Č. 2528.

Státní úředníci: I. Není vadou řízení, nekonal-li úřad — rozhoduje o rovnocennosti soukromé služby podle § 16 vl. nař. č. 666/1920 o propočítání služební doby — šetření o okolnostech, které úředníkem samým nebyly prokázány. — II. Není nezákonné a vadné, neuzná-li úřad předchozí službu hospodářského praktikanta a adjunkta za rovnocennou se státní službou berní podle cit. předpisu.
(Nález ze dne 22. června 1923 č. 9161).
Věc: Karel K. v Praze (adv. Dr. O. Stránský v Praze) proti ministerstvu financí o započtení soukromé služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — — —
Otázka v tomto případě sporná, je—li soukromá služba st-lova rovnocenná co do výkonu berní službě státní, jest otázkou skutkovou.
Úsudek, k němuž žal. úřad, odpovídaje na otázku tu dospěl, jest částí skutkové podstaty, na níž nař. rozhodnutí spočívá, a jest jím dle § 6, odst. 1. zák. o ss nss při svém rozhodnutí vázán, byl-li úsudek získán v řízení prostém podstatných vad, a jeví-li se logicky možným na základě daných premiss.
Stížnost spatřuje podstatnou vadnost řízení v tom, že nebyly vyšetřeny okolnosti směrodatné pro zodpovědění zmíněné otázky, že úřad nezabýval se vůbec otázkou tou, totiž že nezkoumal a nehodnotil okolnosti st-lem o druhu a kvalitě jeho soukromé služby uvedené, na co soudí z okolnosti, že žal. úřad neuvedl důvodů pro záporné zodpovědění sporné otázky.
Výtku tu nelze uznati důvodnou.
Základem úsudku správního úřadu o tom, zda výkony st-lovy v soukromé službě jsou kvalitativně stejně cenné jako průměrné výkony v berní službě státní normálně požadované, mohly býti jen doklady, jež st-1 v řízení administrativním o své službě předložil, neboť vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. neukládá úřadu povinnost, aby ex officio nějaké šetření v té příčině konal.
Nelze proto spatřovati vadu řízení v tom, že úřad nezjišťoval okolnosti, které nebyly st-lem samým prokázány.
Výtka, že žal. úřad druh a kvalitu výkonů st-lových v jeho soukromé službě nezkoumal a nehodnotil, postrádá všeho podkladu, a jest pouhou domněnkou st-le, neboť neuvedl-li úřad, jakým postupem myšlenkovým a jakými úvahami dospěl k svému úsudku o otázce rovnocennosti soukromé služby st-lovy se službou státní, nelze z toho vyvozovati, že úřad nehleděl k obsahu dokladů st-lem předlužených a že je nehodnotil.
Nelze v tom však shledávati ani nedostatečné odůvodnění nař. výroku, neboť žal. úřad prohlášením, že soukromou službu st-lovu nepokládá za rovnocennou co do výkonu s berní službou státní, odůvodnil zamítnutí nároku st-lova do té míry dostatečně, že st-1 mohl proti výroku tomu práva svého účelně brániti a námitky své uplatniti, jak
také stížností svou učinil.
Zbývá jen zkoumati, zda žal. úřad mohl volným hodnocením průkazů st-lem předložených logickým posíupem dospěti ke zjištění, že soukromá služba st-lova není rovnocennou co do výkonu pozdější státní službě, v níž se st-1 nalézá.
K otázce té dlužno přisvědčiti, uváží-li se, že z předložených vysvědčení jde na jevo, že st-1 byl jako hospodářský praktikant v Rusku a později jako hospodářský adjunkt částečně v Rusku, částečně v tuzemsku zaměstnán při polním hospodářství, hlavně dozorem na práce polní, a že dle vysvědčení, daného 28. června 1904 byl v Rusku v době své činnosti jako praktikant v době zimní — tedy mimořádně — zaměstnán pracemi kancelářskými.
Při volném hodnocení těchto okolností a průkazů o nich předložených mohl žal. úřad dospěti k závěru, že výkony st-lovy v soukromé službě nejsou kvalitativně rovnocenné normálním výkonům v berní státní službě od úředníka požadovaným a nelze shledati, že by závěr ten nebyl logicky možným, nebo, že by byl v rozporu se spisy, ani že
by neměl dostatečné opory ve spisech.
Přezkoumávati, jak správní úřad průvody dle svého volného přesvědčení hodnotil, nss-u nepřísluší. Nebyla-li však splněna náležitost rovnocennosti soukromé služby st-lovy co do výkonu s jeho pozdější službou státní v § 16 vládn. nař. č. 666/1920 stanovená, není výrok
zamítající nárok na započtení této soukromé služby v odporu se zákonem, a není třeba zabývati se otázkou, je-li dána podmínka v § 16 ad b) cit. vl. nař. stanovená, že stát ze soukromé služby těží, ježto náležitost tato přichází v úvahu teprve, jsou-li slpněny podmínky v prvním odst. § 16 cit. nař. uvedené, a také není třeba zabývati se otázkou, zda soukromá služba v cizozemsku konaná jest dle zákona vůbec započítatelna do služby státní.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 2528. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 339-341.