Č. 4160.

Živnostenské právo: 1. Výjimka odst. 5. § 18 živnost. řádu platí toliko pro zřízení hotelu v lázeňském místě nebo větším městě, nikoliv však pro živnost omezující se na podávání pokrmů a nápojů. — 2. Místní potřebou ve smyslu § 18 živn. řádu není jen potřeba místního obyvatelstva, nýbrž vůbec potřeba, která se vyskytuje pro obecenstvo vzhledem k určitému místu.
(Nález ze dne 27. listopadu 1924 č. 20834.)
Věc: Josef J. v H. (adv. Dr. Jaroslav Koška z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o koncesi hostinskou a výčepnickou.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l požádal osp-ou na Smíchově za udělení koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické s oprávněními § 16 lit. b, c, d, e, f, živn. řádu v domě č. p. — v H. s omezením vždy na dobu od 1. května do konce září, uváděje, že obec jest výletním místem, že její okolí je vyhledáváno jako letoviště i turisty, kterými jest zvláště četně navštěvováno. Jest tedy jak v zájmu obce samé tak v zájmu návštěvníků naléhavá potřeba této nové restaurace. I počet obyvatelstva a počet domů v obci značně vzrostl.
Osp, provedši předepsané řízení podle § 18 živn. řádu nevyhověla výměrem z 22. května 1923 žádosti té, poněvadž místní potřeba obyvatelstva nevyžaduje udělení žádaného oprávnění.
V odvolání z tohoto výměru podaném uplatňoval st-l, že pro rozhodnutí o žádosti neměla býti rozhodnou potřeba místní. Obec dlužno považovati za místo výletní a měla proto býti vzata při rozhodování v úvahu potřeba výletníků a turistů.
Výnosem z 23. června 1923 nevyhověla zsp v Praze tomuto odvolání z důvodu, že potřeba obyvatelstva v H. této živnosti nevyžaduje, jsouc dostatečně kryta dosavadními živnostmi hostinskými a výčepními.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Z pravidla § 18. odst. 3 živn. řádu, že při propůjčení koncese hostinské a výčepnické jest přihlížeti k potřebě obyvatelstva, připouští zákon jedinou výjimku v odst. 5 tohoto paragrafu pro případ, chce-li někdo zříditi hotel k ubytování cizinců ve větších městech a lázeňských místech. Názor stížnosti, že by tato výjimka platila i pro živnosti hostinské a výčepnické, které slouží toliko podávání pokrmů a nápojů, nemá dle toho v zákoně opory, a poněvadž není sporné, že se st-l neucházel o udělení koncese ke zřízení hotelu k ubytování cizinců, nemohl soud námitku stížnosti, že měl úřad postupovati podle § 18, odst. 5 živn. řádu uznati za důvodnou.
Naproti tomu sluší v zásadě dáti za pravdu stížnosti, dovozuje-li, že žal. úřad porušil zákon, zamítl-li jeho žádost pouhým poukazem na § 18 živn. řádu a potřebu domácího obyvatelstva. Předpis § 18, odst. 3, živn. řádu, dle něhož jest při propůjčení koncese přihlížeti k potřebě obyvatelstva, má na mysli onu potřebu, která se pro obyvatelstvo vůbec naskytá vzhledem k určitému místu, nikoliv tedy pouze potřebu obyvatelstva domácího. To vychází již z úvahy, že na př. pro oprávnění podle § 16 lit. a) živn. řádu nebude potřeba domácího obyvatelstva přicházeti z pravidla vůbec v úvahu, takže by, kdyby po zákonu nemělo býti přihlíženo i k potřebě obyvatelstva okolního a přespolního, nebyly zákonné podmínky pro udělení tohoto oprávnění téměř nikdy splněny. Jestliže tedy úřad, rozhoduje o žádosti za udělení koncese hostinské a výčepnické, jež měla býti provozována vždy po letní dobu, přešel úplně námitky st-lovy, jenž se dovolával pro příznivé vyřízení své žádosti potřeby výletníků a turistů, a zamítl žádost z důvodu, že potřeba obyvatelstva v H. této živnosti nevyžaduje, dlužno podle tohoto odůvodnění míti za to, že pokládal potřebu domácího obyvatelstva za jediné směrodatnou.
Dovolává-li se žal. úřad v odvodním spise toho, že ve výměru osp-é znamenají slova »potřeba obyvatelstva« nejen obyvatelstvo v obci usedlé, nýbrž i osoby do obce přicházející, a že totéž platí i o rozhodnutí 2. instance vydaném na spisovém podkladě 1. instancí předloženém, třeba podotknouti, že slovné znění nař. rozhodnutí zejména ve spojení s obsahem odvolání st-lova tohoto výkladu nepřipouští a že st-l mohl právem usuzovati, že pro rozhodnutí úřadu byl směrodatným jedině nedostatek potřeby domácího obyvatelstva.
Jestliže však úřad z tohoto důvodu koncesi odepřel, jest jeho rozhodnutí, jak svrchu dovozeno, v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 4160. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 889-891.