Authors:
= Váž. civ., 14 (1932), sv. 1
PDF

Čís. 11406.


Ani návrh na zahájení vyrovnacího řízení o jmění dlužníka, ani návrh na vyloučení věcí z exekuce nebrání řádnému pokračování v exekuci, bylo-li exekučního zástavního práva nabyto dříve než šedesát dní před zahájením vyrovnacího řízení. Navrhl-li vymáhající věřitel sám zastavení prodejového řízení, jde to na jeho vrub a včítá se šestiměsíční lhůta, po kterou bylo prodejové řízení zastaveno, do jednoroční lhůty § 256 ex. ř.

Uhasnutí exekučního zástavního práva poclle § 256 ex. ř. není důvodem k zastavení exekuce. K návrhu dlužníka lze však exekuční zástavní právo prohlásiti za uhaslé.
(Rozh. ze dne 19. února 1932, R 1 18/32.)
V exekuci na svršky nabyl vymáhající věřitel exekučního práva dne 23. března 1929. Dne 20. června 1929 po zastavení vyrovnacího řízení o jmění dlužníka bylo nařízeno pokračování v prodejovém řízení. Usnesením ze dne 15. října 1930 bylo k návrhu vymáhajícího věřitele prodejové řízení zastaveno. Dne 25. července 1931 navrhl vymáhající věřitel by bylo pokračováno v prodejovém řízení. Návrh dlužníka, by bylo zástavní právo prohlášeno za uhaslé podle § 256 ex. ř., soud prvé stolice zamítl, rekursní soud prohlásil zástavní právo nabyté zabavením ze dne 23. března 1929, za uhaslé, ježto vymáhající věřitel nepokračoval po zastavení vyrovnacího řízení v prodejovém řízení, nýbrž sárn dne 15. října 1930 navrhl, by bylo prodejové řízení zastaveno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody: Stěžovatelka přehlíží, že ani návrh na zahájení vyrovnacího řízení ani návrh na vyloučení věcí z exekuce nebrání řádnému pokračování v exekuci pro vymáhajícího věřitele, ano bylo exekučního zástavního práva nabyto dříve než šedesát dní před zahájením vyrovnacího řízení. Vymáhající věřitelka sama navrhla zastavení prodejového řízení a v době, kdy mohla učiniti nový návrh na pokračování v prodejovém řízení po šesti měsících po zastavení, uplynula zatím roční doba podle § 256 ex. ř. Že vymáhající věřitelka navrhla zastavení prodejového řízení, jde na její vrub, protože následkem tohoto návrhu nepokračovala řádně v exekuci, a šestiměsíční doba, po kterou bylo prodejové řízení zastaveno, včítá se do roční lhůty § 256 ex. ř. Proto rekursní soud právem prohlásil exekuční právo zástavní za uhaslé, vyhověv návrhu povinného, by z důvodu uhasnutí byl spis odložen. Návrh povinného na zastavení exekuce nebyl nižšími soudy vyřízen. Do toho si však povinná strana nestěžovala. Ostatně návrhu na zastavení exekuce nebylo lze vyhověli, ježto uhasnutí exekučního zástavního práva podle § 256 ex. ř. není důvodem k zastavení exekuce (srov. nál. čís. 10432 a 8067 a nál. vídeň. nejv. s. ze dne 22. ledna 1918 R 6 4/18 uvěř. ZBl. str. 251/18). Zákon nepředpisuje, by o prohlášení zástavního práva za uhaslé podle § 256 ex. ř. byl vyslechnut vymáhající věřitel. Proto nebylo třeba v tomto směru výslechu stěžovatelova a nedostatek jeho výslechu o návrhu na zastavení jest bez významu.
Citace:
č. 11406. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 185-186.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).