NPD documents search: Pocta Augustu Miřičkovi (1933) - Quelques remarques sur la question de la stérilisation

Čís. 485.

Zabaven-li nárok ze služného, jest zaměstnavatel oprávněn, sraziti si ze zabaveného služného zálohu, již poskytl zaměstnanci do doby, než doručeno mu bylo usnesení zabavovací.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1920, Rv I 174/20.)
Žalobce vedl proti svému dlužníku Karlu N—ovi exekuci zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky ze služného, jež příslušela dlužníku proti jeho zaměstnavateli. Šlo o služné za měsíce květen a červen 1919. Zabavovací usnesení bylo doručeno zaměstnavateli dne 25. května 1919. Zaměstnavatel nevyplatil žalobci příslušné částky služného za uvedené měsíce, tvrdě, že si dlužník před tím, nežli zaměstnavateli bylo zabavovací usnesení doručeno, vybral služné až do konce června 1919. Žalobě vymáhajícího věřitele proti zaměstnavateli na zaplacení zmíněné částky procesní soud prvé stolice vyhověl. Důvody: Jest nepochybno, že žalovaný ručí za to, nedostalo-li se věřiteli přikázané pohledávky po té, kdy mu byl zákaz doručen; ručí však též za zálohy, jež poskytl dlužníku před doručením zabavovacího usnesení, neboť, poskytl-li žalovaný zálohy, ač služné bylo splatno pozadu, činil tak na vlastní nebezpečí a nemůže čeliti zástavnímu právu třetího svou pohledávkou, již neuplatňoval ani žalobou ani v řízení exekučním. Vždyť zákaz byl mu doručen teprve po té, kdy pohledávka byla soudně uplatněna a zabavena a nemůže proti ní namítati svou soukromou pohledávku vůči dlužníku.
Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, by služební požitky byly vyplaceny předem, jest přípustnou, ježto není v žádném zákoně zapovězena, najmě ji nezakazuje ustanovení čl. IV. zákona ze dne 26. května 1888, čís. 75 ř. zák. a § 5 zákona ze dne 29. dubna 1873, čís. 68 ř. zák. Jest tudíž výplata zálohy žalovaným Karlu N-ovi platnou. Tím, že žalobci byla přikázána pohledávka Karla N—a proti žalovanému k vybrání, vstoupil dle § 308 ex. ř. a §u 1393 a násl., zejména dle § 1394 obč. zák., pokud jde o pohledávku ze služného, na místo Karla N—a. Dlužno proto od služného, jež stalo se splatným po té, když bylo povolovací usnesení žalovanému doručeno (25. května 1919) odečísti zálohy, jež Karel N. před tímto dnem obdržel.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody.
Podle jasně projevené vůle súčastněných osob (§ 836 obč. zák.) obdržel Karel N. zálohami jemu vyplacenými mzdu předem za služby, o kterých on i žalovaný předpokládali, že budou svým časem vykonány. Ustanovení § 1154 obč. zák., že mzdu zaplatiti jest po výkonu služeb, není-li nic jiného umluveno, připouští zřejmě ujednání takové; nedojde-li k výkonu služeb, za které byla mzda předem zaplacena, přísluší zaměstnavateli žaloba o vrácení oné mzdy, pokud jsou zde podmínky § 1435 obč. zák. Poněvadž podle skutkových zjištění, obsažených v rozsudku soudu odvolacího, Karel N. obdržel zálohu v době do 24. května 1919, tedy přede dnem 25. května 1919 jako dnem doručení soudního usnesení o zabavení a přikázání k vybrání pohledávek, příslušejících Karlu N—ovi proti žalovanému, usnesení toto a platební zápověď v něm obsažená nevztahují se na ony zálohy (třetí odstavec § 294 ex. ř.) a práva žalobcova nejsou zkrácena tím, že soud odvolací nevzal za základ výpočtu pohledávky žalobcovy proti žalovanému celou mzdu Karla N—a, nýbrž toliko zbytek její po srážce oněch záloh. Mínění dovolatelovo, že žalovaný měl jen nárok ze zápůjčky proti N—ovi a že nárok dovolatelův ze soudního usnesení exekučního má přednost před oním nárokem, spočívajícím pouze na soukromé úmluvě, jest mylné a závěry, v dovolacím spise z něho vyvozené, jsou nesprávné.

Citace:

č. 485. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 252-253.