pouze § 365 o. z. o., čehož bylo dbáno; podle názoru nss-u nelze však shledati, že by tím chtěl žal. úřad vysloviti názor, že netřeba mu hleděti na ohrožení vlastního bydlení nebo živnosti st-lů; naopak jest z předcházejícího obsahu nař. rozhodnutí zřejmo, že úřad vyvlastnění posuzoval i s toho stanoviska, zda jím vlastní bydlení nebo živnost st-lů ohrožena nebude.
Tento postup úřadu byl ovšem nutný; neboť, jak nss vyslovil již v nál. Boh. 3101 adm., »i pro vyvlastnění staveniště« pro budoucí budovu školy menšinové podle II. odst. § 7 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. platí podmínka podle I. odst. téhož §, že nesmí býti ohroženo vlastní bydlení nebo vlastní živnost.« Jest se tedy nss-u toliko zaměstnávati otázkou, zda skutečně v konkrétním případě vlastní bydlení a vlastní živnost st-lů ohrožena není.
Otázka, je-li či není-li tomu tak, jest otázkou skutkovou, jejíž zodpovědění žal. úřadem tvoří součást skutkové podstaty, sloužící za základ nař. rozhodnutí, které proto nss-em může býti přezkoumáno toliko s hlediska 2. odstavce v § 6 zák. o ss.
V přítomném případě jde o vyvlastnění pozemků dvou majitelů. Jeden z nich, st-l Rudolf R., vytýkal ve správním řízení, že jest ohroženo jeho bydlení proto, poněvadž hodlá na vyvlastněném pozemku postaviti sám domek, ve kterém míní bydliti, až odejde ze svého služebního postavení na velkostatku B., kdežto druhý st-l Balduin M. vytýkal ohrožení své živnosti resp. živnosti firmy »Bratří M.«, jejíž společníkem jest, z toho důvodu, že dosavadní místnosti firmy k provozování obchodu naprosto nedostačují, pročež právě v lednu 1922 vyvlastňované pozemky koupil, aby tam provedl novostavbu svého obchodního domu.
Pokud jde o st-le R., tedy vycházel žal. úřad podle znění nař. rozhodnutí z toho, že jeho bydlení nebude ohroženo, poněvadž má ve vlastnictví ještě jiné ke stavbě vhodné staveniště v bezprostřední blízkosti vyvlastňovaného pozemku. Za tohoto stavu věci nelze shledati, že by uvedený závěr žal. úřadu byl v rozporu se spisy nebo spočíval na nedostatečně zjištěném skutkovém podkladě, anebo že by zde byly jiné podstatné vady ve smyslu § 6, odst. 2 zák. o ss; jest tedy i nss vázán na závěr žal. úřadu, že vlastní bydlení st-le R. vyvlastněním pozemku č. kat. 335/2 v B. ohroženo není. Jest proto shora uvedená námitka vadnosti resp. nezákonnosti v příčině tohoto pozemku bezdůvodná a bylo stížnost, pokud jest podána inž. R. a týče se právě zmíněného pozemku, jelikož veškeré její námitky shledány nedůvodnými, zamítnouti jako bezdůvodnou.
Jinak jest tomu však v příčině pozemků, které vlastní druhý st-l, Balduin M. Stížnost v tom směru vytýká mezi jiným jako vadu řízení, že znalecký posudek st-lem v řízení správním nabízený o tom, že provoz živnosti jest expropriací ohrožen, nebyl proveden.
Nss námitku v této formulaci důvodnou neuznal, poněvadž zákon žal. úřadu nepředpisuje určitou formu průvodů, kterými chce dospěti k svému závěru o tom, je-li vlastní bydlení nebo živnost vlastníka vyvlastňovaného pozemku ohrožena čili nic, a stačilo by také zajisté, kdyby úřad pro negativní svůj závěr v tomto směru měl dostatečný podklad v ostatních výsledcích správního řízení.
Nss shledal však, že tomu tak není a to z těchto úvah: Již při komisionelním šetření konaném dne 18. března 1922 prohlásil st-l M., že vyjednával o koupi pozemku celý rok, že na pozemku chce postaviti jednopatrovou budovu obytnou a obchodní, že bytu potřebuje, poněvadž se bude ženiti a dosavadní byt nepostačí a že pro svůj podnik rafinerie skla potřebuje více místností následkem rozšíření provozu, pro který dosavadní místnosti v domě č. — nepostačují. Komise tehdy uznala prostě, že »závodní místnosti firmy Bratří M. dostačují,« při čemž uvedla, že »při prohlídce závodních místností této firmy bylo konstatováno, že při uváděném množství zboží (t. j, 3 vagónů surovin a výrobků) nebyly místnosti tou měrou přeplněny, že by se snad mohlo mluviti o tom, že nedostatek místností provozování závodu ohrožuje«, při čemž komise uvedla ještě toto: »majetník má k disposici v I. poschodí 2 prostorné pokoje, menší pokojík, v němž umístěny byly stůl a postel, dále kuchyň. S tohoto hlediska dlužno posuzovati jeho výpověď shora uvedenou a uvésti na pravou míru. Pokud jde o závodní místnosti, poukazuje se na to, co právě shora bylo řečeno. Kromě toho dlužno vzíti v úvahu, že druhý společník firmy Arnold M. má prostornou vilu, v níž dle jeho udání jest pět místností sloužících za byt pro 4 osoby, nehledě ovšem k místnostem vedlejším, z nichž jedna dle udání majitele slouží k výstavě skla. Uváží-li se, že nynější závod M-ův je na druhém konci města, dospěje se k tomu, že firma mohla by získati ke svým účelům nejen pozemky bližší a tedy výhodnější s hlediska obchodního, nýbrž že by mohla po případě použíti i místnosti ve vile druhého společníka.«
Při dalším řízení konaném dne 17. října 1922 bylo však prohlídkou vily patřící spolumajiteli firmy Arnoldu M., zjištěno, že »ve vile bydlí 3 osoby rodiny M., matka paní M. a 2 služky; vila jest jednopatrová a jsou v každém patře 3 pokoje a 1 kuchyně, z nichž jeden pokoj v I. patře užívá se za vzorovnu pro porculán a sklářské zboží; v podkroví jsou 2 pokoje, z nichž jeden jest skladiště pro sklo, druhého užívá se pro služebné; sklepů užívá se částí pro uhlí, částí jako prádelny pro skladiště; umístění kanceláří, dalších skladišť neb bytů jest nemožné, ježto veškeré místnosti jsou úplně využitkovány.«
Dále bylo prohlídkou domu č. — v B., ve kterém fa M. provozuje závod rafinerie, komisí zjištěno: — — —
Komise tedy sama uznala, že jednak »umístění kanceláří, skladiště nebo bytu ve vile druhého společníka firmy jest nemožné«, jednak, »že veškeré místnosti jakož i schodiště a podkrovní místnosti v dosavadním obchodním domě firmy jsou nacpány částečně polotovary, částečně hotovým zbožím«, uznala dále, že firma »Bratří M.« potřebuje pro hladké provedení svých obchodů rozšíření a účelnějšího vybavení svých obchodních místností« a že »jen stavbou úplně nového domu daly by se získati dostatečné místnosti« a konečně že »provozování živnosti resp. závodu setkává se s obtížemi následkem omezených místností.« Dospěla-li však za tohoto stavu věci komise, a na témže základě i žal. úřad přes to k závěru, že vyvlastněním nebude ohrožena živnost st-le, pak nutno shledati, že závěr tento odporuje spisům a výsldekům řízení ve spisech uložených, neboť jest nelogickým závěr, že provoz živnosti po případě obchodu není ohrožen vyvlastněním pozemku, kterýžto pozemek byl majitelem firmy koupen právě k tomu účelu, aby stavbou nového domu sanováno bylo dosavadní nedostatečné umístění závodu, které — jak komise sama uznala — jest provozování živnosti na překážku; se zřetelem k povaze vlastnictví a vyvlastnění nelze předpis § 7, že nesmí býti ohrožena vlastní živnost, vykládati tak restriktivně, že by provozování živnosti musilo přímo býti znemožněno, naopak stačí, když vyvlastněním jest znemožněno, aby dosavadní nevyhovující provoz závodu mohl býti zlepšen způsobem vlastníkem zamýšleným a již připravovaným.
V tomto směru shledal nss, že závěr úřadu jest v rozporu s výsledky správního řízení a bylo proto nař. rozhodnutí, pokud jde o pozemky č. k. 335/37 a 335/38 zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 3651. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1359-1363.