NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 2458.

Zboží jest dodáno (čl. 349 obch. zák.), jakmile kupující nabyl nad ním disposice neb aspoň možnosti disposice. Místem dodání jest závod
prodatelův, zmocnil-li kupitel zasílatele, by dopravu odtamtud provedl.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1923, Rv I 1157/22.)
Žalující tuzemská firma objednala od žalované firmy lahve a přikázala zasílateli Sch., by obstaral dopravu z továrny žalované v Duchcově do Italie. Poslední zásilka byla vypravena z továrny v Duchcově dne 13. dubna 1921. Tvrdíc, že dodávka byla vadnou, domáhala se žalobkyně
žalobou, zadanou dne 29. listopadu 1921 náhrady škody. Oba nižší
soudy žalobu zamítly, ježto byla podána po šestiměsíční lhutě čl. 349 obch. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opírající se o důvody čís. 2, 3, 4 §u 503 c. ř. s., není opodstatněno. Těžiště jeho vývodu arci spočívá na tom, zda odvolací soud nepochybil v právním posuzování sporné véci uznav, že žaloba je promlčena, a čítav šestiměsíční lhůtu čl. 349 obeh. zák. ode dne, kdy zboží bylo vypraveno z Duchcova. Žalobkyně buduje na tom, že továrna žalované v Duchcově nemá býti považována za místo plnění, jelikož vyplývá prý z jejího dopisu ze dne 24. listopadu 1920 (jmenovitě), že zboží bylo určeno pro Italii, že mělo tam býti vypraveno, a že nebylo ujednáno nějaké místo určité jako místo plnění. Ale nehledíc k tomu,
otázka místa plnění je úplně nerozhodnou pro posouzení, zda je žalobní
nárok promlčen, poněvadž promlčecí lhůtu sluší počitati ode dne dodání
zboží. což prý znamená, že teprve od času, kdy zboží došlo na místo
určení a příjemce měl možnost jím disponovati a si je prohlédnouti.
Právní zásady tyto nejsou v podstatě nesprávny. Dodání (obch. zák., čl. 349 čl. 349 obch. zák.) nelze stotožňovati ani s plněním (obch. zák., čl. 349)
ani s odevzdáním (tradicí). Zboží je dodáno kupujícímu, když nabyl
nad ním disposice, nebo když mu aspoň dána byla možnost se zbožím
disponovati a je dle čl. 347 obch. zák. bez odkladu po dodání zkoumati. Pro otázku promlčení žaloby dle čl. 349 obch. zák. není rozhodujícím místo a čas plnění. Otázka tato není úplně rozjasněna ani v odvolacím
rozsudku ani v dovolacím sdělení. Z obou jich plyne, že považují místo
plnění za totožné s místem dodání. Ale přece odvolací soud podle svých
zjištění správně určil místo dodání, (arci místem plnění je nazvav), že
totiž tímto místem byla továrna žalované v Duchcově, ze které »dodávka
diti se měla,« poněvadž žalobkyně zmocnila firmu Sch., aby provedla
z toho místa výpravu zboží, poněvadž přikázala žalované, aby se řídila
poukazy jí zmocněné firmy, poněvadž i žalovaná zboží této firmě tam
také odevzdala, a poněvadž žalobkyně vůbec nikde neuvedla jiného místa dodání. Tím okamžikem, kdy zboží bylo v továrně žalované v Duchcově zmocněnou firmou Sch. převzato, nabyla nad ním žalobkyně disposice, a žalovaná takto disposici ztratila, a nejen že žalobkyně disposice nad sporným zbožím nabyla, ona jím také dle zjištění odvolacího soudu disponovala, poněvadž podle zjištění žalované přikázala, by se
řídila dle poukazu zmocněné firmy zasílatelské, která jí, žalované, dá
potřebné instrukce zasílací a odevzdá nutné listiny dopravní. Že by se
něco stavělo žalobkyni do cesty, aby nemohla zboží dle čl. 347 obch.
zák. v továrně žalované v Duchcově při jeho dodání prozkoumati, nebylo ani tvrzeno, ani dokázáno. Odvolací soud správně vyslovil, že nelze použiti v tomto případě čl. 344 a 345 obch. zák., poněvadž místem dodání byla továrna žalované v Duchcově, kde zboží převzal a jím dále jménem žalobkyně disponoval její zmocněnec firma Sch.

Citace:

Rozhodnutí č. 2458. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 568-569.