NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13833.

O kontrolním právu veřejného společníka jest zásadně rozhodovati v řízení nesporném, předpokládajíc, že rozhodnutí nezávisí na zjištění sporných okolností, jež by mohly býti objasněny jen formálním průvodním řízením.
(Rozh. ze dne 12. října 1934, R I 908/34.) Veřejný společník S. navrhl, by veřejnému společníku Č-ovi bylo přikázáno předložiti obchodní knihy, doklady, spisy a sděliti bilanci. Soud prvé stolice návrhu vyhověl. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a odkázal navrhovatele s návrhem na pořad práva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu navrhovatelovu.
Důvody:
Jest sice přisvědčiti názoru rekurentovu, že zásadně má býti o kontrolním právu i veřejného společníka ve smyslu čl. 105 obch. zák. rozhodováno v řízení nesporném, mluví pro to nejen nauka (Randa: Das Oesterreichische Handelsrecht, II. díl, II. vyd, str. 142, Ott: Geschichte und Grundlehren des Osterreichischen Rechtsfürsorgeverfahrens str. 101 a násl.), nýbrž i účel, zameziti vedení dlouhých a nákladných sporů pro neshody společníků v případech, kde je lze zákrokem nesporného soudce snadno odstraniti. Plenární rozhodnutí ze dne 23. dubna 1931 uveřejněné pod čís. 10714 sb. n. s. projednává sice případ kontrolního práva tichého společníka podle čl. 253 obch. zák., které lze uplatňovati v řízení nesporném, avšak jeho odůvodnění nevylučuje použití zásady i na obdobný případ veřejného společníka, ovšem předpokládajíc, že rozhodnutí nezávisí na zjištění sporných okolností, které by mohly býti objasněny formálním průvodním řízením. V takových případech jest odkázati navrhovatele na pořad práva. V souzeném případě nemá sice společenská smlouva zvláštní ustanovení o kontrolním právu společníků podle čl. 105 obch. zák. a platil by tedy předpis zákona, a mohlo by býti použito nesporného řízení k vyřízení návrhu. Než odpůrce namítal, že došlo mezi stranami k dohodě ze dne 22. června 1931, podle níž byl poměr mezi nimi vzhledem k čl. 105 obch. zák. postaven na podklad smluvní, a že byla uzavřena dohoda o opatření dokladů a o provádění revise, že však navrhovatel tuto dohodu nesplnil, ji porušil a pokračuje v nesporném řízení v úmyslu odpůrce šikanovati. Navrhovatel popírá, že jeho právo kontrolní, závisí na jiných podmínkách než podle zákona. Podle toho jsou okolnosti upravující základ oprávnění společníků smlouvou mezi stranami sporné, a mohou případné rozpory býti odklízeny jen řádným průvodním řízením. K tomu nestačí jen znáti obsah mimosoudní dohody, nýbrž jest zjistiti, zda byla splněna dohoda. Byla proto v tomto případě věc rekursním soudem právem odkázána na pořad práva, a není tu zmatečnosti podle § 41 odst. (2) d) zák. čís. 100/1931 sb. z. a n.

Citace:

Čís. 13833. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 176-177.