NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Čís. 2071.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
Pod trestní sankci §u 11 zákona spadají nejen urážlivé posuňky a nadávky, nýbrž všechny projevy, dotýkající se nepříznivě obecného vědomí vážnosti a úcty k presidentu republiky.
Spadá sem, odnesl-li kdo při oslavě od obrazu presidentova květiny se slovy, že jich je pro něho škoda.
(Rozh. ze dne 2. září 1925, Zm II 264/25.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 30. března 1925, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem podle §u 11 čís. 2 zák. ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce namítá stížnost podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř., že za hrubě zneuctívající projev, spadající pod trestní sankci §u 11 zák. na ochr. rep., lze pokládati jen opravdu hrubé porušení úcty a vážnosti k presidentovi republiky, za jaké prohlašuje zpráva ústavního výboru na příklad nadávky a pošklebky, nebo jež klade zákon sám v druhém odstavci §u 11, — stalo-li se veřejně —, na roveň tělesnému ztýrání hlavy státu; v žádném případě nelze prý podřaditi pod ustanovení uvedeného §u zjištěný výrok obžalované, nedosahující intensity, v zákoně předpokládané. Avšak zmateční stížnost přehlíží, že trestní ustanovení §u 11 zák. na ochr. rep. chrání nejen osobní čest presidenta republiky, nýbrž zvláště a především obecnou vážnost, které požívá jako hlava státu, z čehož plyne, že za hrubě zneuctívající projev dlužno pokládati každý, který se může dotknouti presidentovy obecné vážnosti; podle toho spadají pod trestní sankci §u 11 nejen urážlivé posuňky a nadávky, jak pouze příkladmo uvádí zpráva ústavního výboru, nýbrž všecky projevy, dotýkající se nepříznivě obecného vědomí vážnosti a úcty k presidentu republiky. Proti tomuto výkladu nemluví ustanovení čís. 2 §u 11 zákona, jež tělesné ztýrání uvádí vedle veřejné urážky, kvalifikované podle čís. 1.
V tomto případě zjišťuje rozsudek, že obžalovaná (ošetřovatelka léčebného ústavu) projevila nevoli nad chystanou oslavou čs. národního svátku, když byli nemocní se svolením ředitelovým vyzdobili jídelnu a v ní zejména obraz presidenta republiky květinami, tím způsobem, že, vstoupivši do jídelny, vzala a odnesla dva hrnky s květinami, postavené u obrazu presidentova, a při tom pronesla slova. »Ty krásné květiny nedám, těch je pro něho škoda.. .« a že tak učinila v úmyslu, by projevila presidentu republiky nevážnost, by mu ublížila na cti a uvedla ho ve veřejný posměch. První soud právem shledal v jednání a výroku obžalované skutkovou podstatu urážky presidenta republiky podle §u 11 druhý odstavec, poněvadž čin obžalované hrubě se dotkl obecné vážnosti presidentovy a veřejně ho sesměšnil jako hlavu státu. Odsuzujícímu výroku v tomto směru nelze vytknouti právní omyl.

Citace:

č. 2071. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 452-453.