— 158 —
Týdenní schůze. Dne 10. března 1910 přednášel za přítomnosti 25 členů pan c. k. rada vrch. zem. soudu Jos. Boubela o thematě: »S pravení záznamu jest přípustno jen proti původnímu vlastníku hypotéky.« To jest sentence rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 8. února 1910, č. j. R III. 346/9. P. přednášející dovozuje na základě předpisů obč. zák. a knih. řádu nesprávnost této sentence, příčící se nejen zákonu, nýbrž i judikatuře dosavadní a názorům v teorii. Vývody jeho setkaly se se všeobecným souhlasem přítomných.
Na schůzích, konaných 17. a 31. března a 7. dubna 1910 referoval p. soudce Kar. Skřipský o usneseních komise, zvolené 26. února 1910 ku přezkoumání předběžné osnovy tr. zákona rak. (Viz str. 111.) Návrhy komise jsou tyto:
I. Do osnovy buďtež pojaty i veškeré specielní tr. zákony, kteréž tato(dle čl. 6 uv. z.) v platnosti zavati chce.
Unifikace taková bude na prospěch obecenstvu i soudům trestním. Osnova sama tím na hodnotě získá. Zachování starých zákonů při zákonu novém v praxi se neosvědčuje, působíc zbytečně obtíže. Nejméně hodí se takový konglomerát zákonů z různých dob a proto též na různých zásadách trestných vybudovaných pro právo trestní. Když již osnova ruší (v čl. 3. uv. z.) 19 starších zákonů, měla udělati tabulam rasam a ušetřiti si přizpůsobování ostatních starších specielních tr. zákonů v platnosti ponechaných (čl. 4.—36.).
V případě tom byl § 1. osnovy mohl zníti: »Soudové trestají toliko činy v zákoně tomto trestem ohrožené.« Byla by to dikce precisnější než nynější všeobecná (»durch ein Gesetz«); jsouť též jiné ku př. politické zákony, tresty ukládající a přece netrestá dotyčných deliktů soud, nýbrž úřad politický.
II. Budiž současně vydán codex policejního práva trestního.
Tím by nejen osnova tr. zák. se zjednodušila, nýbrž i trestní praxe soudní zbavena by byla mnohého balastu zbytečného. Jest nedůsledno přikazuje-li osnova přestupek § 1. zák. o třaskavinách, na kterýž uložen jest arest do 3 měsíců neb pokuta do 1000 K úřadům politickým, kdežto spoustu nepatrných provinění, na kteráž ukládá vazbu od 1 dne neb pokutu od 2 K ponechává i nadále soudům.
III. Předpisy trestního práva buďtež s předpisy o civilní svéprávnosti uvedeny potud v soulad, aby trestu smrti nepodléhaly osoby civilně nesvéprávné a aby při činech se složitější skutkovou podstatou na nesvéprávnost pachatele vzat byl patřičný zřetel i při výměře trestu i při jeho výkonu.
Tím by tr. zák. uveden byl v souhlas s ob. z. obč., kterýž úplnou duševní zralost uznává teprve dokonaným r. 24. Příčetnost trestní nemá býti přísnější než příčetnost civilní. Alespoň v severních zemích říše naší duševní vývoj před 24. rokem nebývá ukončen; pro jisté delikty, zejména proti bezpečnosti těla a pohlavní, jest právě perioda mezi 18.—24. rokem nejchoulostivější, též tělesným vývojem k nim inklinujíc. IV. Tak jako dětství a mládí budiž respektováno i stáří, počínajíc věkem dokonaného 60. roku.
Jest fysiologicky zjištěno, že stáří zpravidla soudnost, vůli a energii seslabuje. Starci v mnohém ohledu podobají se dětem. Náchylnosti jejich k jistým deliktům dají se vysvětliti právě senilismem; tak ku př. výstřednosti pohlavní s dětmi, umíněnost jdoucí často až do brutálnosti i oproti nejbližším pokrevencům, křivé údaje před soudem (ztrátou paměti a autosuggescí) atd. Každá trestní vina podmíněna býti má početnosti úplnou. Aby starci byli pro společnost lidskou učiněni neškodnými, pro to hodí se lépe asyl.
V. Jakožto další způsoby trestu buďtež zavedeny trest tělesný a důtka.
Pro zločince ze zvyku, řemesla neb lenosti není trest na svobodě repressí dosti účinnou. V trestní praxi opakují se často případy, že páše se delikt — nejraději uražení církve, urážka Veličenstva neb stráže — za zjevným účelem, nabýti ve věznici zaopatření, zejména přes zimu. Pro individua taková nemůže býti trestem splnění jich přání, i dlužno proto zavésti pro ně trest, který by jim nebyl příjemným.
Též pro výrostky, kázni domácí ještě neodvyklé, i z důvodů mravních odporoučí se více trest tělesný než na svobodě.
Trest ten zaveden byl v novější době ve více státech znova.
Proto, že trest ten byl by zaveden, nemuselo by se ho ještě zneužívati; avšak lépe jest, je-li v zákoně, než schází-li tam.
Důtka jest ze všech trestů nejméně škodlivou a pro individua neotupělá dosti účinnou a pro delikty nepatrné i ethicky dostatečnou.
Trest vězení domácího nebudiž obmezen podmíkami v §60. uvedenými a rozšířen aspoň na trvání 1 měsíce a nejlépe aby byl zaveden jako samostatný trest.
VI. Budiž zavedeno zostření trestu na svobodě jako v dosavadním trestním zákoně, s tím však dodatkem, že zostření to částečně i úplně může býti, prominuto, jeví-li trestanec polepšení.
Bez těchto zostření, kteréž osnova (§ 61.) připouští jen při trestu vězení do 6 měsíců nejeví se trest na svobodě za nynějších pohodlně a příjemně zařízených věznic dosti odstrašujícím; zejména pro individua práce se štítící a kteráž nikoho nemají, jenž by o ně se staral, nemá svoboda té ceny, aby je udržela při živobytí mravném a společnosti lidské neškodném. Praktičtí soudcové mohou potvrditi, že zločinci žaláři přivyklí prosívají, aby jim raději na trvání trestu bylo přidáno, ale zostření odpuštěna.
VII. Budiž zavedena instituce podmínečného odsouzení a to nejen pro pachatele mladistvé, nýbrž všeobecně za podmínek § 48. osn.
Instituce tato se všude, kde zavedena byla, též osvědčila. Zajisté pak lze od ní očekávati účinku u lidí zletilých aspoň tak jisto, jako u mladistvých. Z důvodů ethických i praktických pak oprávněna jest u otců a matek více než u provinilců svobodných; u oněch trpí trestem na svobodě i jejich rodina nezaslouženě.
VIII. Budiž pojato do zákona ustanovení, že soud může k návrhu poškozeného vyřknou ti, že odsouzenec může tak dlouho podržen býti v trestu, až způsobenou škodu po případě výtěžkem nuceně práce nahradí.
Často pachatel nemajetný dopouští se zlého skutku jen proto, že dle platného zákona poškozený na něm ničeho nemůže si vžiti. Zločiny ze zištností páší se hlavně v naději, že pachatel kořisť svou ukryje tak, že i v případu odsouzení po odpykání trestu jemu zůstane. Dle zákona platného jest oproti takovým škůdcům poškozený beze vší zákonné ochrany; pachatel se musí po vypršení trestu propustiti na svobodu i když jest nepochybno, že svou kořist má dosud ukrytou.
IX. Ustanovení §. 38. osnovy budiž rozšířeno zejména na tuláky.
Návrhy ty i s připojenými důvody byly vypracovány p. r. vr. z. s. Boubelou a byly po zevrubném odůvodnění referentem vesměs v plenu týdenních schůzí přijaty.