NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7126.

Známky: 1. * Za zboží stejného druhu podle § 7 známk. zák. jest pokládati zboží do té míry příbuzné, že zboží ono označeno byvši stejnou nebo k záměně podobnou známkou jiného podniku, může v kupci vzbuditi domněnku, že jde o zboží z téhož podniku. — 2. * Účelem ustanovení § 3 č. 4 známk. zák. z r. 1890. stanovícího, že ze zápisu jsou vyloučeny známky, obsahující údaje, které neodpovídají pravdě a jsou způsobilé klamati konsumující obecenstvo, jest chrániti obecenstvo v příčině podstaty zboží, nikoliv chrániti majitele jiné známky proti zásahu do jeho známkového práva, získaného zápisem známky podobné (§ 3 známk. novely z r. 1895).
(Nález ze dne 6. března 1928 č. 5387).
Prejudikatura: Boh. A 1053/21, 4381/25.
Věc: Firma H-ova továrna na pošumavskou sladovou kávu v Č. B. (adv. Dr. Otto Gellner z Prahy) proti ministerstvu obchodu o ochrannou známku. Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Pro stěžující si firmu byly dne 12. ledna 1923 u obch. komory v Č. B. k zápisu přihlášeny a tamtéž pod č. 1198 a 1199 zapsány dvě známky, které obě představují podle známk. archů ve spisech založených vyobrazení Kubátová pomníku na Blatech. Ve známce č. 1198, určené pro žitnou kávu, nalézá se pod obrazem pomníku nápis »Kubatova žitná káva«; známka č. 1199 pak určená pro sladovou ječnou kávu má nápis »Kubatova sladová ječná káva«.
Pro firmu Oldřich L., továrna na kávové náhražky v O., byla u obch. komory v L. pro »kávovou přísadu« dne 23. července 1925 k zápisu přihlášena a tamtéž pod č. 15119 zapsána známka, vykazující podle známk. archu uprostřed v elipsovitém bílém poli modře provedené vyobrazeni pomníku Kubátová. Okolo něho jsou v červenobílé ornamentální výplni nápisy: nahoře »Jihočeská Kubátová kávová přísada, % kg« a dole firma »0-ská továrna na kávové náhražky, Oldřich L. v 0«. Pod tím: »Povoleno výnosem min. zásob, z 22. dubna 1925.« Uprostřed je známka rozdělena páskou modrou s bílým nápisem »Kubata dal hlavu za Blata«.
Žalobou de pres. 9. prosince 1925, v níž protistrana byla označena »Oldřich L., továrna na kávové náhražky v 0.«, žádala st-lka za výmaz známky č. 15119, ježto tato zapsána jsouc pro zboží téhož druhu, jest k záměně podobna jejím známkám svrchu uvedeným, a ježto odporuje ustanovení § 3 č. 4 známk. zák., obsahujíc nepravdivé označení »Jihočeská«, ač podnik chranitelky jest v O. — Ve svém vyjádření proti žalobě namítala protistrana předem nedostatek pasivní legitimace, neboť prý Oldřich L. jest sice majitelem firmy O-ská továrna na kávové náhražky Oldřich L. v O., neužívá však známky té jako osoba soukromá a jde prý tudíž o dvě právní osoby. Ve věci samé uvedla protistrana v podstatě, že má svou známku zapsánu pro kávovou přísadu neboli cikorku, tudíž pro zboží jiného druhu než jest zboží známek firmy žalující, které jsou zapsány pro žitnou a sladovou ječnou kávu. Pokud jde o podobnost známek namítáno, že průměrný kupec zboží nezamění známku její se známkami st-lky, ježto podrobnosti známky 15119 snadno postřehne, nehledě ani k jasnému vyznačení firmy. Ohledně výtky, že známka její odporuje ustanovení § 3 č. 4. známk. zák., uvedl Oldřich L., že dle zák. z 20. prosince 1923 č. 5 Sb. z roku 1924 okolnost tato nemůže býti uplatňována u min., nýbrž u polit, úřadu prvé stolice, nebo u řádného soudu. Avšak ani tu není žaloba odůvodněna, neboť označením »Jihočeská« nemůže býti kupec uveden v omyl, když ve známce jest uvedena firma stejně velkými písmenami dvakráte.
Min. obch. podniklo šetření prostřednictvím obch. komor v Praze, Č. Budějovicích, Liberci, Plzni a Chebu o tom, zdali zboží, pro které jest zapsána známka žal. firmy, t. j. kávovou přísadu, jest považovati za zboží téhož druhu jako zboží, jež jest chráněno známkami strany žalující, totiž žitná káva a ječná sladová káva.
Z pěti dotázaných obch. komor čtyři, t. j. komory pražská, liberecká, chebská a českobudějovická, vyslovily se na základě šetření konaných v příslušných kruzích obchodních v ten smysl, že kávovou přísadu (cikorku) jest považovati za jiný druh zboží než žitnou, resp. ječnou sladovou kávu. Toto své míněné odůvodňují komory stejně jako většina vyjádření z kruhů obchodních, v podstatě v ten smysl, že cikorie, kterou jest vždy jedině pod pojmenováním »kávová přísada« rozuměti, nelze samostatně upotřebiti k vaření kávy; tato se může vařiti pouze buď z kávy zrnkové nebo z ječné sladové či žitné. Káva obilná naproti tomu jest zbožím, které se upotřebuje zhusta zcela samostatně k přípravě nápoje. Komora plzeňská poukazuje ve svém dobrozdání na to, že rozdíl, který se činí mezi »kávovou přísadou« a »žitnou«, resp. »ječnou sladovou kávou«. jest velmi jemný a že snad v obou případech jde o kávové náhražky. V týž smysl pozměnila své dobrozdání později i komora českobudějovická.
St-lka, jíž výsledek šetření komor byly stejně jako žalované firmě sděleny, podotkla ve svém vyjádření, že pokud se firmy komorami dotázané vyjádřily, že považují kávovou přísadu za zboží jiného druhu než jest káva žitná a ječná, nepojímají prý tyto firmy správně otázku, posuzujíce ji pouze se stanoviska technického a nikoli s hlediska práva známkového. Poukazovala na to, že některé firmy vyjádřily se opačně a i literatura zařazuje veškeré uvedené zboží do stejného druhu.
Žal. úřad, zamítnuv formelní námitku nedostatku pasivní legitimace procesní strany spolužalované, odepřel nař. rozhodnutím vyhověti žalobě a uznal st-lku povinnu k náhradě útrat sporu z důvodů, že není v daném případě splněna podmínka totožnosti druhu zboží, §em 3 známk. nov. z r. 1895 stanovená. Min. se v otázce této přiklonilo k názoru vyslovenému většinou dotázaných obch. komor, dle něhož kávovou přísadu (cikorii) nelze považovati za zboží téhož druhu jako žitnou, resp. ječnou sladovou kávu. Pro názor tento nalezlo odůvodnění nejen v souhlasném vyjádření většiny komor, nýbrž i většiny firem a zájmových korporací, jichž tyto komory se tázaly. Dle vyjádření těchto kruhů obchodních považují jak maloobchodníci tak i zejména konsumenti, kteří náležejí nejširším vrstvám lidovým, za přísadu ke kávě zrnkové jedině cikorku (která sama o sobě připravena nedá se ani řádně požívati), činíce dobře rozdíl mezi ní a kávou zrnkovou, ostrovní, jakož i kávou obilnou/žitnou, ječnou). Lze připustiti, že se obilné kávy též užívá jako přísady, t. j. přidává se ke kávě zrnkové, avšak značnou měrou užívá se jí k připravování kávy samostatně, event. opět s cikorkou, takže nahražuje se jí pak úplně káva zrnková. Jakostí i cenou liší se obilná káva od kávových přísad do té míry, že nutno ji považovati za samostatný druh zboží různý od kávových přísad. S hlediska obch. praxe možno tudíž jako samostatné druhy zboží rozeznávati kávu zrnkovou (ostrovní), kávu obilnou (ječnou, žitnou) a konečně kávovou přísadu (cikorku). Možno sice dále připustiti pravdivost vývodů st-lky, že obojí toto zboží slouží k stejnému účelu vyrábí se pravidelně ve stejném podniku a prodává se v týchž závodech. Okolnosti tyto však, jak ze smyslu vyjádření komorních vyplývá, jsou pouze nahodilé, způsobené tím, že kávový obchod, resp. průmysl a praxe je vytvořila. Vzhledem k uvedenému neshledalo min., že by náležitosti § 3 cit. známk. novely byly dány.
Pokud jde o druhý petit žaloby, aby známka č. 15119/Liberec byla vymazána proto, že odporuje ustanovení § 3 č. 4 známk. zák., obsahujíc ve slově »Jihočeská« údaj nepravdivý, způsobilý k oklamání konsumentstva, neshledalo min. také tento návrh odůvodněným, neboť považuje možnost oklamání vzhledem k tomu, že ve známce jest výrazně provedený údaj firmy a sídla závodu chranitelky, za vyloučenu.
O stížnosti proti tomu podané uvážil nss takto:
Pokud se stížnost obrací proti oné části nař. rozhodnutí, jíž byla zamítnuta výtka stěžující si strany, vznesená proti známce č. 15119/Liberec s hlediska § 3 č. 4 známk. zák., sluší uvésti toto:
Podle cit. předpisu jsou vyloučeny z registrace známky obsahující mimo jiné nápisy neb údaje, které neodpovídají pravdě a jsou způsobilé oklamati konsumující obecenstvo.
V daném případě vytýkala st-lka v žalobě z 19. prosince 1925 známce spolužalované strany, že tím, že obsahuje slovo »Jihočeská« Kubátova kávová přísada, odporuje pravdě, ježto zboží jí chráněné jest vyrobeno v O., tudíž v Čechách severních. Že známka takto uzpůsobená jest i způsobilá oklamati konsumující obecenstvo, st-lka v této žalobě vůbec netvrdila.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad žalobě v tomto směru z důvodu, že údaj »Jihočeská« nemůže se zřetelem na další obsah známky vzbuditi v konsumentstvu klam. Stížnost to popírá tvrdíc, že slovem tím nutně se vzbuzuje v průměrném konsumentstvu dojem, že jde o výrobek pocházející ze závodu st-lky, nalézajícího se v jižních Čechách. Tím se však stížnost ocitá mimo rámec § 3 č. 4 známk. zák. a staví se věcně na půdu § 3 známk. novely, neboť spatřuje v údaji »Jihočeská« Kubátová kávová přísada nikoliv nepravdivý údaj způsobilý vzbuditi v konsumujícím obecenstvu klam o podstatě chráněného zboží, tomuto obecenstvu škodlivý, což vzhledem ke své policejní povaze předpokládá zřejmě § 3 č. 4 známk. zák., nýbrž klam škodící právě st-lce tím, že označením »Jihočeská« Kubátová kávová přísada může býti vzbuzena v konsumujícím obcenstvu domněnka, že jde o zboží pocházející z podniku st-lčina, nalézajícího se v jižních Čechách. Výtkou tou tudíž uplatňuje stížnost jeden z momentů podobnosti podle § 3 známk. zák. Otázku podobnosti střetnuvších se známek však žal. úřad v daném případě neřešil a ocitá se tak stížnost výtkou tou mimo rámec sporu, jak byl žal. úřadem řešen. Nemohl se proto nss její výtkou takto formulovanou se zřetelem na §§ 5 a 6 zák. o ss věcně zabývati.
Pokud st-lka dále vytýká, že známka protistrany odporuje zákonu č. 5/1924 o označování původu zboží, stačí poukázati k tomu, že rozhodování o sporech, spadajících pod tento zákon, min. obch. nepřísluší (§§ 23, 11, 15) a nelze proto shledati nezákonnost nebo vadnost řízení v tom, že žal. úřad o této otázce nerozhodoval, jak snad stížnost za to má.
Pokud jde o § 3 známk. novely, vytýká stížnost, že žal. úřad nezkoumal ani nerozhodoval o tom, jde-li v daném případě o zboží stejného druhu, jak zákon káže, nýbrž o tom, jde-li o zboží druhu téhož a dále, že řízení v té příčině provedené jest vadné a výsledky jeho žal. úřadem nesprávně oceněny.
Jest pravda, že žal. úřad v nař. rozhodnutí konstatoval, že podle názoru dotázaných obch. komor nejde v daném případě o zboží téhož druhu a že i v přípisu z 21. ledna 1926 dotázal se jednotlivých obch. komor, zdali zboží chráněné střetnuvšími se známkami lze považovati za zboží téhož druhu, leč jedině z použití tohoto slovního obratu nebylo by lze ještě bezpečně usouditi na to, že pojal zákon nesprávně.
Nesprávné pojetí zákona, které stížnost vytýká, jest však patrno ze způsobu, jakým žal. úřad v nař. rozhodnutí hodnotil dobrozdání jednotlivých komor přes vyjádření st-dky, učiněné již v řízení správním.
Nss zabývaje se výkladem ustanovení § 3 známk nov. a § 7 známk. zák. pokud mluví o »stejném druhu zboží«, vyslovil již ve svých nál. Boh. A 4381/25 a 1053/21, že předpisy ty samy o sobě nedávají nijaké definice pojmu »stejnosti« druhu zboží a že třeba proto obsah jeho vyřešiti ze slov samotných, při čemž nutno přihlížeti k podstatě a účelu známkového práva. Podle účelu, jemuž cit. předpis slouží, jest za zboží stejného druhu pokládati zboží do té míry příbuzné, že zboží ono, označeno byvši stejnou nebo k záměně podobnou známkou různých podniků, může v kupci vzbuditi domněnku, že pochází z podniku téhož. Jde-li o zboží svojí podstatou tak se různící, že zmíněný omyl pravděpodobně vzniknouti nemůže, pak nelze s hlediska známk. práva mluviti o zboží stejného druhu.
Jak z odpovědí dotázaných obch. komor plyne, vystihla podstatu sporné otázky správně toliko komora plzeňská a ve svém dodatečném vyjádření také komora budějovická. O ostatních komorách tak s bezpečností tvrditi nelze. Přes to, že st-lka ve svém vyjádření poukazovala zcela jasně na tento nedostatek, nepřihlédl žal. úřad k této výtce, vycházeje zřejmě z mylného právního názoru, že příbuznost zboží nemá pro zodpovědění skutkové otázky stejného druhu zboží, jak byla ve svrchu cit. nálezech formulována, právního významu, neboť jen tak dá se vysvětliti, že, ačkoliv připustil, že obojího zboží se skutečně užívá jako přísady a že obojí zboží slouží k stejnému účelu, popřel přece, že jde o zboží stejného druhu ve smyslu práva známkového.

Citace:

č. 7126. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 378-382.