Z právní prakse.Židovská deposita u notářů a právních zástupců.Vyhlášky ministerstva financí (revisní odbor) z 23. ledna 1940 č. 25 761/39-VI a z 8. března 1940 č. 9221/40-VI obsahují některá důležitá ustanovení týkající se deposit skládaných židy, nebo ve prospěch židů. Notáři i advokáti jako takoví jsou oprávněni přijímati do úschovy hotové peníze, veřejné dluhopisy a jiné cenné papíry, které jsou předmětem právního obchodu a uschovávati je a nakládati s nimi podle příkazu stran. Jestliže však některý z účastníků jest a) židem, b) arijcem, žijícím v manželském společenství se židem, jest podle předpisů článku IV. druhého prováděcího výnosu Reichsprotektora in Böhmen und Mähren k nařízení o židovském majetku (Věstník Reichsprotektorův strana 318) z 8. prosince 1939 nutno dbáti při přijímání a úschově i předpisů citovaných vyhlášek ministerstva financí (revisní odbor). 1. Složí-li dlužník u notáře nebo advokáta peněžitou částku ve prospěch svého židovského věřitele, jehož pobyt mu není znám, jest notář nebo advokát povinen okamžitě uložiti částku ve prospěch židovského věřitele na vkladní knížku označenou jako židovskou. Vkladní knížku přijme pak do vlastní úschovy a jest oprávněn vydati ji bez jakéhokoliv schválení židovskému věřiteli. 2. Má-li však vkladní knížka býti vydána nějakému věřiteli židovu, resp. na něj přepsána, jest nutno, aby si advokát, resp. notář vyžádal napřed schválení ministerstva financí (revisní odbor). Je-li mezi více různými věřiteli židovými spor o složenou částku, jest notář povinen spornou částku, resp. vkladní knížku složití k soudu s poukazem, že jeden z účastníků jest buď židem, nebo sice arijcem, avšak žijícím v manželství se židem. 3. Skládá-li jedna ze stran peněžitou částku u notáře nebo advokáta u příležitosti sjednávání trhové smlouvy nebo jiné smlouvy, jest rozlišovati: Byla-li deponována trhová cena jménem arijského kupce, jest notář resp. advokát oprávněn trhovou cenu v době splatnosti vplatiti bez schválení na vázaný účet židovského prodávajícího. Je-li zajištění trhové ceny prov deno tak, že kupující arijec otevřel účet nebo zřídil vkladní knížku u peněžního ústavu na své jméno, pak jest zapotřebí, aby přepsání konta, resp. vkladní knížky bylo předem schváleno. Zní-li depositum na jméno arijského kupce a nearijského prodávajícího současně, jest notář, resp. advokát povinen obnos složiti na účet nebo vkladní knížku, které budou označeny jako židovské. Přepsání deposita na jméno výlučně židovského prodávajícího vyžaduje předchozího schválení. 4. Cenných kovů, skvostů a cenných papírů může žid nabýti jen dědictvím. Proto jest deponování těchto hodnot u notáře nebo advokáta myslitelno jenom v tomto případě. Notář resp. advokát jest však povinen složiti tyto předměty neprodleně podle pátého prováděcího výnosu k nařízení Reichsprotektorovu o židovském jmění z 2. března 1940 (Věstník Reichsprotektorův, strana 81) u peněžního ústavu do deposita, znějícího na jméno židovského dědice, poněvadž odváděcí povinnost stihá i arijského depositáře. 5. Podle § 5 vl. nař. ze 14. září 1928 č. 160 Sb. může notář uložiti deposita, ukládá-li je hromadně, též na své jméno s označením »deposita notářská«, nebo ponechati je ve vlastní úschově. Je-li úřadující notář sám arijcem, avšak žije-li v manželství s nearijkou, pokládají se jeho vlastní účty a deposita podle vyhlášek ministerstva financí za vázané. V praksi však ministerstvo financí (revisní odbor) povoluje na návrh velkoryse uvolňování těchto účtů a deposit, pokud jde o »podnikové účty« a »podniková deposita«. 6.V případě pochybností, které by se přece snad vyskytly, poskytuje ministerstvo financí (revisní odbor) informace jak písemně, tak telefonicky (č. tel. 40971). Martin Bing.