NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 9030.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva okresní: — 1. * Dohlédací úřad nesmí platové úpravě, kterou veřejnoprávní korporace podle § 212 plat. zák. poskytla svému zaměstnanci, odepříti schválení podle odst. 4 cit. § z důvodu, že pokládá úpravu tu za nepřiměřenou finanční síle korporace a výkonnosti zaměstnancově. — 2 Dohlédací úřad není oprávněn zasahovati z moci úřední do úpravy služebního poměru okresního úředníka provedené osk-í.
(Nález ze dne 3. února 1931 č. 7213/30.)
Věc: Štěpán N. v N., (adv. Dr. Vlád. Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o služební požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem osk v N. z 2. dubna 1924 bylo st-li, okresnímu a zároveň městskému zvěrolékaři v N. oznámeno, že byl usnesením ze 14. července 1923 jmenován úředníkem podle zák. č. 444/19 a že jeho služební požitky a právní nároky byly převedeny na míru požitků, práv a nároků úředníků státních podle zák. č. 394/22, avšak pouze s tou podmínkou, že jmenování to i převod platiti bude pouze od 1. ledna 1924 a že také obecní zastupitelstvo v N. uzná st-le úředníkem podle výše cit. zákonů a projeví tudíž ochotu, st-lovy služební poměry převésti na systém státní a z toho důvodu přispívati okresu jednou polovicí na jeho služební požitky, vztažně pensijní požitky. Obecní zastupitelstvo v N. se usneslo ve své schůzi dne 1. března 1924, přispívati na služné st-lovo, upravené převodem do 6. hod. tř. 4. plat. stupně státních úředníků jednou polovinou, čímž přijalo úpravu, provedenou osk-í v plném rozsahu s platností od 1. ledna 1924. Ve služebním dekretu k tomuto sdělení připojeném konstatováno, že st-l nastoupil službu u samosprávného okresu n.-ského a obce N. dne 1. září 1897, byla mu okresem i obcí započtena 4 vál. léta do služby i výslužby dvojnásobně, tak že doba, platná pro výpočet st-lova služného a odpočivného počíná dnem 1. září 1893. Služební požitky přiznány st-li ve výši odpovídající služebním požitkům státního úředníka 6. hod. tř. 4. plat. stup.
Ve schůzi osk n.-ské, konané dne 25. listopadu 1926, provedena úprava služebních a pensijních poměrů okr. zaměstnanců podle plat. zák. č. 103/26. Při této úpravě přiznáno, že st-1 dosáhl pro tuto úpravu 6. hod. tř. 4. stupně kategorie A, jmenováním na své místo osk-í a obecním zastupitelstvem v N. v této 6. hodn. tř. systemisované. Podle nového plat. zák. zařazen st-l převodem do třídy 1. b), platové stupnice 4. stupně služného d), a současně systemisováno jeho místo ve 4. plat. stupnici, kam s platností od 1. ledna 1926 náleží.
Zsv v Praze nař. výnosem tuto úpravu služebních požitků st-lových neschválil podle ustanovení § 212 zák. č. 103/26, pokud jí byl proveden převod platu st-lova na platový systém zaměstnanců státních na nejvýše přípustnou míru požitků, práv a nároků analogických zaměstnanců státních, ježto zsv z důvodů finančních nepovažuje úpravu takovou pro okres za účelnou a ježto dosavadní služební požitky zvěrolékaře se zřetelem na jeho služební výkony pro okres postačují. Dále shledal zsv, přezkoumávaje právní postavení st-lovo, že při úpravě bylo počítáno se 4 roky z titulu válečných pololetí, což, přihlíží-li se k ustanovením platným pro úředníky státní, nepokládá zsv za přiměřené a proto ponechává st-li jen dobu 3 roků.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí obsahuje dva výroky: a) Prvním výrokem žal. úřad u výkonu schvalovací pravomoci podle § 212 odst. 4 zák. č. 103/26 odepřel schváliti úpravu služebních požitků podle platového systému cit. zákona a to nikoli proto, že úprava ta není v souhlasu s předpisy tohoto zákona, nýbrž z důvodu, že úprava ta není pro okres z důvodů finančních účelnou a ježto dosavadní služební požitky st-lovy jsou vzhledem k jeho služebním úkonům pro okres přiměřené, b) Druhým výrokem redukuje žal. úřad přípočet vál. let st-li okresem přiznaný v rozsahu 4 let na 3 léta.
ad a) Proti tomuto výroku namítá stížnost, že žal. úřad vybočil z mezí svého schvalovacího oprávnění, odepřel-li schváliti úpravu služebních požitků st-lových, kterou osk provedla v mezích platového zákona. Námitku tu uznal nss důvodnou.
Podle ustanovení § 212 odst. 4 plat. zák. vyžaduje provedení opatření podle předchozích odstavců téhož paragrafu, pokud jde o obce, okresy a okresní silniční výbory, schválení samosprávného úřadu dohlédacího.
Zákon o okresních zastupitelstvech stejně jako obecní řízení vycházejíce ze zásady samosprávy okresů resp. obcí, k níž patří zejména i úprava služebních poměrů zaměstnanců těchto korporací, pokládají všeliký zásah vyšších úřadů do samosprávy jejich za průlom oné stěžejní zásady, který je přípustný jenom potud, pokud zákon jej výslovně dovoluje. Poněvadž i ustanovení § 212 odst. 4 plat. zák. obsahuje omezení samosprávy okresů a obcí, dlužno pokládati je za předpis výjimečný, který podle všeobecných zásad interpretačních sluší vykládati restriktivně. Poněvadž pak ustanovení odst. 4 § 212 podrobuje schválení dohlédacího úřadu »provedení opatření podle předchozích odstavců«, předchozí ustanovení odst. 1—3 § 212 neomezují však samosprávné korporace v tom, zda chtějí svým zaměstnancům poskytnouti platovou úpravu podle vzoru plat. úpravy zaměstnanců státních, nýbrž jen v tom směru, jak úprava taková se má provésti, nutno také schvalovací pravomoc dozorčích úřadů, danou jim odst. 4 cit. § a omezenou na »provedení opatření podle předchozích odstavců«, omeziti na přezkoumání způsobu, jak úprava provedena, čili na přezkoumání, zda ke schválení předložená úprava služebních poměrů zaměstnanců obcí neb okresů nepřekročuje mezí stanovených v § 212 odst. 1—3 plat. zák. Výklad tento nachází opory také v důvodové zprávě k § 212 cit. zák., kde se praví, že úprava, kterou by veřejnoprávně korporace a ústavy provedly podle obdoby platové úpravy pro státní zaměstnance, a vůbec jakákoliv změna dosavadní úpravy platových a služebních poměrů zaměstnanců těchto korporací a ústavů nesmí býti v žádném směru příznivější pro jejich zaměstnance. Aby tohoto cíle bylo dosaženo, stanoví se ve 4. odst. příslušné garancie.
V daném případě je výrok žal. úřadu aktem vydaným u výkonu schvalovací pravomoci podle § 212 odst. 4 zák. č. 103/26. U výkonu této pravomoci byl však žal. úřad, jak shora dovoženo, povolán pouze zkoumati, zda platová úprava provedená usnesením osk neposkytuje st-li služební požitky a právní nároky vyšší, než-li je přípustno podle ustanovení odst. 1—3 § 212 plat. zák., nebyl však oprávněn zkoumati, zda řečená úprava ji pro okres účelná po stránce finanční a zda je úměrná služebnímu výkonu stěžovatelovu. Poněvadž se tedy žal. úřad odpíraje schválení dal vésti zřetely jinými, než zákon připouští, bylo nař. rozhodnutí v tomto bodu zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Ad b) Tento výrok napadá stížnost námitkou, že jím bylo porušeno nabyté právo st-lovo na přípočet vál. roků v rozsahu 4 let. Nabytá práva nemohou však býti zaměstnanci odňata výrokem opřeným o § 212 plat. zák. Tento výrok druhý není v právní souvislosti s výrokem prvním, neboť úřad již tím, že vyslovil, že neschvaluje úpravu služebních požitků, usnesenou osk-í dne 25. listopadu 1926, konsumoval své schvalovací právo vůči tomuto opatření. Jest tedy zřejmo, že žal. úřad výrokem druhým nechtěl modifikovati usnesení osk z 25. listopadu 1926, pokud vycházelo při platové úpravě z dosavadních služebních požitků st-lových, které st-li byly přiznány také vzhledem k připočtu 4 let vál., nýbrž že tu žal. úřad u příležitosti výkonu schvalovací kompetence podle § 212 odst. 4 cit. zák. přezkoumával ex officio dosavadní úpravu služebního poměru st-lova a shledav připočtení 4 roků vál. nepřiměřeným, redukoval je na 3 roky.
K tomu však, aby zasahoval z moci úřední do otázky připočtu let válečných, neposkytuje žal. úřadu právního podkladu ani předpis § 212 zák. č. 103/26, ani zákony prosincové č. 493/21 a 394/22; rovněž nelze pro tento zásah nalézti opory v zákoně o okr. zastupitelstvech a zejména ani v zákoně o služ. poměrech okr. úředníků č. 63 z. z. česk. z r. 1907 ve znění zák. č. 444/19, jehož § 42 omezuje dohled zsv-u jen nad tím, aby tohoto zákona bylo šetřeno — o připočtu vál. let do služební doby okr. úředníků však tento zákon vůbec nejedná.
Není tedy kompetenčního ustanovení, podle něhož by žal. úřad byl příslušný vydati výrok ad b) z úřední moci, a bylo proto i v tomto bodu zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9030. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 331-333.