NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 3979.

Státní zaměstnanci: * Bodem 7. usnesení ministerské rady z 9. března 1920 nebyl pro přeložené státní zaměstnance založen právní nárok na úhradu jízdného za dojíždění z dosavadního působiště do působiště nového, ve kterém zaměstnanec nemůže nalézti bytu.
(Nález ze dne 3. října 1924 č. 16971.)
Věc: Zdeněk P. v M. proti ministerstvu sociální péče o úhradu jízdného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: St-1 byl výnosem zem. úřadu pro péči o válečné poškozence pro Slovensko z 11. listopadu 1922 sproštěn vedení okr. úřadovny v H. a přidělen službou k okr. úřadovně v M. Ježto v M. ne- mohl nalézti byt, byl nucen nadále bydleti v H. a dojížděti denně do M. Jeho žádost za náhradu jízdného z H. do M. zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím s odůvodněním, že úvěr, ze kterého se jízdné hradí, stačí pouze na úhradu výloh za jízdy státních zaměstnanců ustanovených v Praze, Brně, Bratislavě a Olomouci, kterým jsou na základě výn. min. žel. ze 17. července 1919 vydávány volné traťové lístky na účet min. soc. péče za zvláště zlevněné sazby. Ohradu jízdného hotově min. soc. péče zásadně neposkytuje. Cit. výnos min. žel. má platnost pouze pro zaměstnance dojíždějící drahou do Prahy, Brna, Olomouce a Bratislavy.
Stížnost napadá toto rozhodnutí pro nezákonnost, již spatřuje v tom, že rozhodnutí odporuje usnesení ministerské rady z 9. března 1920. Má tu zřejmě na mysli usnesení z tohoto data, jež sděleno bylo min. soc. péče výnosem ze 16. března 1920. Leč z tohoto usnesení nemůže st-l odvozovati právní nárok na příznivé vyřízení své žádosti, jak jde z těchto úvah:
Ve smyslu § 2 zák. ze 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 může se s úspěchem dovolati rozhodnutí nss-u jen ten, jehož právo bylo rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu nezákonným způsobem přerušeno.
V ministerské radě konané dne 4. července 1919 schválen byl návrh na povolení úhrady jízdného státním zaměstnancům, bydlícím ve vzdálenějším okolí pražském a to v tom směru, že státním zaměstnancům....., kteří byli po 28. říjnu 1918 služebně ustanoveni při některém úřadě v Praze nebo na předměstí a následkem nouze bytové nuceni byli se ubytovati v některé obci bytového obvodu pražského mimo Prahu a předměstí, budou zakupovány měsíční lístky z jich bydliště do Prahy a zpět přímo úřady, kterým tito zaměstnanci jsou přiděleni a to z úvěru pro bytovou péči; zároveň bylo stanoveno, že usnesení to platí prozatím do 15. února 1920.
Dalším usnesením ministerské rady z 9. března 1920 byla 1. platnost dříve uvedeného usnesení prodloužena až do odvolání, 2. byly stejné výhody (jako podle usnesení ze 4. července 1919) přiznány také těm státním zaměstnancům.... ustanoveným po 28. říjnu 1918 při některém úřadě v Praze nebo předměstí, kteří bydlí... v obcích, které sice nejsou pojaty výslovně do bytového obvodu pražského, avšak leží v jeho okruhu nebo v obcích ležících mimo okruh bytového obvodu pražského do vzdálenosti 50 km.....
Stejně týkají se státních zaměstnanců ustanovených při některém úřadě v Praze nebo předměstích též další body 3., 4., a 5. cit. usnesení ministerské rady, načež se v bodě 6. zmocňuje min. soc. péče, aby stejné výhody a za stejných podmínek přiznalo také státním zaměstnancům, ustanoveným u státních úřadů v Brně a předměstích nebo v jiných městech se společným bytovým úřadem.
Konečně bylo min. soc. péče bodem 7. téhož usnesení ministerské rady zmocněno, aby v případech zvláštního zřetele hodných poskytlo úhradu jízdného ve výši traťového lístku do vzdálenosti 50 km takovým státním zaměstnancům, kteří byvše přeloženi do nového působiště a nemohouce nalézti bytu, podrželi svůj dosavadní byt ve starém působišti a s výslovným svolením nadřízeného úřadu denně dojíždějí do úřadu ze svého starého působiště ....
Z tohoto obsahu cit. usnesení ministerské rady je zřejmo, že — i pokud by vůbec jednotlivý státní zaměstnanec mohl z usnesení těch nějakých právních nároků dovozovati, — mohly by případné nároky takové trvati jenom při státních zaměstnancích ustanovených při státním úřadě v Praze nebo předměstí po případě v Brně anebo v jiném městě se společným bytovým úřadem, v příčině něhož min. soc. péče —používajíc zmocnění jemu daného bodem 6. cit. usnesení ministerské rady z 9. března 1920 státním zaměstnancům výhody v usnesení min. rady uvedené všeobecně a výslovně přiznalo.
Že by tento případ byl nastal v příčině státních zaměstnanců v M., stížnost ani netvrdí, a nemůže tedy st-l důvodně pro sebe vindikovati právní nárok na výhodu tuto.
Pokud pak jde o výhodu podle bodu 7. cit. usnesení min. rady, tedy jest z cit. jeho znění zřejmo, že povolení výhody této je ponechá- no volné úvaze žal. úřadu (arg. »min. soc. péče se zmocňuje, aby v případech zvláštního zřetele hodných poskytlo ....«), aniž jednotlivému zaměstnanci, byť by i předpoklady v tomto bodě 7 stanovené u něho byly splněny, přísluší právní nárok na to, aby mu min. soc. péče výhodu takovou poskytlo. Odepřením této výhody — nechať se stalo z důvodů jakýchkoliv — nemůže tedy vůbec nastati porušení práv jednotlivého státního zaměstnance ve smyslu shora cit. § 2 zák. o ss.

Citace:

č. 3979. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 519-521.