NPD documents search: Všehrd, 13 (1932) - Ze Sbírky zákonů a nařízení

Zprávу

Nejvyšší správní soud o právní povaze kolokvií. Otázka, jakou právní povahu mají kolokvia v rámci všeobecných studijních předpisů, byla vyvolána v posledních letech praxí jednotlivých ústředních státních úřadů ve věci tak zvaného výchovné ho státních zaměstnanců a ukončena byla v těchto dnech významným nálezem nejvyššího správního soudu. Novým platovým zákonem č. 103/1926 Sb. z. a n. upraven byl totiž nově i příspěvek, který přísluší státnímu zaměstnanci na výchovu dětí. Stalo se tak v § 144 cit. zákona, jenž mimo jiné přiznává vychovávací příspěvek (výchovné) na děti »do dokonaného 24. roku věku při studiu na vysokých školách, avšak jen studují-li s řádným prospěchem« (odst. 2, č. 1 b). Aby jednotlivé úřady, povolané rozhodovati o výchovném, nebyly v nejistotě při výkladu obratu »s řádným prospěchem«, vydalo ministerstvo financí pod čís. 120028/27-VII/28 celkové směrnice, v nichž za podmínku řádného prospěchu v době mezi zkouškami, předepsanými studijními řády. položilo určitou výměru kolokvií, shodující se v celku s podmínkami, kladenými na jednotlivých vysokých školách pro osvobození od kolejného. Toto opatření ministerstva financí stalo se však zdrojem velkých nesrovnalostí: na jedné straně, úřady ne přiznávaly výchovného, nedostalo-li se jim průkazu o vykonaných kolokviích (někdy dokonce si věc ještě »zjednodušovaly« žádajíce jako podmínku výchovného osvobození od kolejného), na druhé straně opět rodiče a vysoké školy poukazovali, že ministerstvo financí svými směrnicehii klade pro výchovné požadavky vyšší, než jaké stanoví platový zákon. Pisatel těchto řádek poukázal již na jiném místě (Úvod do studia právnického, str. 53), že požadavek kolokvií pro výchovné nelze opříti platnými studijními předpisy. Žádá-li platový zákon »řádný prospěch«, může tu jíti pouze o prospěch, požadovaný příslušnými normami pro řádný průběh studia, tedy pro fakultu právnickou v prvých třech semestrech zápis nejméně po 20 hodinách přednášek týdně, po třetím semestru pak složení státní zkoušky atd. Kolokvia známu i jsou studijnímu řádu pouze jako doklad zvláštního zvýšeného prospěchu, vyžadovaného pro stipendia nebo osvobození od kolejného (§ 51 všeob. stud. řádu č. 370/1850 ř. z.). Kdyby tedy podmínkou výchovného mělo být pravidelné skládání kolokvií, musil by to platový zákon výslovně uložiti, což však nečiní, poněvadž výchovné svojí povahou nemá býti odměnou za zvláštní studijní prospěch dítěte státního zaměstnance, nýbrž pouze vychovávacím příspěvkem, připnutým k okolnosti, že jde o normální studium na vysoké škole.
Spor o správní povahu kolokvií dostal se tak v těchto dnech před nejvyšší správní soud. Na přetřes přivedena byla sice výslovně jen kolokvia na fakultě lékařské, důsledky pro fakultu právnickou jsou však stejné. Ke stížnosti rodičů posluchačových do odepření výchovného vyslovil nejvyšší správní soud nálezem z 9. září 1931 č. 13176/31 zásadu, že »přiznání výchovného podle § 144 odst. 2. č. 1b) zákona č. 103/26 Sb. z. a n. na posluchače lékařské fakulty nelze činiti závislým na podání průkazu o výkonu kolokvijních zkoušek«. V důvodech dovozuje pak nejv. spr. soud rozborem příslušných studijních předpisů, že požadavek kolokvií není kryt požadavkem řádného prospěchu. Nález tento jest vítati, poněvadž činí autoritativním způsobem konec všem dalším pochybám, které neprospívaly ani rodičům, ani úřadům, tím méně pak vysokým školám samým.
—J. Kliment.—

Citace:

Herbert Schneider: Fašimus, jeho teorie a prakse.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 5, s. 180-181.