NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2981.

Státní zaměstnanci (Podkarpatská Rus): I. K přejímání býv. uherských státních zaměstnanců podle zák. č. 269/1920 jest na území Podkarpatské Rusi příslušnou civilní správa v Užhorodě, pokud se týče jednotlivé referáty její. — II. Bývalý definitivní uher. státní zaměstnanec na území Podkarpatské Rusi, který byl dekretem civilní správy »převzat do služeb čsl. republiky« s určením úředního titulu, funkce a požitků, nemůže býti pensionován podle uher. předpisů.
(Nález ze dne 13. prosince 1923 č. 21 059.)
Věc: Josef B. v T. proti civilní správě Podkarpatské Rusi (referát veřejných prací) o vyměření pense.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, který ustanoven byl dekretem uherského min. obch. č. 82851 ex 1905 státním dozorcem župního mostu přes Tisu v T., podal 24. září 1920 žádost, aby byl v dosavadní službě ponechán, při čemž poukázal k tomu, že slib složil 24. září 1920.
Na to doručen byl st-li následující dekret státního stavebního úřadu ve Velkém Sevljuši z 29. října 1920 č. 405: »Na Vaši žádost z 24. září 1920 jste ve smyslu výnosu referátu veř. prací civilní správy v Užhorodě z 20. října 1920 č. 7879 převzat do služeb republiky čsl. jako státní cestář s přidělením v dosavadní funkci jako dozorce mostu přes Tisu u T. Vaše požitky budou Vám po předložení dokumentů poukázány civilní správou u berního úřadu ve Velkém Sevljuši......«
Výnosem civilní správy Podkarpatské Rusi (referát veř. prací) z 30. listopadu 1920 poukázány byly st-li místo dosavadních tyto příjmy....
V květnu 1922 podal Josef B. žádost za přiznání pense.
Rozhodnutím referátu veř. prací v Užhorodě z 19. července 1922 povoleny byly st-li zaopatřovací požitky podle bývalých uherských předpisů.
O tom byl st-l intimátem státního stavebního úřadu ve Velkém Sevljuši z 10. srpna 1922 vyrozuměn s tím, že současně zrušuje se platnost dekretu státního stavebního úřadu ve Velkém Sevljuši z 29. října 1920 č. 405. Rozhodnutím referátu veř. prací z 23. září 1922 nebylo odvolání Josefa B. z tohoto výměru vyhověno, poněvadž pense stanovena byla dle platných nařízení. K tomu dodáno, že zvýšení požitků stane se dle nař. z 8. srpna 1922 č. 248 Sb., které provede pensijní odbor hlavního finančního ředitelství v Užhorodě u veškerých pensistů, kterým byla stanovena pense dle zák. čl. LXV z r. 1912.
Rozhoduje o stížnosti do posléz uvedeného rozhodnutí podané, řídil se nss těmito úvahami:
Nař. rozhodnutí vydáno bylo k stížnosti Josefa B. do výnosu stavebního úřadu ve Velkém Sevljuši z 10. srpna 1922, jehož obsah byl předem uveden.
Ve stížnosti oné brojil st-l nejen proti tomu, že mu zaopatřovací požitky vyměřeny byly dle předpisů uherských, nýbrž také proti zrušení dekretu č.j. 405 z roku 1920.
Nař. rozhodnutí sice tak, jak úřadem bylo vydáno, výslovně o zrušení tohoto dekretu se nezmiňuje, nýbrž teprve intimát tohoto rozhodnutí st-li doručený, avšak tím, že rozhodnutí ono přiznává st-li požitky jen v míře, platné pro bývalé zaměstnance uherské, jest patrno, že jej nepovažuje za zaměstnance převzatého státem čsl., a že tedy neuznává platnost dekretu č. j. 405 z roku 1920.
Stížnost vytýká rozhodnutí nezákonnost, kterou spatřuje v tom:
1. že žal. úřad potvrdil zrušení jmenovacího dekretu z 29. října 1920 č. 405, čímž zasáhl v práva, jichž st-l z dekretu toho nabyl;
2. že st-li vyměřeny byly zaopatřovací požitky dle norem uherských, ač se stal definitivním čsl. státním zřízencem.
Ohledně výtky prvé uvážil nss takto:
Shora uvedenému výnosu referátu veř. prací v Užhorodě z 20. října 1920 nelze rozuměti jinak, než, že byl st-l definitivně převzat do služeb státu čsl., neboť jím se mu uděluje určité místo, propůjčuje úřední titul, vymezuje jeho úřední činnost a činí zmínka v příčině poukázání služebních požitků st-lových, jež mu pak také byly poukázány.
Jmenovací dekret ten byl vydán úřadem příslušným, neboť podle § 7, odst. posl. zákona z 15. dubna 1920 č. 269 Sb., rozhoduje o přijetí zřízenců při úřadech bývalého státu uherského v P. R. do služeb státu čsl. příslušný ústřední úřad. Úřadem tímto jest pro samosprávné území P. R. civilní správa v Užhorodě, jež sestává z jednotlivých referátů (§ 1 a 3 nař. vlád. z 26. dubna 1920 č. 356 Sb.).
Doručením výměru (dekretu) č. 405/20 stal se tedy Josef B. definitivním zřízencem státu čsl., jenž podroben jest zákonům a ustanovením pro státní úředníky a zřízence tohoto druhu v ostatních částech republiky čsl. platným (§ 2 zák. z 15. dubna 1920 č. 269 Sb.).
Jmenováním svým nabyl st-l určitých práv. Dekret, jímž jmenování uskutečněno bylo, vešel v moc právní, založil tedy právní poměr, který nemůže býti úřadem dodatečně, jednostranně a svémocně zrušen. To jest všeobecná zásada uznávaná v řízení správním vůbec, z níž ani pro obor, o nějž tu jde, výjimku připustiti nelze, poněvadž není tu odchylného předpisu právního.
Když tedy žal. úřad napadeným rozhodnutím potvrdil výnos, kterým byl zrušen dekret č. 405, jímž byl st-l jmenován čsl. státním cestářem, porušil tím zákon. Z toho plyne, že i druhý výrok úřadu, kterým st-li byly vyměřeny pensijní požitky podle předpisů uherských, odporuje zák., neboť spočívá na mylném právním názoru, že se st-l nestal zaměstnancem státu čsl. a že mu tedy pensijní požitky vyměřiti slušelo podle norem pro zaměstnance nepřevzaté.
Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušeno pro nezákonnost.

Citace:

č. 2981. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1189-1191.