NPD documents search: Boh. adm., 1 (1918-19)

Č. 4928
.
Dávka z přírůstku hodnoty: I. * Jde-li o vyměření dávky z přírůstku hodnoty z nemovitosti, které bylo nabyto smlouvou směnnou, dlužno vždy vyšetřiti obecnou hodnotu v době nabytí. — II. * Případné ocenění směňovaných nemovitostí ve smlouvě směnné nelze pokládati za nabývací cenu ve smyslu § 5, odst. 2 dávk. řádu č. 545/20.
(Nález ze dne 21. září 1925 č. 17553.)
Prejudikatura: Boh. 1108 adm.
Věc: Františka R. v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka udala v přiznání k dávce z přírůstku hodnoty z převodu domu č. p. — s vedlejšími stavbami v K. dne 2. září 1921 zcizeného, že nabyla nemovitosti této směnnou smlouvou ze 20. března 1912 a že v ní pro úsporu poplatků byla udána směnná hodnota pouze 2000 K, skutečná hodnota tehdejší byla však 5000 K, zejména ježto právě před tím vystavěna byla stodola.
Platebním rozkazem zem. inspektorátu pro zem. dávky v Praze z 22. května 1923 byla dávka vyměřena částkou 1072 K 10 h na základě nabývací ceny 2000 K stranou udané.
Odvolání z platebního rozkazu toho nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, z důvodu, že cena směnná stejně jako cena kupní jest cenou nabývací, kterou vyměřující úřad dle § 5, odst. 2 d. ř. z r. 1920 může do plat. rozkazu zařaditi, nejsa povinen zjišťovati obecnou hodnotu v době nabytí.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
Pravidlem při vyšetření přírůstku hodnoty při převodech nemovitosti jest, že za hodnotu zcizovací a hodnotu nabývací, jejíž rozdíl tvoří právě přírůstek, platí zjištěné zcizovací a nabývací ceny (§ 5, odst. 2) a jen, nedají-li se tyto ceny bezpečně zjistiti nebo jsou-li pochybnosti o tom, odpovídají-li zjištěné ceny obecným hodnotám nemovitostí, může vyměřující úřad vzíti za základ výpočtu přírůstku hodnoty vyšetřené obecné hodnoty v době nabytí pokud se týče v době zcizení (§§ 7 a 9 d. ř.).
Pravidlo, že za zcizovací resp. nabývací hodnotu platí zcizovací resp. nabývací cena, má na mysli právní jednání, při nichž cena se skutečně určuje, a nemůže se proto vztahovati na převody, které spočívají na právních jednáních, při nichž se cena neurčuje, zejména tedy takových, jichž podstata určení ceny nevyžaduje. Mezi taková právní jednání patří též smlouva směnná, kterou se věc za jinou věc postupuje a jejíž předmětem nemohou býti peníze, nýbrž nanejvýše mince (§§ 1045 a 1046 o. z. o.).
Není-li při předchozím právním jednání cena vůbec určena, není možno k němu sáhnouti a z něho pro nový převod čerpati nabývací cenu, nýbrž dlužno za základ vyměření dávky vzíti a k tonu cíli ovšem vyšetřiti nabývací hodnotu.
Uvedla-li st-lka v přiznání, že ve směnné smlouvě strany ocenily směnované nemovitosti na 2000 K, což se, když ne ve smlouvě, tedy po smlouvě, státi musí k vůli vyměření převodního poplatku, nelze toto ocenění bráti za směnnou cenu, neboť k pojmu směnné smlouvy a k perfektnosti její taková cena se nevyžaduje. Tím méně mohl úřad v daném případě toto ocenění vzíti za základ vyměření dávky, když st-lka v přiznání vedle tohoto ocenění na 2000 K zároveň uvedla, že skutečná nabývací hodnota směnou nabyté nemovitosti činí 5000 K.
Nastal tu tedy případ, v němž nabývací cena se zjistiti nedá, poněvadž podle povahy smlouvy nabývací žádná nebyla, následkem čehož měl úřad sáhnouti k základní zásadě dávk. řádu, že dávka se vyměřuje na základě hodnot a měl nabývací hodnotu nemovitosti vyšetřiti.
Poněvadž tak neučinil, veden jsa mylným právním názorem svrchu vyvráceným, jest jeho rozhodnutí nezákonné a bylo je zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 1348. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 481-483.