NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

— Čís. 8825 —
422
Čís. 8825.

Byl-li na spoluvlastnickém podílu vydražené nemovitosti přiznán náhradní nárok ve smyslu § 222 ex. ř., lze se domáhati výmazu zástavního práva pro pohledávky, za něž byl přiznán náhradní nárok, jen za současného vkladu náhradního nároku.
K výmazu zástavního práva pro uspokojenou pohledávku na neprodaných podílech nemovitostí stačí právoplatné rozvrhové usnesení, prokazující uspokojení pohledávek, aniž třeba jiných listin, najmě listin podle § 26 (§ 32) knih. zák.
Týká-li se návrh výmazu zástavního práva na nemovitostech, jež nebyly předmětem dražebního řízení, jde o věc knihovní, v níž se útraty nepřisuzují.
(Rozh. ze dne 23. března 1929, R I 120/29.)
Soud prvé stolice vyhověl návrhu vydražitelky, vydraživší 2/7 nemovitosti, by bylo na celé nemovitosti vymazáno zástavní právo Václava Sch., jenž došel úplného zaplacení z vydražených podílů. Rekursní soud vyhověl rekursu správce podstaty Anny N. a banky A., by byl povolen výmaz ohledně pěti sedmin nemovitosti, náležejících Anně N., Bertě K., Barboře P., Františce L. a Růženě L. Důvody: jen dražební řízení ohledně sedminy podílu Jana L. a Bedřicha L. vložky čís. 362 bylo pravoplatně skončeno. Jen ohledně těchto podílů mohl exekuční soud povoliti výmaz. V tomto ohledu bylo napadené usnesení potvrzeno. Dražební řízeni ohledně sedminy Anny N. nebylo dosud skončeno, ježto dosud nebylo rozhodnuto o náhradním nároku banky A. Z tohoto důvodu nemohl býti povolen shora uvedený výmaz (§ 237 ex. ř.). Výmaz práva zástavního co do nevydražených sedmin Růženy L., Barbory P. Františky L. a Berty H., nemůže vůbec býti povolen na základě exekučních spisů podle § 237 ex. ř., tento výmaz se musí státi podle ustanovení knihovního zákona na základě listiny (§ 26 knih. zák.), která však nebyla připojena.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu vydražitelky do usnesení rekursního soudu, pokud jím byl zamítnut návrh na výmaz pohledávek Václava Sch. na sedmině, náležející Anně N., vyhověl mu však potud, že ohledně ostatních čtyř sedmin obnovil usnesení prvého soudu. Návrh na přisouzení útrat dovolacího rekursu zamítl.
Důvody:
Dovolací rekurs jest opodstatněn jen částečně. Co se týče sedminy Anny N., zamítl rekursní soud žádost dovolací rekurentky o výmaz pohledávek Václava Sch. a poznámek k pohledávkám těm se vztahujících na této sedmině právem. Rekursní soud zamítl žádost co se týče uvedené sedminy z důvodu, že dražební řízení, jež se odděleně —Čís. 8826 —
423
v úpadku Anny N. na její sedminu vede, není ještě skončeno. Tímto důvodem a vývody dovolacího rekursu k němu se pojícími netřeba se však zabývati. Stačí poukázati na to, že v rozvrhovém usnesení ze dne 13. srpna 1926 č. j. E V 1126/23, jež vešlo v moc práva, byl věřitelce Κ., úvěrnímu ústavu, přiznán na spoluvlastnické sedmině Anny N. náhradní nárok (§ 222 ex. ř.) 25328 Kč a mohly tedy pohledávky Václava Sch. s poznámkami na uvedené sedmině býti vymazány (§ 222 ex. ř. a § 97 knih. zák.) jen za současného vkladu náhradního nároku. To však navrženo nebylo, žádaný výmaz nebylo proto lze již z toho důvodu povoliti (§ 97 knih. zák.) a dovolací rekursu, pokud jde o výmazy pohledávek Sch. a příslušných poznámek na sedmině Anny N. bylo zamítnouti. Oprávněným jest však dovolací rekurs co do žádaného výmazu pohledávek Václava Sch. a poznámek k nim se vztahujících na sedminách, označených v napadeném usnesení jako sedminy Berty K., Barbory P., Františky a Růženy L. Nelze souhlasiti s důvodem, pro který rekursní soud návrh dovolací rekurentky těchto podílů zamítl, že totiž nebyly předloženy potřebné listiny podle § 26 druhý odstavec knih. zák. Netřeba jiných listin, najmě listin podle § 26 pokud se týče § 32 knih. zák., ježto jest zde pravoplatné rozvrhové usnesení, prokazující uspokojení pohledávek (§ 33 písm. d) knih. zák.) a to stačí na opodstatnění návrhu. Pokud bylo v rekursu proti povoleni výmazu prvním soudem též uplatňováno, že výmaz povolil exekuční soud, ač nebyl k povolení výmazu na neprodaných podílech oprávněn, neobstojí ani tento důvod pro zamítnutí návrhu co do oněch podílů. Žádost dovolací rekurentky byla označena jako věc knihovní a řízena na soud, který byl soudem exekučním i knihovním, takže ani po řečené stránce proti povolení výmazu nebylo závady. Bylo tedy v posléz uvedené části dovolacímu rekursu vyhověti, obnoviti usnesení prvního soudu, jinak, co se týče sedminy Anny N., bylo dovolací rekurs zamítnouti. Dovolací rekurs týká se podílů, jež předmětem dražebního řízení nebyly, jde tedy o věc knihovní a tu si strany útraty nesou samy. Bylo proto návrh na náhradu útrat dovolacího rekursu zamítnouti.

Citace:

č. 8825. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 446-447.