NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8398 —
Č. 8398.

Policejní věci. — Živnostenské právo: * Předpisy uvedené v příloze A k min. nař. ze dne 18. září 1912 č. 191 ř. z. o pořádání veřejných představení kinematografických mají povahu instrukce závazné toliko pro licenci udělující zemský úřad politický, nejsou však normou platnou také pro úřady místní policie.
(Nález ze dne 30. ledna 1930 č. 1323.)
Věc: »Deutsche Landeskommission für Kinderschutz und Jugendfürsorge« v Brně proti zastupitelstvu zemského hlavního města Brna o závady kinematografické provozovny. — Č. 8398 —
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Při revisi kinematografu »Central« v Brně, provozovaného stěžujícím si spolkem, bylo komisionelně zjištěno, že poslední tři řady balkónových sedadel nevyhovují předpisům přílohy A min. nař. z 18. září 1912 č. 191 ř. z., podle které v případě, že projekční otvor není umístěn alespoň 2 m nad podlahou hlediště, nesmí ku předu a po stranách ve vzdálenosti alespoň 2 m od zadní stěny hlediště býti umístěna žádná místa pro diváky, ježto projekční otvor jest tu ve výši pouze asi 1,70 m. Výměrem měst. rady zem. hl. města Brna z 28. února 1924 bylo stěžujícímu si spolku uloženo, aby poslední tři řady balkonových sedadel odstranil a tak cit. předpisu vyhověl. Po rozkladu, který spolek proti výměru tomu podal, bylo opětnou prohlídkou kinematografu zjištěno, že řečené tři řady sedadel odstraněny nebyly. Výměrem z 26. listopadu 1925 setrvala měst. rada na odstranění těchto sedadel. Odvolání z výměru toho měst. zastupitelstvo zem. hl. m. Brna nař. rozhodnutím zamítlo.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí obsahuje policejní příkaz, vydaný z důvodů požární policie. Tento příkaz opřen jest o předpis bodu 3. odstavce »Sedadla« přílohy A k nař. min. vnitra ve shodě s min. veř. prací z 18. září 1912 č. 191 ř. z. o pořádání veř. představení kinematografických.
Z toho, že žal. úřad, vydávaje řečený policejní příkaz z důvodů požární policie, tedy ve své funkci místního úřadu policejního, dovolal se k jeho odůvodnění výhradně cit. předpisu, vyplývá, že vycházel z právního názoru, že předpisy zmíněné přílohy jsou normou pro něj právně závaznou, kterou jest povinen se říditi, a shledá-li, že zjištěný jím skutečný stav v kinematografické provozovně předpisům těm odporuje, podle nich zakročiti, aby závadný stav byl odstraněn. S tímto právním názorem žalovaného úřadu však souhlasiti nelze.
Cit. min. nař. stanoví v § 1, že jest dovoleno pořádati kinematografická představení toliko na základě úřední licence, rozeznává v § 2 dva druhy licence, stanoví rozsah licence (§ 3), dále, kterak se přihlíží k žádostem o licenci (§ 5) a určuje v § 6 podmínky licence a zásady provozovací. V prvním odstavci tohoto § jest předepsáno, že udělení licence, kterou propůjčuje podle § 4 zem. polit. úřad, jest závislé na tom, že provozovací pomůcky vyhovují požadavkům zdravotní, stavební, požární a bezpečnostní policie, a že při podnicích s pevným stanovištěm, o jaký v daném případě jde. prokáže se způsobilost provozovny. Podle posledního odstavce téhož § jsou požadavky, které dlužno činiti u provozovacích pomůcek, zejména u přístrojů a u provozovny v příčině stavební, požární a bezpečnostní policie, uvedeny v příloze A tohoto nařízení. Tímto ustanovením prohlášena byla příloha A za podstatnou, integrující součást min. nař. č. 191/1912, a požadavky v ní uvedené staly se tak součástí podmínek, na jichž splnění závisí udělení licence podle prvního odstavce § 6 tohoto nař. — Č. 8398 —
Z ustanovení prvního a posledního odstavce § 6 tohoto nař. ve spojení s předpisy obsaženými v příloze A, na kterou poslední odstavec § 6 odkazuje, vyplývá oprávněnost úsudku, že předpisy této přílohy mají právní povahu instrukce, dané zem. polit. úřadu, jako úřadu příslušnému udíleti kinematografické licence, za tím účelem, aby se jimi řídil a v každém konkrétním případě před udělením licence zkoumal, zda bylo vyhověno všem požadavkům stanoveným v uvedené příloze na provozovací pomůcky, zejména také na přístroje a provozovny v příčině stavební, požární a bezpečnostní policie, tedy splnil-li žadatel tyto minimální požadavky, na nichž udělení licence povolujícím úřadem jest závislé.
Podle toho předpisy příl. A jsou právně závaznou instrukcí toliko přo úřad povolující, nemají však povahy právně závazné normy pro úřady místní policie, jakým jest v daném případě žal. úřad. Správnosti tohoto úsudku nasvědčuje zejména také ustanovení § 28 min. nař. č. 191/1912, který v prvním odstavci praví výslovně, že toto nařízení nedotýká se nikterak povinností politických a policejních úřadů, ani úkolů místní policie v příčině pořádání veř. představení kinematografických, zejména provádění zdravotní, stavební, požární a bezpečnostní policie. Obor působnosti těchto úřadů podle norem pro ně platných nebyl tedy ani instrukcí, danou v příl. A k cit. min. nař. a platnou jen pro povolující úřad, jež jest součástí onoho nař., nijak dotčen.
V souvislosti s prvním odstavcem § 28 ustanovuje pak dále druhý odstavec tohoto §, že uzná-li úřad z důvodu zdrav., stav., požární nebo bezpečnostní policie, že jest třeba změn provozovacích prostředků nebo provozovny, má majitel licence ve lhůtě nejvýše čtyř neděl, kterou mu za tím účelem provozující úřad ustanoví, tyto změny provésti. Je-li třeba, bude provozování zastaveno, až závady budou odstraněny. Z tohoto předpisu plyne, že k stanovení lhůty za účelem odstranění shledaných závad při provozovacích prostředcích nebo v provozovně příslušným jest úřad povolující, t. j. zem. úřad politický. Není arci vyloučeno, aby úřad místní policie v oboru vlastní své působnosti při konání svých povinností a plnění úkolů sobě přikázaných, zejména také při výkonu policie požární, hleděl také k předpisům obsaženým v té příčině v příl. A k min. nař. č. 191/1912, platným pro úřad povolující. Leč příkazy, které při takovémto svém samostatném zákroku majiteli licence udělí, nemůže odůvodniti prostě tím, že se dovolá některého předpisu v oné příloze obsaženého, když příloha tato, jak bylo shora dovozeno, jest podle své povahy instrukcí právně závaznou toliko pro úřad povolující, t. j. licenci udělující, jímž žal. úřad však není, a pro nějž neplatí.
Ježto nař. rozhodnutí spočívá na právním názoru opačném, nelze je již z tohoto důvodu uznati za shodné se zákonem, pročež bylo zrušeno podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se námitkami stížnosti, uplatňujícími nezákonnost nař. rozhodnutí s jiných hledisek.

Citace:

č. 8398. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 319-321.