NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5167.

Živnostenské právo: I. * Ustanovení § 2 zák. z 23. ledna 1920 č. 54 Sb., dle něhož nemůže bez svolení min. obch. býti zastaven výkon oprávnění k přechování cizinců, nezabraňuje živn. úřadu zakázati výkon živn. oprávnění pachtýřem z důvodů živn. řádu. — II. Stejně nebrání tu živn. úřadu předpisy o ochraně nájemníků.
(Nález ze dne 27. listopadu 1925 č. 23039). Věc: Alois R. v K. proti ministerstvu obchodu o provozování živnosti nájemcem.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl nájemcem živnosti hostinské a výčepní v K., již Antonie S. provozovala jako vdova na základě koncese zemřelého svého manžela. V roce 1920 prodala Antonie S. hostinec onen Josefu H., jemuž také osp v K. výměrem z 11. května 1922 koncesi udělila. Nový majitel koncese oznámil osp-é, že koupí hotelu vzal na sebe také závazek vyplývající z nájemní smlouvy, kterou dřívější majitel hotelu uzavřel s Aloisem R., a že následkem toho nemůže živnost osobně provozovati, ježto by porušil převzatou smluvní povinnost. Z důvodu toho žádal, aby mu dovoleno bylo provozovati živnost dosavadním pachtýřem Aloisem R. do té doby, než mu bude umožněno, aby sám živnost mohl provozovati. Osp vyhověla této žádosti a schválila výměrem z 19. června 1922 Aloise R. jako pachtýře živnosti do té doby, než majiteli koncese bude umožněno, živnost osobně provozovati.
V roce 1924 oznámil majitel koncese úřadu, že schválení Aloise R. pachtýřem stalo se vlastně neprávem, poněvadž nebylo zde žádných důležitých příčin pro jeho schválení, ježto majitel koncese má plnou způsobilost provozovati živnost osobně, ba může tak činiti lépe než schválený pachtýř, a navrhl, aby osp schválenému pachtýři nadále oprávnění k provozování živnosti odepřela a žadateli umožnila, aby co nejdříve mohl přistoupiti k rekonstrukci celého hotelu. Na toto podání dostalo se Josefu H. od úřadu vyřízení tohoto obsahu: »Vaše oznámení, že budete živnost hostinskou a hotelovou, již až dosud provozoval jste schváleným pachtýřem Aloisem R., provozovati osobně, beru k úřední vědomosti. Pokud jde o rozvázání pachtovního poměru mezi Vámi a pachtýřem, odkazujete se na vzájemnou dohodu, případně na pořad práva soukromého«.
St-l Alois R. odepřel přijmouti opis tohoto výměru a oznámil zvláštním podáním úřadu, že nemůže obsah jeho vzíti na vědomí proto, poněvadž Josef H. je povinen dodržeti pachtovní smlouvu a nemůže úřadu oznámiti, že bude živnost provozovati osobně.
Když majitel koncese na základě svrchu uvedeného výměru domáhal se toho, aby st-li jako dosavadnímu jeho pachtýři zakázáno bylo další provozování živnosti, vyrozuměl úřad st-le, že v důsledku svého výměru, jímž vzal na vědomí oznámení Josefa H., že bude živnost provozovati osobně, odvolává schválení st-le za pachtýře, poněvadž není více důležitých důvodů, aby ona stížnost provozována byla pachtýřem. Zároveň prohlásil úřad, že tím zaniká oprávnění st-lovo, a že se mu další provozování živnosti zakazuje.
Odvolání st-lovo zsp výnosem z 19. září 1924 zamítla a vyslovila, že povolením daným Josefu H., že smí svou hostinskou a výčepní živnost pronajmouti, vzešlo subjektivní právo na provozování této živnosti nájemcem toliko majiteli živnosti, který se stanoviska živn. řádu může kdykoliv tohoto práva se vzdáti a rozhodnouti se pro osobní provozování své živnosti. — — — —
Proti tomuto rozhodnutí podal st-l odvolání. Také toto odvolání bylo nař. rozhodnutí zamítnuto z důvodů obsažených v rozhodnutí druhé stolice a s tím, že zákonem o ochraně nájemníků je chráněn pouze soukromo právní poměr mezi Josefem H. a Aloisem R., že však uvedený zákon nevztahuje se na otázku existence živn. oprávnění st-le, které může trvati pouze potud, pokud jsou zde důležité příčiny, jež majiteli živnosti brání, by ji osobně provozoval.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost především namítá, že rozkaz daný st-li, aby zastavil provozování živnosti hotelové, příčí se předpisu § 2 zák. z 23. ledna 1920 č. 54 Sb., který zastavení výkonu živn. oprávnění k přechovávání cizinců v hotelích bez zajištění dalšího provozování živnosti osobou jinou váže na souhlas min. obch.
Námitka tato není důvodná. Uvedený předpis vztahuje se pouze na případy, kdy majitel živnosti ze své vůle hodlá zastaviti výkon živn. oprávnění k přechovávání cizinců a nikoliv na daný případ, kde živn. úřad zakazuje provozování živnosti určitou osobou z důvodu, že oprávnění této osoby zaniklo. Zákonem o omezení prodeje a pronájmu hotelů mělo býti docíleno pouze toho, aby hotelové místnosti, sloužící k přechovávání cizinců, nebyly disposicemi stran tomuto určení odnímány, nikterak však nebylo tím omezeno právo živn. úřadu zakázati provozování živnosti hostinské osobou, jež oprávnění k tomu pozbyla.
Dále vytýká stížnost, že zákaz dalšího provozování živnosti daný st-li porušuje ustanovení zákona o ochraně nájemníků, ježto prý tento dovoluje nájemci živnosti, aby i po zákazu živnosti v místnostech setrvá, a dopouští, aby nájemce po třikráte žádal za odklad exekučního vyklizení místností. Námitka tato jest bezpředmětná, neboť úřad nenařídil st-li, aby opustil pronajaté místnosti, nýbrž jen, aby přestal v nich živnost provozovati, poněvadž oprávnění jeho k tomu uhaslo. Zda pronajímatel bude moci na základě § 1 odst. 2 bodu 17 zák. o ochraně nájemníků st-le z místností vypověděti, a bude-li st-l moci i po pravoplatné výpovědi domáhati se odkladu exekučního vyklizení místností, o tom žal. úřadem rozhodováno nebylo, a pro nepříslušnost jeho ani rozhodováno býti by nemohlo. Uvádí-li snad st-l zmíněné okolnosti jen za tím účelem, aby dovodil, že nebude zajištěno další provozování živnosti hotelové ve smyslu zákona o omezení prodeje a pronájmu hotelů, pak schází mu legitimace k této námitce, neboť přestoupením cit. zákona mohl by býti dotčen jedině zájem veřejný, jehož ochraně zákon ten slouží, a k obhajobě tohoto zájmu st-l jako strana soukromá není povolán. — — — —

Citace:

č. 5167. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 602-604.