NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13784.

Výkaz ošetřovného vydaný ředitelstvím zemského ústavu pro choromyslné není rozhodnutím, pokud se týče opatřením správního úřadu ve smyslu čl. VI. zákona ze dne 8. července 1930, čís. 130 sb. z. a n., a nelze jej vykonati soudní exekucí.
(Rozh. ze dne 21. září 1934, R I 778/34.)
K návrhu Českého zemského fondu povolil soud prvé stolice na základě výkazu ošetřovného zemského ústavu pro choromyslné exe¬ kuci k vydobytí peněžité pohledávky (léčebného). Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Jde o řešení otázky, zda k vydobytí léčebného pro léčebný ústav, náležející zemi, lze žádati na podkladě výkazu dlužného ošetřovného, vystaveného tímto úřadem a zemským úřadem potvrzeného, o soudní exekuci. Bývalý nejvyšší soud ve Vídni vyslovil v plenissimárním rozhodnutí ze dne 5. března 1912, Präs. 577/11, kn. jud. čís. 197 přípustnost soudní exekuce. Buduje své rozhodnutí v podstatě na ustanovení § 3 cís. nař. ze dne 20. dubna 1854 čís. 96 ř. zák., podle něhož lze léčebné a ostatní sanitní příspěvky třeba po marné upomínce vymáhati exekučními prostředky přípustnými pro přímé daně. Vzhledem k předpisům čl. III. uvoz. zákona k ex. řádu a § 1 čís. 13 ex. ř. prohlásil tudíž nejvyšší soud, že soudní exekuce jest přípustná v jmenovaných případech na podkladě právoplatného zemským úřadem potvrzeného výkazu ošetřovného. Ono cís. nař. ze dne 20. dubna 1854 čís. 96 ř. zák. bylo však zbaveno účinnosti § 135, odst. (2) vlád. nař. ze dne 13. ledna 1928 čís. 8 sb. z. a n. Od té doby jest tedy použiti k výkonu rozhodnutí a opatření správních úřadů a orgánů §§ 90 a násl. vl. nař. ze dne 13. ledna 1928, čís. 8 sb. z. a n. Podle toho vykonávají se vykonatelná rozhodnutí úřadů, jmenovaných v § 1 nař., exekucí politickou nebo soudní (§ 90, odst. (1)). Vykonatelná rozhodnutí, opatření, nálezy, usnesení, platební rozkazy a výkazy o nedoplatcích jiných úřadů a orgánů se vykonávají exekucí politickou, je-li tato exekuce prohlášena zvláštními předpisy za přípustnou (§ 90, odst. (2)), Protože výkaz ošetřovného, o který jde, nebyl vydán žádným z úřadů, jmenovaných v § 1 cit. nař., ale nemá ani ráz rozhodnutí, nepřichází v úvahu § 90 odst. (1), ale jen odst. (2) téhož paragrafu. Není tedy onen výkaz ošetřovného exekučním titulem § 1 čís. 12 ex. ř. a soudní exekuce není přípustná. Výkaz ošetřovného není však ani exekučním titulem podle § 1 čís. 10 ex. ř., protože nejde o nároky soukromoprávní, nýbrž o dávky veřejnoprávní povahy (viz plenissimární rozhodnutí ze dne 5. března 1912, Präs. 577/11, kn. jud. 197). Že nemůže přijíti v úvahu ani ustanovení § 1 čís. 13 ex. ř., vyplývá z toho, že cís. nař. ze dne 20. dubna 1854, čís. 96 ř. zák., které postavilo léčebné vzhledem k exekuci na roveň daním, bylo, jak uvedeno, zbaveno účinnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka vytýká rekursnímu soudu, jehož právní posouzení uznává jinak za správné, že nechal úplně nepovšimnuto ustanovení čl. VI. zák. čís. 130/1930 sb. z. a n., které výslovně připouští soudní exekuci k vykonání pravoplatných rozhodnutí a opatření státních úřadů správních, jimiž se ukládá peněžité plnění, i tenkráte, když soudní exekuce není zvláštním zákonným předpisem připuštěna. Než výkaz ošetřovného vydaný ředitelstvím zemského ústavu pro choromyslné nelze uznati za rozhodnutí, pokud se týče opatření ve smyslu čl. VI. zák. čís. 130/1930 sb. z. a n. Organisačním zákonem ze dne 29. února 1920 čís. 126 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 14. července 1927 čís. 125 sb. z. a n. nebyla úplně vyloučena samospráva zemí. I když byla spojena tělesa státní a zemské správy v jeden organický celek, byla přece každé správě ponechána její samostatná existence. Poměr mezi oběma správami má býti podle úmyslu zákonodárce takový, že obě budou sice zastoupeny v zemském a okresním úřadě, ale zastupitelstvo zemské a okresní nebude zemskému a okresnímu úřadu podřaděno, nýbrž koordinováno. Zařízení, podniky, ústavy, silnice a j., pokud jsou majetkem samosprávy, má tato nadále spravovati a též nově zřizovati. Důsledkem toho přináleží poměry služební a platové, jakož i jmenování zaměstnanců zemských a okresních zařízení, podniků a ústavů zemskému zastupitelstvu a výboru a nikoliv státnímu úřadu (viz zprávu ústavně-právního výboru senátu k vládnímu návrhu zákona o organisaci politické správy). Tento úmysl zákonodárcův došel výrazu zejména v předpisech §§ 30 a 53 org. zákona. K ústavům, které jsou podle těchto předpisů včleněny do správního organismu právnické osoby země jest proto čítati též zemské ústavy pro choromyslné, které podléhají zejména i co do systemisování potřebných míst zaměstnanců na náklad země a co do úpravy služebních a platebních poměrů těchto zaměstnanců, řízení zákonných orgánů země, jimiž jsou zemské zastupitelstvo, zemský výbor po případě zemská komise (§ 28). Z těchto předpisů vysvítá, že ředitelství ústavu pro choromyslné v K. není státním správním úřadem ve smyslu čl. VI. zákona čís. 130/1930 sb. z. a n., takže výkazy ošetřovného tímto ředitelstvím vydané již z tohoto důvodu nelze soudní exekucí vykonati. Na tomto stavu nic nemění ani potvrzení pravomoci a vykonatelnosti zemským úřadem v Praze pro nedostatek výslovného zákonného předpisu.

Citace:

Čís. 13784. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 109-111.