NPD documents search: Všehrd, 14 (1933) - Z publikací Státního úřadu statistického.

Porota v Praze.

V pondělí 15. února započato bylo jarní porotní období u zemského trestního soudu v Praze případem, o kterém by se mohlo říci, že ho zavinily bezalkoholové dny předvolební. Dne 13. listopadu totiž umínil si 20letý komptoirista bez zaměstnání Bohumil Tiller, že se musí pořádně napít, když nejbližší dva dny bude zakázáno čepovati lihové nápoje. Skutečně také až do 11. hod. večerní vypil v pivovaře „U Primasů“ sedm piv a šel pak ještě s jedním kamarádem domů na Vinohrady. Byl v rýpavé náladě, a když na Palackého třídě nad vinohradským kostelem spatřil před sebou společnost dvou mužů a jedné ženy, začal na ně činiti poznámky a nadávati. Jeden z této společnosti, mladý bankovní úředník Švanda, okřikl Tillera, aby jim dal pokoj a šel domů. Výzvy té Tiller neuposlechl, naopak útočil nadávkami dále, takže Švanda se znovu otočil a řekl Tillerovi, že mu dá pár pohlavků, nepřestane-li. „Tak mi je pojď dát, ty zbabělče!“ vykřikoval několikrát Tiller do nočního ticha. Švanda skutečně učinil pohyb zpět, aby provokatéra ztrestal, byl však svým přítelem Lad. Janů a Frant. Radilovou, kterou doprovázeli, zadržen a uchlácholen. To jen podnítilo bojovnost Tillerovu, který znovu nadával mu pitomců a zbabělců a pořád společnost následoval. Když jeho dotěrnost byla již nesnesitelná, otočil se Švanda potřetí a chtěl dáti Tillerovi zasloužený pohlavek, leč ten vytáhl otevřený nůž, přirazil Švandu k portálu nejbližšího krámu a bodl jej pětkrát do břicha a do hrudníku, načež utekl.
Přes rychlou pomoc zemřel Švanda při dopravě do nemocnice vykrvácením.
Pachatel byl teprve třetího dne vypátrán a zatčen a zasedl před porotu bledolící, oblečen ve tmavý šat moderního střihu, jehož kalhoty dosahovaly mu do polovice lýtek. Moderní měl i shimmy-boty i hedvábné světlounké ponožky a dělal dojem předměstského elegána. Na nic prý se nepamatuje, ač v přípravném vyšetřování udával podrobně každý moment ze svého tragického dobrodružství. Vyšlo najevo, že přes své mládí má za sebou již dost pestrou minulost: působil, když nemohl dostati místo, také jako kouzelník pohostinsky po severních Čechách, kde si také vykouzlil ošklivou nemoc — syfilis, z níž dosud není pořádně vyhojen. V Duchcově jej potrestali několikadenním vězením pro potulku, kdesi jinde pro malou krádež, a u vinohradského soudu vede se proti němu řízení pro lehké ublížení na těle, které boxerem způsobil docela bez příčiny nějakému nočnímu chodci. Ani byste to do něho neřekli — tak útlý a slabý človíček je to.
Porota přes usilovnou, až příliš usilovnou námahu jeho obhájce dra Billa, který se několikráte dostal do konfliktu s předsedou líčení dvor. radou Kleinerem i se státním zástupcem drem Šudomou, nenašla pochopení pro surové kousky moderního kluka a zodpověděla jedinou hlavní otázku na zločin zabití všemi hlasy kladně, vyloučivši rovněž všemi hlasy opilost, jíž se obviněný i jeho obhájce snažil zachrániti. Soud pak po krátké poradě dal Tillerovi za život nešťastného Švandy spravedlivou odplatu ve formě těžkého žaláře v trvání tří roků.
*
Druhý případ porotní je podobný prvému. I způsobem zabití, i příčinou smrti, ba i stejnou hospodou, která hostila pachatele, není vsak žalován jako zabití, nýbrž jako vražda. Dopustil se jí 46letý zedník ze Záběhlic u Prahy Alois Petrlík, který zaměstnán byl v Žižkově na stavbě domu firmy „Moderna“. V sobotu 17. října v poledne dostal výplatu něco přes 200 Kč, ale nevzpomněl ani na ženu doma, ani na dítě, ale zamířil hned za roh do nejbližší hospody. Tam popíjel až do půl 6. hod. večerní, načež si zašel na pár sklenic k „Primasovům“. Ale ani odtud nepospíchal k rodinnému krbu, nýbrž dokolíbal se až do Nuslí, kde zapadl do hostince Josefa Hokův, kde jal se hned rýpati do přítomných tam hostů Dvořáka, Pařízka a Šmídka. Ti však neměli dlouho trpělivost poslouchati výklady strejce Petrlíka, a když nepřestal po dobrém, vzal ho Dvořák za límec a vyhodil. Ale Petrlík nechtěl tak neslavně ustoupiti z bojiště. Čekal venku a vytáhl si z kapsy nůž, který otevřel. Když pak hostinský po chvíli otevřel dveře výčepu a podíval se ven, zřel tam Petrlíka, který mu povídal: „Teď jak někdo vyleze ven, tak ho zabiju!“ A z těchto slov Petrlíkových čerpá právě státní zástupce dr. Papík oprávněnost žaloby na vraždu, dovozuje z nich, že se Petrlík k činu chystal, maje úmysl vražedný.
Když za nedlouho všichni tři hosté z hostince vyšli, vrhl se Petrlík s otevřeným nožem na Šmídka a bodl jej do hrudníku, načež dal se na překotný útěk. Utíkal dobře, takže jej Dvořák a Pařízek, kteří jali se jej pronásledovati, chytili až u polic. strážnice v Jaromírově ulici.
Nešťastný Šmídek byl zatím převezen do nemocnice, kde však zemřel přílišnou ztrátou krve za velikých bolestí.
Pachatel vymlouval se před porotou úplnou opilostí. Povolaní svědkové potvrdili, že obžalovaný dosti vypil, a manželka Petrlíkova i jeho asi 18letá dcera vypověděly, že otec chodíval pravidelně z práce přímo domů a že byl dobrým manželem i otcem. Státní zástupce dr. Papík v objektivní řeči neplaydoval ani tak pro přisvědčení na vraždu, jako spíše na zabití, ale dovozoval z četných dokázaných okolností, že pachatel opilým nebyl. Kolem této otázky se vlastně všecko točilo a obhájce obžalovaného dr. Bas dovedl znamenitě využíti každé nejnepatrnější skutečnosti, aby prokázal, že Petrlík je člověkem řádným, že si „vyhodil z kopejtka“ tenkráte v říjnu po prvé a že se při té příležitosti opil tak, jak to zákon předpokládá.
Porota po dlouhé poradě naznačila, že se stotožňuje s vývody obhajoby: otázku na vraždu jednomyslně odmítla, přikývla devíti hlasy k otázce na zabití, ale všemi 12 hlasy zodpověděla také kladně otázku na opilost obžalovaného, jím zaviněnou, a tak byl Petrlík odsouzen toliko pro přestupek opilství do tuhého vězení na pět měsíсů.
*
Jako třetí případ projednána byla žaloba na 41letou vdovu Ludmilu Novákovou, obviněnou ze zločinu vraždy novorozeněte. Je to případ, který se vymyká běžným případům vražed dětí v první řadě tím, že nejedná se, jak tomu téměř vždy bývá, o nezkušené děvče, opuštěné svým milencem v nejhorší chvíli, které v záchvatu porodních bolestí a v perspektivě neblahé budoucnosti sáhne na život červíčka sotva se zrodivšího. V našem případě jedná se o ženu 41letou, vdovu, tedy osobu velmi zkušenou, a o děcko, které bylo již dva dny staré. Ludmila Nováková porodila 25. října zdravé děvčátko za pomoci porodní asistentky Marie Baránkové, která druhého dne přišla novorozeně vykoupat. Leč třetího dne na cestě k rodičce potkala syna Novákové, který jí řekl, že dítě zemřelo. Přes to šla asistentka do bytu rodičky a shledala, že novorozeně je po těle namodralé.
Asistentka učinila o věci povinné hlášení a pitvou tělíčka bylo pak zjištěno, že děcko bylo uškrceno nějakou šálou nebo šátkem. Obviněná popírá vraždu děcka a uvádí, že druhý večer po porodu dávala děcku ještě píti, načež usnula. Ve spaní zachvácena byla prý bolestmi kýlovými a když z bolestí těch k ránu procitla, děcko bylo prý již studené. Toto její tvrzení vyvrátili soudní lékaři, kteří, vyšetřivše obžalovanou, konstatovali, že trpí obyčejnou kýlou, která nemá naprosto žádného vlivu na jakoukoli poruchu duševní nebo tělesnou.
Líčení, které řídil vrch. rada dr. Hladík, přineslo trochu světla do temna žalobního děje. Konstatováno, že Nováková, jejíž otec má v Hostivicích u Prahy barák a něco polí a byl ve své obci až do nedávna starostou, měla intimní známost se vzdáleným svým příbuzným Přemyslem Kafkou, téměř o 20 let mladším, který u jejího otce sloužil jako kočí. Spal také vedle v místnosti, ve které měla lůžko Nováková.
Poněvadž Nováková houževnatě popírala jakoukoli vinu a tvrdila jen, že byla v bezvědomí a že neví, co se s dítětem během té doby stalo, protože pak požívá nejlepší pověsti a své tři dítky, pocházející z jejího manželství poctivě vychovává, nevzala porota, v níž jako vrchní porotce fungoval náš odpovědný redaktor, za prokázáno, že by byla Nováková děcko úmyslně zaškrtila, tím spíše, že do místnosti, kde spala, měli přístup i jiní lidé, a hlavní otázku, znějící na vraždu, zamítla všemi 12 hlasy. Otázku eventuelní, zda Nováková opominula povinnou péči podle § 335. tr. z., zodpověděla porota kladně pouze 7 hlasy, což k odsouzení nestačilo, a proto byla Nováková osvobozena a ihned propuštěna na svobodu.
Žalobu skvělou řečí obhajoval stát. zástupce dr. Čáslavský.
—rk—

Citace:

Porota v Praze. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 8, s. 89-92.