NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

-* 505
Č. 532.

Pensijní pojištění: I. * Kontrolor modelů ve slévárně podléhá pensijnímu pojištění. — II. * Ustanovením § 73, odst. 7 nov. k zák. o pens. pojištění nebyla dotčena zásada vyslovená v § 1 tohoto zákona, že poměr pojistný zakládá se v každém případě nastoupením služby.
(Nález ze dne 29. září 1920 č. 9060.)
Věc: Vítkovické závody horní a hutní ve Vítkovicích proti ministerstvu sociální peče v Praze o pensijní pojištění Václava Č.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Václav Č. byl od 1. června 1902 do 15. srpna 1917 zaměstnán dle vysvědčení Vítkovických dolů a železných hutí ve Vítkovicích jako kontrolor modelů.
Přestoupiv od 1. září 1917 jako dílovedoucí do služeb fryštátských akciových železáren a oceláren byl k pensijnímu pojištění přihlášen u zemské úřadovny pensijního všeobecného ústavu pro zřízence v Opavě. Podle § 2, bod. 1 zák. o pensijním pojištění podléhal by povinnosti pojistné, ježto jest starší 55 roků, jen tehdy, byl-li povinným k pojištění v dřívějším svém zaměstnání; shora uvedené závody však povinnost onu neuznávaly a proto Václava Č. nepřihlásily; ježto však ho shora uvedená úřadovna pokládala za povinného k pojištění, žádala, aby o tom dle § 64 a) zákona o pensijním pojištění rozhodla zemská politická správa v Brně.
Rozhodnutím ze dne 28. ledna 1919 zemská politická správa v Brně uznala, že Václav Č. v čase od 1. ledna 1909 do 15. srpna 1917 u Vítkovických horních a hutních závodů ve Vítkovicích podléhal povinnosti pojistné, poněvadž kontroloval podle nákresu dělníky zhotovené modely, chyby shledané dával opraviti, psal objednací lístky, lepil je na hotové modely, zanášel do knih jména truhlářských modelářů, čísla objednacích lístků, nákresů a běžná, radil dělníkům při práci a dával jim pokyny při pracích na modelech a šablonách, takže činnost jeho záležela v přezkoumání kvalitativním zboží, v provádění různých jako typická písárenská služba se kvalifikujících zanášek a v poučování dělníků, v čemž však dlužno shledávati činnost převážně duševní.
Odvolání žalovaný úřad naříkaným rozhodnutím ze dne 30. listopadu 1919 č. 23659 nevyhověl z důvodu rozhodnutí prvé stolice a z dalšího důvodu, že v § 73, odst. 7 nov. k zákonu o pojištění pensijním není stanoveno omezení pojistné povinnosti.
O stížnosti vytýkající naříkanému rozhodnutí nezákonnost uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Naříkané rozhodnutí vychází z předpokladu, že V. Č. v době od 1. ledna 1909 do 15. srpna 1917 svého zaměstnání u stěžovatelky byv přidělen v slévárně kontroloval podle nákresu dělníky zhotovené modely, chyby shledané dával opraviti, psal objednací lístky, na hotové modely je lepil, zanášel do knih jména truhlářských modelářů, čísla objednacích lístků, nákresů a běžná, radil dělníkům při práci a dával jim pokyny při pracích na modelech a šablonách. Tato zjištění skutková odpovídají udání zaměstnance, který v ten smysl způsob a obor práce vylíčil, dodav, že veškeré nákresy zanášel do knih a zasílal příslušným závodům. Udání tato stěžovatelka uznala za pravdivá, takže dle § 6 zák. o správním soudě nutno bráti je za základ při rozhodování. Dle tohoto skutkového zjištění V. Č. nesúčastnil se tudíž manuelní výroby modelů přímo, nýbrž působil ke správné výrobě v podstatě jen nepřímo a to pravidelně zkoumáním kvality zhotovených modelů podle plánů, dohledem, radou a poučováním dělníků modely zhotovujících. Nasvědčuje tomu i to, že stěžovatelka sama ve vysvědčení propouštěcím Václavu Č. stvrdila, že byl zaměstnán po dobu, o niž jde, jako kontrolor modelů a sama ve vyjádření ze dne 20. června 1918 připustila, že Václav Č. k prozkoušení modelů vykonával dozor k pracovním výkonům dělníků. V této činnosti, jež v podstatě záleží v hodnocení určitých poznatků získaných prostými smysly na podkladě odborných vědomostí a zkušeností, jichž svého času nabyl jako modelář, tedy ve tvoření logických úsudků a z nich vyplývající činnosti poradní, jest právem spatřovati činnost převážně duševní.
Výsledky této činnosti zjišťoval V. Č. dále v ten způsob, že psal lístky objednací, lepil je na hotové modely, zanášel do knih jména modelářů, kteří určitý model zhotovili, čísla objednacích lístku, nákresů a p. Písemné práce tyto nejsou než podřadnou částí činnosti dozorčí, sloužící k tomu, aby z činnosti této vyvozeny byly důsledky a aby tudíž činnost dozorčí došla také zevního vyjádření.
Dospěl-li za tohoto stavu věci žalovaný úřad v souhlasu s instancí prvou k úsudku, že vylíčená činnost V. Č. ve zmíněné době byla povahy převážně duševní, a vyřknul, že zakládá dle § 1 cit. zák. povinnost pojistnou, neshledal nejvyšší správní soud ani, že by výrok ten byl v rozporu se spisy, ani že by se opíral o nesprávné právní posouzení zjištěných skutkových okolností.
Stížnost namítá dále, zastávajíc právní názor, že dle § 73 novely k zákonu o pensijním pojištění není pojistné povinnosti, pokud zaměstnaný není přihlášen k pojištění, že žalovaný úřad tudíž nebyl oprávněn o pojistné povinnosti V. Č. rozhodovati, když tento nebyl k pojištění vůbec přihlášen a v době rozhodnutí ve službách stěžovatelky již nebyl.
K tomu nutno poznamenati, že výroku úřadů o pojistné povinnosti zákon nejen nijak nebrání, nýbrž že za určitých okolností vyslovení takového čistě deklaratorního výroku podle zákona jest zrovna nutností, zejména tehdy, když — jako zde — právní nárok na pojištění zřízence přestoupivšího do jiného poměru pracovního a dosud k pojištění nepřihlášeného se zřetelem na jeho věk 55 let závisí na zjištění, zda dříve než do nynější služby přestoupil, povinnosti pojistné podléhal a zda tudíž dle § 1 zákona byl již pojištěn. Zjištění takové státi se může však, když dřívější zaměstnavatel povinnost tu popírá, jen výrokem úřadu. Proti tomu nelze důvodně čeliti poukazem na § 73 cís. nař. ze dne 25. června 1914 č. 138 ř. z.; ustanovení tato vůbec se nedotýkají otázky povinnosti pojistné, nýbrž povinnost tuto přímo předpokládají a obírají se otázkami docela jinými, stanovíce zejména v odst. 7 právní důsledky pro případ, když povinnosti ohlašovací dle odst. 1—6 v čas aneb vůbec nebylo vyhověno. Důsledky ty netýkají se a dle povahy věci nemohou se ani týkati povinnosti pojistné, jež nastala dle § 1 již ex lege nastoupením služby, nýbrž záleží ve stanovení určitého časového momentu rozhodného pro uznání účinnosti pojištění bez ohledu na dobu pojistné povinnosti, což má právní význam zejména pro nositele pojištění, když jde o prémiové reservy. Skutečnosti, jež podle § 73, odst. 7 novely vedou k těmto důsledkům, zejména tedy, že zaměstnanec vůbec nebyl přihlášen a zaměstnavatele změnil, nedotýkají se tudíž nikterak otázky, zda byl za svého dřívějšího zaměstnání pojištěním povinen, a jsou tedy pro otázku tuto, jíž se naříkané rozhodnutí výhradně zabývalo, bez právního významu.
Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 532. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 565-568.