Č. 2679

Školství. — Administrativní řízení.: I. * Rozhodnutí školského úřadu o dání osoby učitelské do trvalé výslužby v Čechách z moci úřední »pro zvláštní pozoruhodné poměry« podle § 50 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. ve znění zák. z 27. ledna 1903 č. 16 z. z. trpí podstatnou vadou řízení, nebyla-li osoba učitelská před vydáním rozhodnutí slyšena o okolnostech, z nichž úřad usuzuje na ne-způsobilost. — II. Aby učitel veř. školy nár. v Čechách mohl býti z moci úřední dán na trvalý odpočinek pro zvláštní pozoruhodné poměry, není třeba zavésti disciplinární řízení.

(Nález ze dne 22. září 1923 č. 15 508.)
Věc: Augustin B. v Ž. proti ministerstvu školství a národní osvěty o pensionování. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.

Důvody: Výnosem zemské školní rady z 9. března 1921 byl st-l podle § 50 zák. o právních svazcích učitelstva z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. dán z moci úřední na trvalý odpočinek a to pro jisté pozoruhodné poměry, jež činí jej k vykonávání povinností jemu náležejících nezpůsobilým. Min. škol. zamítlo nař. rozhodnutím odvolání st-lovo Nss uvážil o stížnosti: Stížnost se mýlí, vidí-li nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že byl st-l dán na trvalý odpočinek z moci úřední bez předchozího řízení disciplinárního a bez slyšení jeho jako obviněného. Zákon o právních svazcích učitelstva veřejných škol národních v Čechách z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. ve znění upraveném zákonem z 2. listopadu 1899 č. 87 z .z. a zákonem z 27. ledna 1903 č. 16 z. z. rozeznává propuštění ze školní služby vůbec na základě disciplinárního řízení (§ 39—43) a dání do výslužby z mocí úřední (§ 50) jako dva druhy opatření, jež jak co do svých předpokladů, tak co do účelu, jejž sledují, jsou zcela rozdílná a na sobě nezávislá. Propuštění ze školní služby jest kárným trestem za porušení služební povinnosti osoby učitelské, který se vyměřuje kárným úřadem se zřetelem na velikost disciplinárního přečinu, na škodu jím způsobenou a na stupeň zavinění pachatele. Přeložení na odpočinek z moci úřední po rozumu § 50 cit. zákona nemá naproti tomu za účel trestati učitele za nějaké jeho provinění, nepředpokládá motivů trestních, nýbrž jest opatřením ryze administrativním, kterým má býti umožněno v zájmu řádného a hospodárného obstarávání veřejné služby vyučovací odstranění nezpůsobilých sil z aktivní služby učitelské. Z toho jde, že obě opatření jsou na sobě zcela nezávislá a ve svých právních důsledcích podstatně odlišná a že školské úřady jednak jako úřady kárné, jednak jako úřady služební mohou dojíti, posuzujíce skutkovou podstatu každý se svého hlediska, k výsledkům různým. Kárný úřad neshledá důvodů ke kárnému trestu propuštění osoby učitelské ze školní služby vůbec, kdežto úřad služební může zakročiti dle § 50, má-li ve zjištěné skutkové podstatě dostatečný podklad pro úsudek, že splněny jsou zákonné předpoklady nezpůsobilosti k výkonu služební povinnosti osoby učitelské. Tomu názoru svědčí také rozčlenění zákona, neboť o kárném právu pojednává část III. a o dání učitelstva do výslužby pak část IV. Žal. úřad dle toho, co předesláno, nebyl po zákonu povinen, aby se st-lem zavedl disciplinární řízení a není tedy námitka uvedená s to, aby rozhodnutí o dání do výslužby z moci úřední pro nezákonnost zvrátila. Než také druhá námitka vytýkající vadnost řízení proto, že nebyl přezkoumán zdravotní stav st-lův není důvodná. Žal. úřad nevycházel při svém rozhodnutí ze zákonného předpokladu, že st-l pro tělesnou nebo duševní vadu není schopen svůj úřad učitelský vykonávati a neměl tudíž ani příčiny, ani povinnosti, aby si opatřoval v lékařském nálezu a dobrém zdání skutkový podklad pro svůj úsudek o nezpůsobilosti st-le k výkonu služby. Naproti tomu shledal však nss závažnou třetí výtku ve stížnosti vznesenou. Podle § 50 dříve cit. zákona mají býti dány osoby učitelské na od- počinek, když pro přílišnou pokročilost věku, pro těžké vady tělesné nebo duševní, anebo pro jiné pozoruhodné poměry k vykonávání povinností jim náležejících nejeví se býti způsobilými. Žal. úřad dal st-le na trvalý odpočinek pro jisté pozoruhodné poměry, které činí ho nezpůsobilým k vykonávání povinností jemu náležejících a shledal znaky těchto pozoruhodných poměrů v tom, že st-l pro určité osobní vlastnosti způsobuje spory s občanstvem a úřady, což má neblahý vliv jak na školu, tak i na veřejný život v obci a jest na úkor vážnosti školy i učitelského stavu. Stížnost vytýká, že pozoruhodné poměry, které dle názoru žal. úřadu nezpůsobilost k výkonu služby prý zavinily, nebyly s dostatek konkretisovány a st-li v rozhodnutí jmenovitě oznámeny a že tím porušeny byly podstatné formy řízení správního. Otázka, co sluší pokládati za znaky »pozoruhodných poměrů« a jaké to musí býti skutečnosti, aby z nich podle povahy věci mohlo usuzováno býti na nezpůsobilost osoby učitelské k výkonu služby, jest otázkou skutkovou a zodpovědění její součástí skutkového zjištění, na němž nař. rozhodnutí spočívá. Nss nemůže dle ustanovení § 6 svého zákona toto zodpovědění skutkových otázek přezkoumati po stránce meritorní, pokud úřad nepřekročil zákonných mezí svého oprávnění, nýbrž jen v tom směru, zda procesní řízení netrpí podstatnými vadami formálními, zejména po té stránce, měl-li úřad pro své zjištění potřebný podklad spisy doložený, nejsou-li tato zjištění v odporu se spisy, a bylo-li šetřeno podstatných forem řízení. V řízení správním, předcházejícím nucené dání do výslužby, nebyl st-l slyšen, tím méně mu dána možnost, aby se vyjádřil o oněch konkrétních skutkových momentech, které mají prokázati nezpůsobilost jeho k výkonu služby, čímž porušena byla zásada slyšení stran, ovládající řízení správní. Také z důvodů rozhodnutí nař. nelze seznati, na jakém konkrétním podkladě založil úřad svůj závěr, že st-l svým vystupováním a svými vlastnostmi povahovými způsobuje ony pozoruhodné poměry, které mu odnímají způsobilost k výkonu učitelského povolání. Těmito nedostatky byla straně ztížena právní obrana a také nss-u znemožněno přezkoumání, má-li skutkový podklad, z něhož úřad vycházel, ve spisech dostatečnou oporu a bylo-li zákonného ustanovení správně použito. Jde tedy o podstatné vady řízení a bylo tudíž nutno nař. rozhodnutí zrušiti po rozumu § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 2679. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 615-617.