Čís. 1217.

Skutková podstata §u 376 tr. zák. předpokládá nejen opomenutí péče dohlédací, nýbrž též, by pachatel za předpokladu §u 335 tr. zák. mohl předvídati, že jeho opomenutí může ohroziti tělesnou bezpečnost lidskou. Povinnost k dohledu dle §u 376 tr. zák. má své přirozené meze v konkrétních poměrech.
(Rozh. ze dne 24. května 1923, Kr I 417/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalované Alžběty K-ové do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. února 1922, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem podle §§ů 335, 376 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a sprostil obžalovanou podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin podle §§ů 335, 376 tr. zák., spáchaný prý tím, že dne 15. srpna 1921 v K. opomenula z přirozené povinnosti vykonávati dohlídku ku svému čtyřletému dítěti Josefu K-ovi, který následkem nepečlivosti u plnění této povinnosti utonul.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalované Alžběty K-ové uplatňuje důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. a to právem: Zjištěními nalézacího soudu není odůvodněna skutková podstata §u 376 tr. zák., jež předpokládá právě tak, jako ustanovení §u 335 tr. zák., by nastalo nejen opomenuti přirozené neb zákonné péče dohlédací, nýbrž, by pachatel též mohl za předpokladů, v §u 335 tr. zák. uvedených, předvídati, že jeho opomenutí může ohroziti tělesnou bezpečnost lidskou. V tomto případě především nelze říci, že by ve zjištěních v rozsudku obsažených bylo obsaženo opomenutí, jak na ně nahlíží nalézací soud, a pak nelze míti za to, že by obžalovaná byla mohla předvídati, že její synek může býti vydán nebezpečenství života. Podle zjištění nalézacího soudu žádal utonulý Josef K. obžalovanou o hrneček, uváděje, že chce sbírati hrušky, obžalovaná mu hrneček dala a, nechavši ho bez dohledu, dovolila mu jíti do zahrady, kde se Josef K. v louži utopil. Nalézací soud vytýká obžalované trestné opomenutí dozoru potud, že měla býti opatrnější a věnovati větší pozornost dohledu na své dítě, zvláště když dobře věděla o blízké, hluboké, neohražené louži, kolem níž dítě do zahrady šlo, a když mohla uvážiti, že synek Josef, maje hrnéček, chce si hráti, pokud se týče neodolá, by si nepohrál s vodou v louži, kolem níž půjde. Leč tento nalézacím soudem uvedený předpoklad trestného opomenutí obžalované nelze uznati správným. Nebylo nikterak bezpodmínečně nutno, by myšlenkový pochod obžalované bral se právě tím směrem, jak to uvádí nalézací soud, neb nelze přehlédnouti, že obžalovaná mohla stejným právem míti za to, že synek Josef ovládán jest výhradně představou o sbírání hrušek do hrnku, a pak ovšem nemohla předvídati, že si bude hráti s hrnečkem v louži, to tím méně, když přece podle přirozené povahy věci synek Josef zajisté již bezpočtukráte musil kolem zmíněné louže jíti bez závady. Mimo to však nalézací soud počítá tu s předpokladem, který nemá ve spisech opory, neboť nalézací soud nezjistil, že Josef K. utonul právě proto, že nabíral hrnečkem vodu v louži, nýbrž ponechal docela otevřeny veškeré možnosti, které mohly vésti k tomu, že se jmenované dítě v louži octlo. Může tedy jíti jenom o to, že obžalovaná ponechala synka Josefa bez dozoru venku a že mohla předvídati nebezpečenství pro jeho život, bude-li tam sám bez dozoru ponechán. Tu má vsak pravdu zmateční stížnost, že povinnost k dohledu v §u 376 tr. zák. stanovená má své přirozené meze v daných poměrech a že jen tenkráte možno mluviti o zavinění, jestliže opomenutí stalo se přes přirozené a obvyklé na věc nazírání. V tomto případě jde o chalupnici, matku více děti, jež, nemajíc služebnictva, musila se sama starati nejen o děti, ale též o domácnost a hospodářství, při němž, jak v četnickém oznámení se praví, je mnoho práce. Za těchto okolností je přirozeno, že taková venkovská matka není při nejlepší vůli s to, aby opatrovala své děti a dohlédala na ně tak, aby je nepustila s očí. Plní svou povinnost, jestliže pečuje o jejich bezpečnost v té míře, pokud jí to poměry dovoluji. Že by této povinnosti nedostála, nevyšlo na jevo. Svědkyně Marie J-ová potvrdila, že obžalovaná docela opatrně střeží své děti; obecní představenstvo sdělilo o ní, že požívá v obci velmi dobré pověsti a není ve spisech podkladu pro domněnku, že by nebyla dětem dobrou matkou. Uváží-li se k tomu dále, že dle nevyvráceného tvrzení obžalované chodíval již 4 1/2 roku starý hošík často kol rybníka a nestalo se mu ničeho, dlužno přiložiti víru jejímu hájení se, že netušila, že by se dítěti mohlo tentokráte neštěstí přihoditi. Vzhledem k tomu nelze za to míti, že by obžalované padalo k tíži opomenutí ve smyslu §u 376 tr. zák., nýbrž že jde o nezaviněnou nehodu, za kterou pak nelze obžalovanou pro nedostatek zavinění činiti zodpovědnou. Nalézací soud porušil proto zákon, když u obžalované Alžběty K-ové shledal zavinění po rozumu §§ů 376, 335 tr. zák. a odsuzující jeho výrok jest zmatečným dle §u 281 čís. 9 a) tr. ř.

Citace:

č. 1217. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 274-276.