NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4649.

Učitelstvo: Provisorní hospodářský učitel na Moravě, jehož služební poměr řídí se dle »Pravidel pro učitelský personál hospod, vyuč. ústavů« z r. 1904, může býti propuštěn ze služby i když tu není předpokladů pro propuštění disciplinární podle hl. III. cit prav.
(Nález ze dne 28. dubna 1925 č. 8597.) Prejudikatura: Boh. 3364 adm.
Věc: František S. v Brně (adv. Dr. Met. Fišer z Brna) proti moravskému zemskému výboru (vrch. zem r. Dr. Ad. Kadlec) stran odepření definitivy a propuštění ze služby a stran doplatku na požitky.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bez důvodné.
Důvody: I. Rozhodnutím z 22. května 1924 dal mor. zv st-li dnem 1. června 1924 šestiměsíční výpověď ze služby. Opatření odůvodnil tím, že ve smyslu nálezu nss-u Boh. 3364 adm. dlužno považovati st-le za zemského odborného hospodářského učitele ve vlastnosti provisorní, zem. výbor že mu definitivu uděliti nemůže, poněvadž podle posudků stát. inspektora zemědělského školství se pro hospodářské školství nehodí, a nedosáhl by tudíž ani schválení min. zeměd., jehož k ustanovení definitivnímu je zapotřebí, a zaměstnání v jiném oboru zemské služby st-l výslovně odmítl. Šestiměsíční výpověď odůvodnil zv poukazem na § 7 o. z. o. a analogii § 19, odst. 2 zák. z 13. ledna 1914 č. 9 ř. z., jíž použil vzhledem' k tomu, že »Pravidla o osobních poměrech učitelstva nižších zemědělských škol z roku 1904« nemají o lhůtě výpovědní ustanovení.
II. Druhým rozhodnutím z 12. června 1924 žádost st-le, aby mu za dobu od 1. září 1920 — 31. května 1924 doplacena byla diference na služebních požitcích způsobená tím, že mu v této době vzhledem k tomu, že byl na dovolené s čekatelným, nebyl vyplácen místní přídavek vůbec a drahotní a nákupní přídavky jen ve výši stanovené pro pensisty. Zamítnutí odůvodněno tím, že podle cit. nál. nss-u bylo st-le v této době posuzovati jako prov. hosp. učitele, že měl tedy nárok jen na požitky s tímto postavením spojené, a když mu zv, pokládaje ho mylně za zem. úředníka skupiny C, vyplácel požitky dle pravidel pro tyto úředníky platných ve skutečnosti daleko vyšším obnosem, nežli by mu byly příslušely dle onoho jeho skutečného postavení, že není povinen poskytnouti mu nějakou náhradu.
O stížnostech podaných do těchto rozhodnutí nss uvážil:
ad I. Vzhledem k cit. nálezu nss-u a k § 3 lit. f) zák. o ss dlužno se obírati toliko otázkou, byl-li zv oprávněn dáti st-li jakožto prov. hosp. učiteli výpověď. St-l to popírá poukazem na to, že propuštění ze služby může nastati toliko v případech stanovených v § 66 »Pravidel pro učitelský personál hospodářských vyučovacích ústavům 7 roku 1904, který platí jak pro síly definitivní, tak i pro síly provisorní, předpoklady tohoto předpisu že však nejsou splněny. Nss neshledal názor stížnosti správný.
Ustanovení »provisorní« v nějakém služ. poměru již podle běžného významu slova toho znamená ustanovení toliko dočasné, které zaměstnanci nedává žádného práva na propůjčené mu služební místo a může zaměstnavatelem principielně kdykoli býti odvoláno. V tomto smyslu rozumí »provisorním« ustanovením také všechny novější zák. upravující veřejnoprávní poměry služební( srov. § 10 stát. služ. pragm. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., § 8 zák. o ob. a okr. úřednících z 23. července 1919 a 443 a 444 Sb. resp. příslušných česk. zem. zák. z roku 1907 a 1908, § 12 zems. služ. pragm. mor. z roku 1914 a j.). Leží tedy v samé podstatě ustanovení »provisorního«, že poměr tím založený může zaměstnavatelem kdykoli podle jeho vůle býti rozvázán; v tom je právě charakteristický moment, kterým se poměr provisorní liší podstatně od služebního poměru definitivního. A bylo by třeba zvláštního důvodu právního, aby bylo možno uznati nějaké omezení onoho práva. Důvod takový by mohl spočívati buďto ve výslovném právním předpisu, jakým jest na příklad stanovení určité minimální lhůty výpovědní ve shora uvedených zákonech, anebo v tom, že zaměstnavatel vůči zaměstnanci z vlastní vůle si nějaké omezení uložil. Že by tu byl případ posléze uvedený, st-l ani netvrdí. Mohlo by se jednati tedy toliko o to, zda takové omezeni práva zv-u, rozvázati provisoní služební poměr hospodářských učitelů, je stanoveno v »Pravidlech« o osobních poměrech těchto učitelů, na něž stížnost se odvolává. Je pravda, že tato »Pravidla« ve své hlavě III. výslovně mezi učiteli definitivními a provisorními nerozeznávají. Ale to není ještě dostatečným důvodem, aby bylo lze míti za to, že chtěly podstatný znak služebního poměru provisorního, volnou rozvazatelnost jeho, eliminovati. Závěr takový vyžadoval by nutně výslovného ustanovení, a toho v »Pravidlech« oněch není. Ani okolnost, st-lem uplatňovaná, že také provisorní učitelé hospodářští podléhají disc. moci zv-u, nenutí k závěru opačnému. Disc. moc je přirozeným výronem veřejnoprávního poměru služebního. Upraví-li však zaměstnavatel výkon této moci určitým způsobem, neplyne z toho ještě, že se zříká ostatních prostředků, rozvázati služ. poměr se svým zaměstnancem, které mu služební smlouva podle svého obsahu poskytuje. Z hlavy III. cit. pravidel neplyne nic jiného, nežli že provisorní hosp. učitel může také disc. býti trestán a disc cestou propuštěn; tím není však vyloučeno, aby byl propuštěn také adm. cestou, jak to právě provisorní povaha jeho služ. poměru připouští, neboť § 66 cit. prav. normuje toliko, za kterých předpokladů může v řízení disc. býti uložen disc. trest propuštění ze služby.
Těmito úvahami dospěl nss k závěru, že zv byl oprávněn provisorní služební poměr st-lův vzhledem k vnitřní podstatě jeho jako pouhého provisoria jednostranně rozvázati. Za tohoto stavu pozbývá významu otázka, byl-li zv oprávněn dovolávati se analogie nějaké normy, a eventuelně kterých norem měl analogicky použíti.
Pokud se však týče výpovědní lhůty — a jenom ohledně té odvolává se nař., rozhodnutí na analogii zák. o statkových úřednících, dlužno uvážiti, že z podstaty provisoria plyne, že služ. poměr provisorní, pokud tu není výslovného ustanovení jiného, lze rozvázati kdykoli, aniž je zaměstnavatel vázán nějakou výpovědní lhůtou. Nelze tedy spatřovati nezákonnost v tom, když zv — odvolávaje se na analogii zák. o statkových úřednících, — dal st-li výpověď 6 měsíční, a to tím méně, když st-l ani netvrdí, že by v některém ze zákonů, jichž analogie byla po jeho názoru bližší, byla stanovena pro rozvázání prov. služ. poměru výpovědní lhůta delší.
Jeví se tedy stížnost proti rozhodnutí prvému bezdůvodnou.
ad II. Ani této stížnosti nemohl nss vyhověti. — — —

Citace:

č. 4649. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 846-848.