NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8393 —
č. 8393.

Živnostenské právo: I. Není zákonného ustanovení, které by zásadně vylučovalo, aby se učeň učil současně dvěma řemeslům (na př. truhlářství a lakýrnictví) a aby pro takto naučená řemesla byl vydán jen jeden výučný list. — II. Jak jest podati průkaz způsobilosti k nastoupení a samostatnému provozování živnosti truhlářské?
(Nález ze dne 28. ledna 1930 č. 1322.)
Věc: Společenstvo truhlářů pro politický okres D. v D. proti ministerstvu obchodu (za zúč. Františka R. v O. adv. Dr. Erich Schicketanz z Prahy) stran odpovědi živnosti truhlářské.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Útraty zúčastněné straně se nepřisuzují.
Důvody: Podáním z 21. září 1925 opověděl František R. u osp-é v D. živnost truhlářskou se stanovištěm v O. a připojil k své opovědi výučný list, vydaný Josefem P. jako učebním pánem v Z. dne 1. června 1895, dále pracovní knížku, obsahující potvrzení o tom, že jmenovaný byl zaměstnán jako truhlářský pomocník u Oskara H., stavebního a nábytkového truhláře v Drážďanech, v době od 20. dubna 1902 do 2. ledna 1903 a od 20. března 1903 do 12. února 1904 a u H. H., nábytkového truhláře v Drážďanech od 4. března 1904 do 7. září 1908. Všechna tato potvrzení ověřena jsou razítkem nuceného společenstva truhlářů v Drážďanech — Č. 8393 —
s datem a podpisem jeho představitele. Osp v D. opověď živnosti na vědomí nevzala z toho důvodu, že výučný list a pracovní vysvědčení nejsou společenstvem potvrzena, jak to žádá § 14 odst. 1 a 3 živn. řádu.
Odvolání z výměru toho podanému zsp v Praze nevyhověla. Dalšímu odvolání vyhovělo min. obch. nař. rozhodnutím, zrušilo výměr zsp-é a jemu za podklad sloužící výměr osp-é, vzalo na vědomí opověď živnosti truhlářské Fr. R. a nařídilo, aby mu byl vydán příslušný živn. list. Své rozhodnutí odůvodnilo tím, že st-1 prokázal předloženým výučným listem, že se živnosti truhlářské řádně vyučil a dále že byl po dobu více než 3 let zaměstnán jako pomocník truhlářský. St-1 prokázal tedy §em 14 živn. řádu předepsaný průkaz způsobilosti k nastoupení a samostatnému provozování živnosti truhlářské.
O stížnosti do rozhodnutí tohoto podané uvážil nss toto: — — — —
Podle obsahu předloženého výučného listu učil se R. řemeslu truhlářskému a lakýrnickému od 1. června 1892 do 1. června 1895 u Josefa P. v Z. Výučný list jím dne 1. června 1895 vydaný jest potvrzen tamním obecním úřadem. Z toho, že žal. úřad uznal na základě tohoto výučného listu, že byl jím podán průkaz o tom, že žadatel ukončil řádně učební poměr, plyne, že vycházel z předpokladu, že učební pán žadatelův nenáležel žádnému společenstvu, a že proto stačí podle § 14 odst. 2 č. 1 živn. řádu předložení učebního vysvědčení, potvrzeného jen obecním úřadem. Naproti tomu namítá stížnost, že jest vyloučeno, aby učební pán žadatelův v oné době nenáležel žádnému společenstvu, což sice žadatel tvrdil, avšak neprokázal. Otázka, náležel-li učební pán žadatelův v rozhodné době nějakému společenstvu, resp. bylo-li v této době nucené společenstvo pro Z. ve smyslu živn. řádu již zřízeno, jest otázkou skutkovou, kterou může nss přezkoumati jen s hledisek vytčených v § 6 zák. o ss.
— — —
Nenáležel-li učební pán žadatelův podle bezvadně zjištěného předpokladu, z něhož žal. úřad vycházel, v době, kdy žadatel se u něho vyučil, k žádnému společenstvu, poněvadž pro Z. tehdy ještě žádné nucené společenstvo neexistovalo, pak stačilo podle § 14 odst. 2 č. 1 živn. ř. k průkazu způsobilosti předložení učebního vysvědčení, potvrzeného obecním úřadem, které žadatel také předložil. Učební doba spadá podle obsahu výučného listu do let 1892 až 1895, byla tedy odbyta před účinností zák. č. 26/1907, pročež předpisy tohoto zák. o listě tovaryšském a zkoušce tovaryšské [§§ 104, 104b), 104c) a 104d)] se na žadatele nevztahují (srovn. čl. III odst. 4 zák. č. 26/1907). Stížnost vytýká proto bezdůvodně, že na doklad způsobilosti měl býti předložen také tovaryšský list.
Stížnost namítá dále, že žadatel předložil tatáž vysvědčení učební a pomocnická na doklad své způsobilosti pro živnost truhlářskou a lakýrnickou a dovozuje, že učební doba musí pro každou živnost trvati nejméně 2 roky, a pomocnická 3 roky, celkem tedy přípravná doba 5 let, a že proto za 3 roky nelze se vyučiti dvěma různým řemeslům. Stížnost popírá tedy touto námitkou, že výučný list, žadatelem předložený, jest — Č. 8394 —
po zákonu dostatečným průkazem jeho způsobilosti, pokud jde o dobu učební. Také tato otázka jest skutkovou.
V daném případě jde o podání průkazu způsobilosti toliko k opovězené živnosti truhlářské předložením vysvědčení učebního o délce doby učební a řádném ukončení poměru učebního. Tento požadavek, stanovený v § 14 živn. řádu, jest požadavkem formálním. Jeho podstata spočívá v tom, že řečené okolnosti sluší osvědčiti listinou, vykazující určité předepsané skutkové náležitosti. Příslušný úřad zkoumá toliko, vyhovuje-li předložená jemu listina svou formou a obsahem zákonným požadavkům a lze-li ji pokládali za průkaz uvedené okolnosti dosvědčující. V předloženém výučném listě jest učebním pánem potvrzeno, že Fr. R. se učil živnosti truhlářské po tři roky a že v této době úplně si osvojil potřebné živn. znalosti v živnosti truhlářské. V tomto obsahu výučného listu měl žal. úřad dostatečný podklad pro zjištění, že byl jím podán průkaz o způsobilosti žadatelově pro řemeslnou živnost truhlářskou, nabyté učením se po dobu živn. řádem vyžadovanou.
Na tom nemění nic okolnost, že ve výučném listě jest také potvrzeno, že žadatel se v téže době učil také živnosti lakýrnické, neboť tato okolnost není na závadu úsudku, že výučným listem byl podán formální průkaz, že žadatel v oné době se učil živnosti truhlářské, o kterou jedině jde v daném případě. Živn. řád klade v § 14 toliko požadavek, že doba učební nesmí býti kratší dvou let ani delší čtyř let, a tento požadavek jest podle obsahu předloženého listu splněn a jím formálně prokázán. Není ostatně ani zákonného ustanovení, které by zásadně vylučovalo, aby se učeň učil současně dvěma živnostem, neb aby pro takto naučené živnosti byl vydán jen jeden výučný list (Srovn. nál. Budw. 5635/A).

Citace:

č. 8393. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 311-313.