Čís. 3749.Mimo spor není dlužník oprávněn, by na věřitelovu likvidní pohledávku započetl vzájemnou pohledávku dosud nelikvidní.(Rozh. ze dne 23. dubna 1924, Rv I 68/24.)Žalobu o zaplacení kupní ceny za dodané krupicové uhlí procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:Pokud jde o právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), neprávem vytýká žalovaný odvolacímu soudu, že neuznal za správnou jeho námitku, že zažalovaná pohledávka zanikla zaplacením, to jest (§ 1438 obč. zák.) tím, že žalovaný, byv žalobkyní požádán, aby dluh 656 Kč 07 h za dodané krupicové uhlí poukázal žalobkyni u její ústředny, tento svůj dluh odpočítal od pohledávky, kterou si čítal za ústřednou a že potom, žaluje ústřednu ve sporu Cg I 728/20 o zaplacení 77750 Krak. a 6414 Kč 32 h, obmezil žalobní nárok o zažalovanou pohledávku. Podle §u 1438 a 1439 obč. zák. nelze započítati pohledávku pravou s pohledávkou nepravou. V době však, kdy žalovaný pohledávku, nyní zažalovanou, nespornou a pravou odpočetl od své pohledávky a kdy svůj žalobní nárok v uvedeném sporu při prvním roku o zažalovanou pohledávku, započítávaje ji, obmezil, byla jeho pohledávka sporná, proto nejistá a tudíž nikoli pravá. Pohledávka ta se nehodila dle řečených ustanovení zákona k započtení, pokud se týče započtení tehdy žalovaným předsevzaté nemělo účinku §u 1438 obč. zák. Pohledávka žalovaného za ústřednou stala se sice, ale až později, smírem ze dne 16. a 18. března 1921 ve výši 13000 Kč nespornou, tedy k započtení způsobilou, ale tu již k započtení nedošlo, neboť jest zjištěno, že žalovaný se při smíru o tom, že jest žalobkyni dlužen 656 Kč 07 h, nezmínil, jich nezapočítal a ani později této částky od své pohledávky neodpočetl. Odvolací soud neposoudil dle toho věc po stránce právní nesprávně, neuznav, že zažalovaná pohledávka zanikla započtením a právem odsoudil žalovaného k jejímu zaplacení.