NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9708.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. — Řízení správní (Slovensko): * Ustanovením § 2 a přílohy vl. nař. č. 96/28, kterým se přenáší na okresní úřady působnost zemského úřadu v Bratislavě, příslušející mu podle zák. čl. XXII:1886 ve věcech obecních, nebyla dotčena kompetence zemského úřadu v Bratislavě jako odvolací stolice ve věcech dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí podle § 19 dávk. prav. vl. nař. č. 143/22.
(Nález ze dne 25. února 1932 č. 2954.)
Prejudikatura: srv. Boh. A 8981/31.
Věc: Obec T. proti okresnímu úřadu v Nitře o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Platebním rozkazem starosty obce T. z 18. ledna 1927 vyměřena byla dávka z převodů nemovitostí ve vložce č. 114 a 115 obce T. Obecní zastupitelstvo odvolání zamítlo. Okresní úřad na základě § 44 zák. č. 329/21 rozhodnutím ze 13. září 1929 odvolání vyhověl a platební rozkaz zrušil. Rozhodnutí označeno jako konečné.
Nss, jenž přezkoumávaje rozhodnutí okresního úřadu následkem podané stížnosti může tak činiti jen podle právního stavu, který byl v době, kdy nař. rozhodnutí bylo vydáno, uvážil o stížnosti takto:
Stálou judikaturou nss-u bylo vysloveno (viz na př. nál. Boh. A 3949/24), že podle pravidel o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí dodatek III. k vl. nař. č. 143/22 rozhoduje o této dávce na Slov. ve velkých a malých obcích v poslední stolici jako vyšší úřad dohlédací župní úřad. Nař. rozhodnutí bylo vydáno dne 13. září 1929, tedy již za účinnosti zák. č. 125/27. Paragraf 5 tohoto zákona stanoví, že zemské úřady vykonávají ve svém obvodu vnitřní správu a práva, jež dle předpisů dosud platných příslušela na Slov. župním úřadům. Tímto ustanovením byly tedy kompetence příslušející až dosud úřadům župním přeneseny zásadně na úřad zemský a byl by dle toho také zemský úřad příslušným, aby rozhodoval v poslední stolici o předpisu dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí ve smyslu § 19 dávk. prav. č. 143/22.
S cit. zákonem pro Slov. nabylo ovšem účinnosti také vl. nař. č. 96/28 (§ 3) o některých přesunech působnosti zemského úřadu na okresní úřady, které stanoví v § 2, že »z působnosti zemského úřadu v Bratislavě se přenášejí na okresní úřady věci, jak uvedeno v příloze k tomuto nařízení; příloha ona praví, že v oboru státní správy min. vnitra (č. 1) se přenáší na okresní úřady veškerá působnost příslušející zemskému úřadu v Bratislavě ve věcech obecních dle zák. čl. XXII/1886, pokud nejde o města se zřízeným magistrátem.
Po názoru nss-u nelze však ustanovení to vztahovati na působnost župního resp. zemského úřadu ve věcech obecní dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí. Neboť i když zák. čl. XXII: 1886 upravoval také povšechně vybírání obecních dání, byla veškera tato ustanovení zrušena § 57 ob. fin. novely č. 329/21, která nově upravila finanční hospodářství obcí a ustanovením § 37 zavedla ve všech obcích dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí jako novou dávku obecní, kterou podle prov. nař. č. 143/22 k § 37 zák. vybírati jest podle jednotných, všeobecně závazných pravidel, vydaných jako dodatek III. k tomuto nařízení, jež upravují vybírání této dávky po stránce materielní i formelní. Působnost příslušející župnímu resp. podle § 5 org. zák. zemskému úřadu v Bratislavě ve věcech obecní dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí zavedené ob. fin. novelou č. 329/21, nepřísluší mu tedy podle zák. čl. XXII: 1886, nýbrž výhradně podle zák. č. 329/21, resp. vl. nař. č. 143/22, a zůstala proto ustanovení § 2 vl. nař. č. 96/28 nedotčena.
Že vláda ani neměla v úmyslu, působnost zemského úřadu posléze zmíněnou svým nařízením č. 96/28 přesunouti na okresní úřady, možno souditi i z toho, že teprve ve svém dalším nař. č. 186/29, označeném jako doplněk vl. nař. č. 96/28, přenáší působnost zemských úřadů jako odvolací stolice ve věcech dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí podle zák. č. 329/21 a vl. nař. č. 143/22 na okresní úřady zcela všeobecně ve všech zemích, aniž činí při tom nějaké zmínky o tom, že pro Slov. takové opatření bylo se již stalo nař. č. 96/28. Byl proto i za účinnosti vl. nař. č. 96/28 příslušným rozhodovati o odvolání podle § 19 dávkových pravidel na Slov. jako instance konečná úřad zemský a nikoliv okresní úřad.
Podle toho byla by ovšem stížnost podaná do rozhodnutí okresního úřadu nepřípustná, ježto nejde o konečné rozhodnutí úřadu ve smyslu § 5 zák. o ss. St-lka byla však jenom nesprávným právním poučením žal. úřadu, který své rozhodnutí označil jako konečné, uvedena v omyl a svedena k tomu, aby podala proti tomuto rozhodnutí, domněle konečnému, stížnost přímo k nss-u. Zakládá tedy ono nesprávné poučení podstatnou vadu řízení, pro kterou bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž se nss mohl zabývati věcnými námitkami stížnosti brojícími proti vyměření dávky.

Citace:

č. 9708. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 472-474.