NPD documents search: Všehrd, 15 (1934) - Pomer vedeckej práce v právnických seminároch k vedeckej práci vo spolkoch právnickej mládeže.

Č. 7319.

Živnostenské právo: Schválení podle § 25 živn. řádu je třeba k výrobě cihel pomocí lisu a lokomobily, třebas výroba se děje jen občas a na různých místech přenosným lisem a malou benzinovou lokomobilou, úřadem při jiné příležitosti shlédnutou.
(Nález ze dne 4. června 1928 č. 20.104/26).
Věc: Emil L. v K. proti zemské správě politické v Brně o trestní nález ve věci živnostenské.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle trestního rejstříku osp-é v M. z 21. června 1926 byla st-li pro přestupek § 25 živn. řádu, spáchaný tím, že vyráběl cihly pomocí lisu a lokomobily v obci N., aniž si dříve vyžádal schválení, uložena ve smyslu § 132 c) živn. ř. pokuta 20 Kč, v případě nedobytnosti trest vězení v trvání 48 hodin. Podle odst. V. rejstříku udal st-1, že vyráběl cihly na pozemku, ležícím v obvodě obce N., cihly nepálil, k výrobě užíval lisu, jako pohon benzinovou lokomobilu; myslil, že k tomu nemusí míti povolení.
Odvolání stěžovatele uplatňující, že v daném případě nebylo vůbec zapotřebí nějakého schválení provozovny, poněvadž jde o lisování cihel na různých stanovištích předem st-li neznámých, lisem a lokomobilou, které byly úřadem schváleny, ježto st-li byl vydán živn. list pro tuto živnost a osp sama uznala stanovisko st-le, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, jelikož skutková podstata přestupku za vinu kladeného jest prokázána vlastním doznáním st-le. K námitkám odvolání bylo podotčeno, že postavením lisu a lokomotivy za účelem výroby cihel zřídil st-l na tom kterém místě provozovnu, která musí míti podle § 25 živn. ř. schválena a nesmí před schválením s výrobou cihel započíti.
Stížnost na toto rozhodnutí podaná vytýká, že trestnímu nálezu schází: 1. objektivní podstata skutková, poněvadž volné místo v přírodě, kde bez dalšího zařízení cihly lisuje přenosným lisem, poháněným malou benzinovou lokomotivou, úřadem komisionelně shlédnutou, nelze považovati za provozovnu, jež vyžaduje schválení dle § 25 živn. ř. ani za cihelnu ve smyslu § 27. živn. ř., takže vůbec netřeba schvalovati místo v přírodě, kde bude st-l lisovati cihly, a 2. subjektivní stránka trestního skutku, poněvadž tím, že osk podání z 25. března 1926 nepředložila k vyššímu rozhodnutí, musil st-l za to míti, že přistoupila na jeho vývody a upustila od požadavku předchozího schválení.
O stížnosti uvážil nss toto:
Podle § 25 živn. ř. jest schválení živn. provozovny zapotřebí u všech živností, které se provozují pomocí zvláštních pro živnost založených výhní, parních strojů, jiných hýbadel neb vodních přístrojů, aneb které jsou s to ohrožovati neb obtěžovati sousedy účinky zdraví škodlivými, provozovacím způsobem bezpečnost ohrožujícím, zápachem, neb neobyčejným hlomozem.
Za živn. provozovnu jest považovati každé zařízení, sloužící pravidelně k provozování živnosti, nerozhoduje tedy, zda jde o uzavřenou místnost neb »o volné místo v přírodě«. Zákon nevyžaduje pro vlastnost provozovny ani zvláštního uzpůsobení místa, zejména nezáleží na tom, zdali stroje při provozování živnosti použité jsou přenosné, neb se stavením spojené. Pro otázku, je-li zapotřebí schválení podle § 25 živn. ř., není také rozhodným, jde-li o malý stroj, neboť povinnost schválení nastává podle tohoto zákonného ustanovení vždy, když jde o živnost prováděnou jakýmkoliv parním strojem nebo jiným motorem. Na nutnost schválení nemá žádného vlivu ani okolnost, zda dotyčný stroj byl snad úřadem při jiné příležitosti shlédnut a proti jeho použití nebyly učiněny námitky, neboť jedině schválení provozovny a nikoliv dotyčných strojů jest předmětem řízení podle § 25 živn. ř. Pokud by stížnost chtěla vytýkati, že nejde o živn. provozovnu ve smyslu § 25 živn. ř., poněvadž st-1 mění často místo provozovací, nemohl nss shledati, že by tato okolnost odnímala místu provozovacímu vlastnost provozovny ve smyslu cit. ustanovení zákona, neboť není sporu o tom, že st-1 používá dotyčného místa k pravidelnému vykonávání živnosti, tedy nikoliv výjimečně neb na výpomoc, a nerozhoduje pro povahu provozovny ve smyslu živn. řádu, má-li tam býti živnost provozována jen pro určitou dobu neb je-li místo provozování živnosti věnováno na dobu neurčitou.
Nemohla tedy námitka první býti shledána důvodnou.
Podle § 32 ž. ř. trestá se pak, kdo počne provozovati některý závod živnostenský, vytčený v hlavě III., aniž dříve obdržel povinného pravoplatného schválení úřadu. Nastává tedy podle tohoto zákonného ustanovení trestnost 1. když jde o provozovnu, k jejímuž provozování jest zapotřebí úředního schválení, 2. když bylo s provozováním započato dříve než potřebné schválení bylo uděleno.
Že výrok úřadu v bodě 1. neodporuje zákonu, bylo shora vylíčeno. Že schválení provozovny nebylo uděleno, resp. nebylo vůbec za ně žádáno a že s provozováním živnosti na dotyčné provozovně bylo započato, není na sporu. Jest tedy splněna i druhá podmínka § 132 lit. c) živn. ř.
Ostatně nemohl se st-l ani právem domnívati, že úřad své stanovisko ohledně nutnosti schválení provozovny změnil, neboť osp upozornila jej výměrem z 29. března 1926 výslovně, že bude použito ustanovení § 132. lit. c) živn. ř., bude-li zjištěno, že se jedná o živn. provozování podléhající schválení.

Citace:

Juristenzeitung für das Gebeit Tschechoslowakishen Republik.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1927, svazek/ročník 66, číslo/sešit 10, s. 342-342.