NPD documents search: České právo, 6 (1924)

Čís. 36.

Obvinil-li ten, jemuž ublíženo, obžalovaného teprve za svědecké výpovědi při hlavním přelíčení o veřejné obžalobě z dalšího trestního činu, vyhrazeného obžalobě soukromé, jest na něm, by zachoval se dle poukazu § 263 tr. ř.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1919, Kr II 78/19.)
K zmateční stížnosti, podané generální prokuraturou na záštitu zákona, uznal Nejvyšší soud jako soud zrušovací právem: Rozsudkem okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. července 1918 a potvrzujícím jej rozsudkem krajského soudu ve Znojmě jako soudu odvolacího ze dne 4. září 1918 porušen byl zákon v § 263 tr. ř., rozsudky tyto se jako zmatečné zrušují a Josefa K. sprošťuje se vedle § 259 č. 3 tr. ř. z obžaloby pro přestupek § 496 tr. zák., jehož se prý dopustila tím, že dne 1. července 1918 ve Znojmě veřejně a před více lidmi soukromé žalobkyni Anastazii K. vynadala, a sprošťuje se zároveň vedle § 390 tr. ř. od náhrady nákladů řízení trestního.
Důvodу:
Dne 13. července 1918 konalo se u okresního soudu ve Znojmě hlavní přelíčení pro přestupek § 411 tr. zák., jehož se Josefa K. dopustila dne 1. července 1918 na Anastazii K. tím, že ji ve rvačce lehce zranila. Rozsudkem ze dne 13. července 1918 byla za to Josefa K. dle § 412 tr. zák. odsouzena do vězení na 48 hodin, zostřeného jedním postem a dle § 389 tr. ř. k náhradě nákladů trestního řízení. Při hlavním přelíčení, o žalobě té konaném, byla Anastazie K. jako svědkyně vyslechnuta a udala, že jí obviněná při výstupu dne 1. července 1917 u řeznického obchodu ve Znojmě vynadala. Tím vyskytl se určitý nový trestní skutek, totiž urážka na cti, a bylo na Anastazii Κ., která měla právo soukromě žalovati, by dle § 263 tr. ř. učinila návrh, aby přelíčení a rozsudek také na tento skutek byly rozšířeny, anebo aby jí bylo zůstaveno právo, stíhati skutek nově přibylý zvlášť o sobě. Toho však neučinila, nýbrž, nevyhradivší si zmíněného práva obžaloby, podala týž den na Josefu K. zvláštní protokolární obžalobu soukromou pro urážku na cti, o níž opětně konalo se hlavní přelíčení dne 18. července 1918, a byla Josefa R. na novo rozsudkem z téhož dne pro přestupek dle § 496 tr. zák. vzhledem k § 265 tr. ř. odsouzena k peněžité pokutě 5 K, v případě nedobytnosti do vězení na 24 hodin a dle § 389 tr. ř. k náhradě nákladů řízení trestního. Rozsudek ten byl Krajským soudem ve Znojmě jako soudem odvolacím potvrzen. Pokuta byla dne 15. listopadu 1918 složena. Rozsudky posléz uvedenými porušen byl zákon v ustanovení § 263 tr. ř., jež spočívá na základním ustanovení § 56 tr. ř., že rozsudek vyčerpávati musí všechna toho času známá obvinění a že výjimku obsahuje jen § 57 tr. ř., a dále na základních ustanov. §§ 34, 35, 267 tr. zák., že trest za více trestných činů zpravidla vyměřen býti musí jednotně. Proto předpisuje § 263 tr. ř., by oprávněný obžalobce — a to platí, ať z jakékoli příčiny jest hlavnímu přelíčení přítomen — stihání nově se vyskytnuvšího trestního skutku si vyhradil, poněvadž by jinak oprávnění toho pozbyl. Zákon v § 263 tr. ř. nežádá nic jiného, než aby se vyskytl při hlavním přelíčení jiný, dosud soudem nestihaný, soudu dosud neznámý trestný skutek. Tvrzením poškozené Anastazie K., jako svědkyně slyšené, že jí obžalovaná »vynadala«, bylo způsobem přesným a všechnu pochybnost vylučujícím zjištěno. že vyskytlo se nové obvinění, totiž nadávky spadající alespoň pod skutkovou podstatu § 496 tr. zák., byť znění jednotlivých nadávek uvedeno nebylo, a mělo tudiž ihned již z moci úřední ve smyslu § 265 tr. ř. býti postupováno. Nestalo-li se tak, nemůže nezachovávání zákonného předpisu na úkor obžalované dodatečnou novou žalobou býti napravováno.

Citace:

Čís. 308. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 424-426.