Č. 7727.

Učitelstvo: Učitel obecné školy, který, nebyv jmenován řídícím učitelem, byl toliko pověřen zatímní správou obecné školy, nemá nároku na vpočtení funkčního přídavku do výslužného dle § 3, odst. 1. zák. č. 251/22.
(Nález ze dne 2. února 1929 č. 2107.)
Věc: Alois Sch. v R. ,(adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zahrnutí funkčního přídavku do pense.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem ošv-u v R. ze 13. ledna 1925 byl st-l pověřen zatímní správou šestitřídní chlapecké školy obecné v R., kterýžto úřad zastával od 1. února 1925 do 1. března 1926. Výnosem zšr-y v Brně z 24. února 1926 byl podle § 13 zák. 286/1925 na základě zmocnění, uděleného min-em škol. pensionován. Vyhovujíc jeho žádosti z 12. dubna 1926 povolila mu zšr za udanou dobu, po kterouž byl pověřen zatímní správou obecné školy chlap, v R., funkční přídavek jednou pro vždy v částce 541 Kč 66 h. Pokud st-l v uvedené své žádosti uplatňoval nárok na zápočet funkčního přídavku za zatímní vedení správy školy v R. do výměry výslužného, zamítla zšr toto žádání, neboť žadatel nebyl v době přeložení svého na odpočinek definitivním řídícím učitelem obecné školy a nemá tudíž podle § 3 zák. č. 251/22 nároku na započtení funkč. přídavku za zatímní vedení správy školy do výměry výslužného.
Min. škol. nař. výnosem zamítlo rekurs z důvodů rozhodnutí, vzatého rekursem v odpor, a z dalšího důvodu, že st-l byl správou školy toliko zatímně pověřen, nejsa jmenován řídícím učitelem.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Pro úpravu příslušných právních poměrů jest časově směrodatným předpis § 3 zák. č. 251/22, podle něhož třeba posuzovati nárok ředitelů škol atd. na činovní (funkční) přídavky. Tento předpis praví: »Řiditelé škol (správcové škol, řídící učitelé a ředitelé škol občanských) mají nárok na přídavky činovní (funkční) do výslužného vpočítatelné.«
St-l byl »pověřen zatímní správou« obecné školy; jde tedy o to, zdali sluší jej pokládati za »řídícího učitele školy« po rozumu § 3 zák. 251/1922. Je-li jím, přísluší mu ze zákona nárok na činovní (funkční) přídavek do výslužného vpočítatelný podle cit. § 3; n.esluší-li ho pokládati za řídícího školy ve smyslu cit. § 3, pak mu uvedený nárok nepřísluší. Úřad zaujímá stanovisko, že st-l v době svého pensionování nebyl »řídícím učitelem školy«, kdežto činnost tvrdí a dovozuje, že jím byl.
Nss jest názoru, že za řídícího učitele může po rozumu cit. § 3 pokládána býti jedině učitelská osoba, která byla dekretem příslušného činitele školské správy jmenována řídícím školy, že tedy nestačí, byl-li učitel pověřen službou na neobsazeném místě správce školy, jak tomu bylo v daném případě, kdež ošv nepoužil obsazovacího práva podle 7. bodu § 25 mor. zem. zák. z 12. ledna 1870 č. 3 z. z., nýbrž učinil jen opatření podle 1. bodu cit. § 25. Že tomu tak býlo, plyne jednak z textu cit. věty § 3, kdež úřad řídícího školy jest koordinován s úřady správce školy a ředitele škol občanských, kteréžto oba úřady jsou označeny tak zřejmě jakožto atributy personální, že pouhá zastupující činnost na místech, odpovídajících těmto úřadům, zřejmě se nejeví jakožto surogát předpokladu, aby běželo o řídícího učitele obecné školy aneb o ředitele školy občanské. Jednak správnosti nazírání nss-u nasvědčuje i to, že § 3 v závorce vypočítává spráce škol, řídící učitele a ředitele občanských škol v souhlase se zem. zákony jakožto různá označení funkce »ředitele školy«. Posléze s uvedeným nazíráním souhlasí í okolnost, že osoby, postavené v čelo učitelskému sboru škol obecných podle dikce česk. zák. o právních svazcích učitelstva z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. (§ 28 ve znění zák. z 27. ledna 1903 č. 16 z. z.) jsou »správcové obecných škol národních«, podle dikce mor. zák. z 26. prosnce 1904 č. 1 z. zák. z roku 1905, pozměněného zákonem z 15. července 1914 č. 48 z. z. čl. 1. (§ 1 lit. a) jsou »řídící učitelé (řídící učitelky),« takže je zcela přirozeno, že se k označení totožného postavení užívá v § 3 zák. 251/1922 jednou rčení »správcové škol«, jednou rčení »řídící učitelé«.
Úřad tedy právem nepokládal st-le za učitelskou osobu, která by měla po rozumu svrchu cit. § 3 zák. 251/1922 nárok na funkční přídavek, započítatelný do pense, při čemž ovšem — jak zřejmo z dodatku odvolací instance, uvádějícího důvody prvé stolice na pravou míru, — nezáleží na tom, že nebyl definitivním řídícím nebo správcem školy, nýbrž záleží na tom, že na školu vůbec nebyl dosazen, ve funkci řídícího, resp. správce. Jest tudíž mylným stanovisko stížnosti, pokud dovozuje, že st-l byl učitelskou osobou, jíž příslušel podle cit. § 3 nárok na funkční přídavek.
O další námitce stížnosti, jíž se dovozuje, že nebylo předpokladem sporného nároku, aby šito o definitivního správce školy, nemohl nss uvažovati (§ 18 zák. o ss), neboť přezkoumáváno jest rozhodnutí žalované instance rekursní, která ospravedlňuje rozhodnutí tím, že st-l vůbec nebyl řídícím neb správcem školy. Totéž obdobně platí o stížném bodu, V němž se dovozuje, že zatímnost st-lovy funkce nevylučovala po zákonu nárok na funkční přídavek.
Ježto dále, jak svrchu bylo vytčeno, st-tovo postavení při obecné škole v R. se řídilo podle obsahu dekretu, obsahujícího příslušné opatření, jímž nebyl st-li přiznán charakter zatímního správce školy, nýbrž byl st-l toliko zatímně pověřen správou školy, jsou pro posouzení věci bezvýznamné právní vývody stížnosti, že ošv-u příslušelo podle zák. oprávnění, dosaditi st-le za zatímního správce školy a jest tedy stížnost v tomto bodu bezdůvodnou.
Pokud stížnost namítá, že úřad měl po právu ve smyslu druhé věty. třetího odstavce § 28 zák. 274/1919 započísti st-li funkční přídavek, který mu za aktivity byl přiznán a vyplácen, musil nss především přihlédnouti ke znění cit. ustanovení, kdež se praví, že do výslužného se započítá činovnický přídavek učitelům, kteří školy řídí. Než přes toto zdánlivě zcela všeobecné znění uvedeného ustanovení, nutno z povahy věci souditi, že zákon chtěl přiznati právní nárok na zápočet funkčního přídavku do pense jen těm učitelským osobám, kterým za aktivity příslušel na něj nárok podle § 9 téhož zák. č. 274/1919, totiž těmže učitelským osobám jako podle § 3 zák. 251/1922. Když pak mimo to tento § 3 zák. 251/1922 výslovně uvádí, které učitelské osoby mají nárok na funkční přídavek »do výslužného započítatelný,« je zřejmo, že právě jen tyto učitelské osoby, mezi něž však — jak svrchu dovoženo — st-l nenáležel, mají nárok na pojetí funkčního přídavku do pense.

Citace:

Č. 7727. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 292-294.