Čís. 768.

Pro žalobu o zrušení exekuce na základě exekučních titulů § 1 čís. 10 a 12 až 14 ex. ř., jež opírá se o skutečnosti, nastavší před vznikem exekučního titulu, příslušným jest soud.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1920, R I 943/20.)
Proti žalobci byla vedena exekuce na základě výměrů Úrazové pojišťovny dělnické ze dne 27. srpna 1913 a 25. dubna 1914. Žalobce domáhal se na soudě zrušení exekuce, tvrdě, že byl již roku 1902 prohlášen soudem za šíleného, takže jsou neplatná právní jednání, jež dala podnět ku zmíněným exekučním titulům. Procesní soud prvé stolice o žalobě věcně rozhodl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i řízení jemu předcházevší. Důvody: Z celého obsahu žaloby je patrno, že žalobce upírá exekučním titulům t. j. výměrům úrazové pojišťovny dělnické v Praze právní platnost z toho důvodu, že vymáhaný nárok vůbec ani platně nevznikl. Dle podstaty a povahy své jest tato žaloba oposiční žalobou po rozumu § 35 ex. ř., čelíc svým konečným návrhem jedině k tomu, by exekuce na základě řečených exekučních titulů povolená, byla jako bezúčinná zrušena. Leč v tomto případe jde o nárok úrazové pojišťovny dělnické na pojistné příspěvky z podniku, úrazovému pojištění podrobeného a exekuční titul záleží ve výměru řečené úrazové pojišťovny, jehož vykonatelnost byla zemskou politickou správou potvrzena, běží tedy o exekuční titul v § 1 čís. 13 ex. ř. naznačený. Dle § 35 odstavec druhý ex. ř. jest však oposiční žaloba proti nároku, opírajícímu se o exekuční titul tohoto druhu (§ 1 čís. 13 ex. ř.) nepřípustnou a pořad práva je tu vůbec vyloučen a mělo jakékoli soudní řízení o této oposiční žalobě býti odmítnuto, poněvadž konečným cílem jejím jest, aby povolené exekuční úkony byly zrušeny pro neplatnost exekučního titulu. Jednal-li tedy prvý soud o žalobě na pořad nenáležející, bylo řízení i rozsudek jako zmatečné z moci úřední zrušiti (§§ 471, 473, 477 čís. 6 c. ř. s.).
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a nařídil odvolacímu soudu, by dále ve věci jednal.
Důvody:
Rekurs dlužno pokládati za přípustný, poněvadž z důvodů usnesení v odpor vzatého plyne, že soud odvolací zamýšlel žalobu odmítnout i, ač to proti předpisu § 478 c. ř. s. nevyslovil. Jde tu tedy o usnesení dle § 519 čís. 2 с. ř. s. Rekursu nelze upříti oprávněnosti. Odvolací soud vychází z názoru, že přítomná žaloba jest dle své podstaty a povahy žalobou oposiční dle § 35 ex. ř. a že následkem toho dle odstavce druhého tohoto § jest pořad práva, poněvadž jde o exekuční titul v § 1 čís. 13 ex. ř. naznačený, vyloučen. Avšak předpokladem žaloby oposiční dle § 35 ex. ř. jest, aby námitky proti nároku spočívaly na takových skutečnostech nárok zrušujících, které teprve po vzniku exekučního titulu nastaly. Žalobce o takovéto skutečnosti žalobu neopírá, nýbrž tvrdí, že byl usnesením krajského soudu v Ch. ze dne 8. listopadu 1902 prohlášen za šíleného, že teprve usnesením ze dne 20. července 1919 bylo opatrovnictví pro šílenost na něho uvalené zrušeno a že tedy v době, kdy opatrovnictví nad ním bylo vedeno, žádné právní jednání předsevzíti nemohl. Tato skutečnost, totiž ztráta svéprávnosti žalobcovy nastala tedy již před vznikem exekučního titulu a nelze proto žalobu na zrušení exekuce z tohoto důvodu podanou pokládati za žalobu oposiční dle § 35 ex. ř. Následkem toho neplatí tu také ustanovení odstavce druhého tohoto §u, dle něhož byl by pořad práva vyloučen, nýbrž náleží soudům, aby o žalobě na zrušení exekuce, opírající se o jiný než v § 35 ex. ř. uvedený důvod, rozhodly.

Citace:

č. 768. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 676-677.