Č. 1053.


Ochranné známky: I. * Přezkoumávaje rozhodnutí úřadu o podobnosti známek dle § 3 zák. z 30. září 1895 č. 108 ř. z., zkoumá nejv. správ. soud po stránce právní, zda úřad, posuzuje podobnost, vzal za základ měřítka vyhovující úmyslu zákona. Vlastní úsudek úřadu o podobnosti může soud ten přezkoumávati jen s hlediska § 6, odst. 2 zák. o správ. soudě. — II. * Podobnost známek ve smyslu § 3 známk. zák. jest dána, když při obyčejné pozornosti kupcově může v něm vzniknouti domněnka, že obojí známky označují zboží z téhož podniku. — III. * Otázku, jde-li o stejný druh zboží ve smyslu § 3 známk. nov., z 30. září 1895 č. 108 ř. z., sluší posuzovati s hlediska pojímání zúčastněných kruhů obchodních, zejména odběratelských.
(Nález ze dne 10. prosince 1921 č. 16 539)
Věc: Ph. M. Eugen V. F. v D. S. (adv. Dr. O. Gellner z Prahy) proti ministerstvu průmyslu, obchodu a živností (zast. min. místotaj. Drem J. Fialou, za stranu spolužalovanou fu Tatra v T. adv. Dr. L. Fořt z Prahy) stran ochranné známky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Stížnost obrací se proti naříkanému rozhodnutí, pokud jím nebylo vyhověno žádosti stěžovatelově, jíž se domáhal výmazu známky zapsané pro firmu »Tatra« u obchodní a živnostenské komory v Bratislavě pod č. 863 s odůvodněním, že tato známka zapsaná pro rostlinné esence jest podobna ve smyslu § 3 zákona z 30. července 1895 č. 108 ř. z. (známkové novely) známkám zapsaným pro stěžovatele u obchodní komory v Záhřebě pod čís. 442, 494, 495, 610 (slovní známky »Elsafluid«, »Elsapillen«, »Elsa«), 476 a 441 (obrazové známky obsahující slova Elsa-Fluid) a přihlášeným 23. července 1919 u obchodní a živnostenské komory v Praze, a pokud nebyly mu přiznány útraty řízení.
Důvody tohoto rozhodnutí, jež dávají stěžovateli podnět k výtce jednak nezákonosti, jednak formální vadnosti, jsou tyto: Zboží chráněné známkami žalobcovými není stejného druhu se zbožím chráněným známkou žalované firmy; známky stěžovatelovy nejsou podobny známce firmy Tatra (ve smyslu zákonném). Ve směru prvním rozhodnutí dovozuje: Známky žalobcovy jsou zapsány pro všechny kosmetické, lékárnické a dietetické přípravky, resp. pro elsafluid a elsapilulky; fluidem, kteréžto latinské slovo samo o sobě znamená něco tekutého, rozumí se lékárnický přípravek obsahující nejčastěji alkohol a mentol. Pilulky jsou všeobecně známý lékárnický přípravek. Jsou tedy všechny známky žalobcovy zapsány pro zboží, jež se teprve uměle z jednotlivých součástí rukou lidskou vyrábí. Naproti tomu rostlinné esence, pro něž jest zapsána známka žalované firmy, jsou přirozené produkty rostlinné, k jejichž vzniku není potřeby žádné činnosti lidské.
Úsudek, že není tu takové podobnosti mezi známkami obou stran, která by mohla způsobiti omyl, opírá žalovaný úřad o tyto úvahy:
Podobnost známky žalované firmy s jedné strany se slovními známkami žalobcovými č. 442, 494, 495, 610 resp. s jeho známkou č. 476 (Záhřeb) mohla by býti uznána jedině proto, že prvá známka obsahuje mimo jiné též slova »Elsa« a »Fluid«. Tato slova nejsou však na této známce ani jedinými slovy ani tak význačnou součástí, aby ovládala celkový dojem známky tak, že by dotyčný kupec potřeboval zvláštní pozornosti, aby známky odlišil; vždyť známka žalované firmy obsahuje též nápadné nápisy »Amor«, »Tatra« a pojmenování firmy a také výrazný obrázek amora s lukem.
Pokud se týče podobnosti této známky se žalobcovou známkou č. 441 (Záhřeb), nebyly shledány podobnosti, jež uvádí žalobce, za rozhodné, ba naopak bylo uznáno, že známky ony nejsou si tak podobny, že by obyčejný kupec potřeboval zvláštní pozornosti, aby je rozlišil; poukazuje se v tom směru nejen na vývody uvedené v předešlém odstavci, nýbrž i na rozdíl řečí, v nichž jsou provedeny nápisy obou známek, na slovo »Feller« ve známce žalobcově a na nápisy po obou stranách známky firmy.
I. Stížnost v prvém směru rozvádí námitky v podstatě takto: Stěžovatelovy známky »Elsa« a »Elsafluid« č. 4568 a č. 4566, jak v důvodech rozhodavcích samých jest uvedeno, zapsány byly pro lékárnické, kosmetické a dietetické přípravky všeho druhu. Nepotřebuje zajisté průkazu, že sem patří také rostlinné esence. Zdali zboží vzniká přirozenou cestou nebo se vyrábí uměle, není nikterak kriteriem pro to, jde-li o zboží stejného nebo nestejného druhu. Rozhodným jedině jest, zda zboží obojí v obchodě se posuzuje jako stejného druhu čili nic.
Je-li pochybnost o tom, jde-li o zboží stejného druhu, má býti dle § 7, odst. 2 zák. o ochraně známek před vydáním rozhodnutí vyslechnuta obchodní a živnostenská komora. Obecně lze předpokládati, že dvojí zboží jest stejného druhu, slouží-li obojí stejnému účelu, pravidelně v podniku stejného druhu vznikne nebo v podniku stejného druhu se prodá nebo když se k sobě má obojí, aniž tu zmíněné předpoklady jsou, jako species k druhu. Žalovaný úřad vůbec nezkoušel, jaký má názor obchod na to, jde-li o zboží stejného druhu,jednak ve příčině lékárnických, kosmetických a dietietických přípravků, fluidu a pilulek, jednak ve příčině rostlinných esencí. V důvodech rozhodovacích tvrdí se, že fluid jest umělý produkt, rostlinná esence přirozený produkt. Při tom se nepřihlíží k tomu, že každá esence rostlinná jest tekutinou, fluidem, kdežto arci ne každý fluid jest esencí rostlinnou. Ministerstvo otázku, pokud jest tu zboží oboustranně chráněné stejného druhu, pojalo mylně a vadu řízení nepochybně jest spatřovati v tom, že před vydáním rozhodnutí nebyla slyšena obchodní a živnostenská komora. Nejvyšší správní soud shledal tuto námitku důvodnou.
Ani zákon známkový z r. 1890 ani novela k němu z r. 1895 neobsahují výslovného předpisu o tom, co rozuměti jest výrazem »druh zboží«, jehož užito je v § 3 novely, o jehož výklad jde v daném případě, a na mnohých místech jiných. Poněvadž pak zboží může býti tříděno na druhy podle rozmanitých hledisk (technických, hospodářských, podle určení a pod.), nezbývá než v podstatě příslušných předpisů a patrném úmyslu zákona hledati odpověď k otázce, v jakém smyslu vykládati sluší onen výraz v § 3 novely. Tento § ustanovuje, že na základě § 21 lit. e) zákona ze dne 6. ledna 1890 č. 19 ř. z. výmaz známky také proto se může státi, poněvadž známka tato tak jest podobna některé platné známce, pro stejný druh zboží dříve zapsané, že by rozdíly od obyčejného kupce toho kterého zboží mohly býti zpozorovány toliko vynaložením zvláštní pozornosti. Toto ustanovení jest v patrné souvislosti s předpisem § 7, odst. 1 zák. z r. 1890, dle něhož výhradné právo k známce nevylučuje, aby jiný podnikatel neužíval téže známky k označení jiných druhů zboží.
Důvod těchto předpisů vymezujících právo k výhradnému používání známky nabyté zápisem, do rejstříku (§ 13, odst. 1 známk. zákona) co do jeho rozsahu, dlužno spatřovati v tom, že zákon ono právo majetníka známky chrání jen potud, pokud je to odůvodněno jeho zájmem, aby odbyt zboží, pro něž dal známku zapsati (§ 13, odst. 4 známk. zákona) nebyl poškozován označováním zboží jiného podnikatele známkou stejnou nebo podobnou ve smyslu § 3 novely. S tohoto, hlediska sluší také výraz »stejný druh zboží« vykládati v ten rozum, že zboží jest stejného druhu tehdy, když dle povahy věci označením zboží známkou pro jiného podnikatele zapsanou může tento v odbytu svého zboží známkou chráněného býti poškozován. Kriterium pro posuzování otázky, je-li tu zboží stejného druhu čili nic, dlužno tedy spatřovati toliko v poměrech a vztazích odbytových, obchodních. Žalovaný úřad posuzuje otázku, zdali »veškeré kosmetické, lékárnické a dietetické přípravky, elsa-fluid a elsa- pilulky« se strany jedné a »rostlinné esence« se strany druhé, jsou zbožím stejného druhu, uznal za rozhodnou samu o sobě okolnost, že rostlinné esence jsou přirozené produkty rostlinné, k jichž vzniku není potřebí žádné činnosti lidské«, kdežto do první skupiny náležejí vesměs přípravky, tedy zboží, »jež se teprve uměle z jednotlivých součástí rukou lidskou vyrábí«, a v tom spatřoval dostatečný důvod pro výrok, že zboží prvé a druhé skupiny není zbožím stejného druhu ve smyslu § 3 novely. Zdali s hlediska pojímání zúčastněných kruhu obchodních, zejména odběratelských obě uvedené skupiny pokládati je za zboží stejného či různého druhu, zdali v důsledku toho označování obou skupin stejnou nebo mýlivě podobnou známkou může poškozovati majitele známky pro skupinu prvou chráněné — což podle dřívějších výkladů jest podle zákona jedině rozhodno — úřad vůbec nezkoumal, a je tedy v tomto směru rozhodnutí založeno na nesprávném výkladu a použití zákona, nehledě k tomu, že ani po stránce formální nelze podklad pro onen úsudek pokládati za bezvadný, neboť úřad opomenul o tom, jde-li o zboží stejného druhu, vyslechnouti znalce, jak předpisuje § 3 novely v odst. 2, a čehož bylo v daném případě nezbytně zapotřebí, ježto nelze tvrditi, že by k posouzení otázky, sluší-li obě naznačené skupiny zboží pokládati za různý či stejný druh, stačila obyčejná míra znalostí a zkušeností, jakou možno jest u úřadu předpokládati.
II. Pokud jde o výrok žalovaného úřadu, že známka č. 863/Bratislava není se známkami stěžovatelovými podobna po rozumu § 3 novely, poukazuje stížnost nejprve k tomu, že stěžovatel vynalezl slovo »Elsa«, aby jím o sobě nebo ve spojení s jinými slovy neb obrazy označoval své výrobky, tak aby odběratelé vštípili si v paměť, že slovo »Elsa« jest označením jeho výrobku. Známka firmy »Tatra«, jejíhož výmazu se stěžovatel domáhá, obsahuje však právě také slovo Elsa. Rozdíly, jimiž se známka ta liší od obrazových známek stěžovatelových, jsou tak podřadné, že se jimi celkový obraz známky nemění: tak zejména slovo »Tatra« vložené před »Elsa« a různost firem a vůbec různosti textu nevylučují k zaměnění způsobilou podobnost obou známek. Stran slovních známek stěžovatelových stížnost poukazuje k tomu, že známka v odpor braná obsahuje slova »Elsa« a »Fluid«. Jde-li o slova chráněná jako známky, chráněn jest nejen slovní obraz, nýbrž i slovní znění. Kupec požaduje přímo zboží chráněné slovní známkou jmenováním slova známkového. Namane-li se mu toto slovo se zbožím požadovaným význačně, předpokládá, že artikl pochází právě z výrobny, jejímž označením tato známka jest. Také, když obrazné nebo jinaké slovní přídavky na kombinační známce mají rozlišovati váhu, jest nová známka jako k záměně způsobilá podobna staré slovní známce, protože nenechají chráněné slovo tak dalece zatlačiti, že při obvyklé pozornosti se nezjistí.
Pokud jde o otázku podobnosti známky firmy Tatra se známkami stěžovatelovými, uvažoval nejvyšší správní soud o stížnosti takto:
Novela z r. 1895 přiznala v § 3 již citovaném výslovně majetníku zapsané známky právo, aby domáhal se výmazu známky později zapsané pro stejný druh zboží, je-li tato pozdější známka jeho známkám tak podobna, že by rozdíly od obyčejného kupce toho kterého zboží mohly býti zpozorovány toliko vynaložením zvláštní pozornosti.
Užívá-li tu zákon korespondujících výrazů »podobnost« a »rozdíly«, dlužno ovšem i při vjkladu jejich přihlížeti k účelu, jejž citované ustanovení sleduje. Jak již prve bylo vyloženo, jest zřejmým úmyslem zákonných předpisů o známkách chrániti majetníka zapsané známky, aby při provozování svého závodu nebyl poškozován tím, že by jiný podnikatel užíval známky stejné nebo podobné tak, že by zboží z podniku cizího mohlo býti omylem pokládáno za zboží podniku majitele známky již dříve zapsané. Sluší tedy za kriterium »podobnosti« ve smyslu § 3 novely pokládati právě možnost omylu v naznačeném směru. Zákon při tom jako měřítko této »možnosti omylu« vytýká obyčejnou (na rozdíl od zvláštní) pozornost obyčejného kupce. Má tedy zákon na mysli »podobnost« co do obsahu vymezenou zřetelem na zájem majetníka známky pořadem staršího, co do míry normální vnímavostí průměrného kupce-odběratele.
V daném případě stěžovatel již v řízení správním a také ve stížnosti spatřuje ohrožení nároku, jehož nabyl zápisem známek obsahujících slovo »Elsa« o sobě, nebo ve spojení s jinými prvky slovními i obrazovými v tom, že také firma Tatra do známky pod č. 863 u obchodní komory v Bratislavě zapsané pro zboží, po(dle názoru stěžovatele stejného druhu, pojala slovo »Elsa« a to v jisté souvislosti se slovem »Fluid«. Naříkané rozhodnutí konstatuje samo, že známka firmy Tatra obsahuje slovo »Elsa« a »Fluid« význačným písmem; klade však naproti tomu důraz na to, že tato slova nejsou ani jedinými slovy ani tak význačnou částí známky č. 863, že by ovládala celkový dojem známky, tak že by kupec potřeboval zvláštní pozornosti, aby známky odlišil, při čemž poukazuje zvlášť k tomu, že známka č. 863 obsahuje také nápadné nápisy Amor, Tatra, jméno firmy a výrazný obrázek amora s lukem. Pokud pak jde o stěžovatelovu známku č. 441, zmiňuje se rozhodnutí mimo to, co právě uvedeno, ještě o různosti řečí, v nichž jsou nápisy provedeny, na slovo »Feller« ve známce žalobcově a na nápisy po obou stranách známky firmy Tatra.
Jestliže pak žalovaný úřad naříkaným rozhodnutím podobnost známek obou stran podle § 3 novely popřel, musil nejvyšší správní soud tento výrok co do jeho zákonitosti v mezích stížnosti zkoumati po té stránce, zdali úřad svému posuzování podobnosti sporných známek položil za základ ona měřítka, která v duchu zákona pokládati je za rozhodná.
Pokud se týče vlastního úsudku o podobnosti, kterýž je v podstatě výsledkem hodnocení a vzájemného odvažování shodných a odlišných znaků známek, může nejvyšší správní soud1 tento úsudek podrobiti své kritice jen s hlediska § 6, odst. 2 zák. o správ. soudě, t. j. zkoumati, nebyly-li porušeny úřadem zásady pro řízení správní závazné, měl-li úřad pro onen úsudek dostatečný podklad, pokud se týče, neodporuje-li myšlenkový postup, jímž úřad za daných skutečností k výsledku svému došel, požadavkům správného myšlení.
Nejvyšší správní soud nemůže tudíž přezkoumávati věcnou správnost úsudku v naříkaném rozhodnutí vyjádřeného, že slova »Elsa« a »Fluid« nejsou tak význačnou součástí známky č. 863/Bratislava, že by ovládala celkový dojem známky, a dále že podobnosti, k nimž stěžovatel poukazoval, nejsou rozhodné. Avšak ježto žalovaný úřad k tomuto úsudku pojí přímo bez dalšího uvažování závěr, že by obyčejný kupec bez zvláštní pozornosti sporné známky rozlišil, a na tomto základě podobnost známky popřel, musil nejvyšší správní soud míti za to, že úřad dávaje se vésti jen slovním zněním § 3 přihlížel právě jen k podobnosti nebo nepodobnosti vnější, podávající se ze srovnání pouhých smyslových vjemů u kupce známkami vyvolaných. Poněvadž pak, jak svrchu bylo dovozeno. za rozhodující moment při posuzování podobnosti podle § 3 novely známkové pokládati sluší možnost omylu o původu zboží, jest nezbytno přihlížeti k dalšímu psychologickému procesu v mysli kupcově probíhajícímu a uvažovati, může-li v něm při obyčejné pozornosti vzniknouti domněnka, že obojí známky označují zboží z téhož podniku. Jen není-li nebezpečí takového omylu, lze uznati, že známky ve smyslu § 3 novely podobny si nejsou. V daném případě by tedy výrok popírající podobnost sporných otázek byl ve shodě se zákonem jen tehdy, kdyby založen byl na úsudku (ovšem náležitě zdůvodněném), že v kupci pozorujícím známku č. 863/Bratislava, obsahující mimo jiné slovo Elsa (Elsa-Fluid), při obyčejné pozornosti nevznikne domněnka, že nejde o zboží ze stejného závodu jako zboží označované pouze slovem Elsa nebo slovem tím v kombinaci s prvky jinými.
Jinými slovy, bylo by třeba dovodit z celkového rázu známky č. 863, že kupci při obyčejné pozornosti bude patrno, že ony součásti této známky, kterými se neshoduje se známkami stěžovatelovými, nejsou jen prvky k slovům »Elsa« a »Fluid« přistupujícími, že tedy slova ta v rámci známky o sobě poukazem na původ zboží nejsou.
Popřel-li žalovaný úřad podobnost sporných známek jedině na základě úsudku, že slova »Elsa« a »Fluid« neovládají celkový dojem známky č. 863, že podobnosti nejsou rozhodné, ježto pokládal za rozhodné již to, může-li obyčejný kupec při obyčejné pozornosti oboje známky rozlišiti, nezkoumal však, je-li tu možnost omylu o původu zboží, jest zřejmo, že vydávaje svůj výrok o podobnosti známek, vycházel z nesprávného pojetí zákona, a musilo proto naříkané rozhodnutí také pokud se týká podobnosti sporných známek býti zrušeno dle § 7 zák. o správ. soudě.
Ježto pak výrok ve věci samé jest podkladem výroku o útratách řízení, musí býti v důsledku zrušení naříkaného rozhodnutí co do věci samé zrušen i výrok naříkaného rozhodnutí, týkající se nákladů řízení.
Citace:
č. 1053. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 1028-1033.