NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Čís. 13585.

Placením jednou pokladnou státu druhé jeho pokladně nenastává pro stát hospodářský výsledek spojený s placením po rozumu § 1412 obč. zák. Nezáleží na tom, že toto placení bylo přivoděno tím, že jedna pokladna jako vymáhající věřitelka provedla exekuci zabavením a přikázáním pohledávky, kterou měl její dlužník za jinou státní pokladnou. Zápověď započtení pohledávky, kterou někdo má proti některé státní pokladně, stanovená ve druhé větě § 1441 obč. zák., jest stanovena jen ve prospěch státu v zájmu spořádaného státního účetnictví a nepřekáží tomu, by stát svůj dluh splatný u jedné své pokladny nezapočítal na pohledávku jiné pokladny.
(Rozh. ze dne 30. května 1934, Rv I 1672/32.)
Gustavu R-ovi příslušela proti ministerstvu sociální péče pohledávka 240000 Kč. Tato pohledávka byla k návrhu berního úřadu v T. ve prospěch daňové pohledávky eráru za Gustavem R-em v částce 46131 Kč 46 h zabavena a přikázána k vybrání. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se Ervín S. na československém státu zaplacení 30000 Kč, tvrdě, že mu Gustav R. postoupil část své pohledávky proti ministerstvu sociální péče a že toto ministerstvo o tom uvědomil. Žalovaný erár namítl mimo jiné, že byla pohledávka postupitele Gustava R-a proti čsl. státu zabavena podle plat. výkazů daňových a poplatkových nedoplatků za léta 1920, 1921, 1922, 1923 a 1924, na něž až do doby postupu dluhoval 22449 Kč a namítl částku tu k započtení stejně jako dalších 14066 Kč 60 h za neprávem Gustavu R-ovi vyplacené polské marky. Procesní soud prvé stolice neuznav vzájemné pohledávky eráru po právu, uznal podle žaloby. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Pokud jde o vzájemnou pohledávku namítanou k započtení, nehodí se k započtení vzhledem k ustanovení § 1441 obč. zák., ježto postoupená pohledávka je rázu soukromoprávního a za ministerstvem sociální péče, kdežto pohledávka k započtení namítaná jest pohledávkou daňovou, pokud se týče neprávem vyplacenou protihodnotou cizozemských peněz, tedy ze státní pokladny jiného odvětví státní správy. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Vývodům odvolání jest přisvědčiti v tom, že lze peněžní pohledávky spočívající na důvodu veřejno-právním započísti na peněžité pohledávky soukromoprávní, ovšem při započtení ve sporu musí býti veřejnoprávní pohledávky již stanoveny příslušným vyřízením veřejného orgánu, který o nich rozhoduje, tedy při pohledávkách daňových a poplatkových musí již býti definitivně stanoveny příslušnými finančními úřady (srovnej dále článek r. n. s. Cíchy v Soudc. Listech 1924 str. 157—158). Soud procesní při uplatňovaném započtení takové pohledávky nemůže o ní jednati a ji zjišťovati a nemůže o ní rozhodnouti, že po právu jest aneb není, nýbrž musí si jen učiniti úsudek, bylo-li stanovení takové pohledávky příslušnými orgány ve sporu prokázáno čili nic a podle toho pak rozhodne o žalobní pohledávce. V souzeném případě jde o nároky eráru finančními úřady stanovené a v připojených spisech E 143/26 okr. soudu v Č. je vykázána vykonatelnost těchto vzájemných pohledávek předloženým výkazem nedoplatků, což se dodatečně zjišťuje (§ 498 c. ř. s.). Rovněž má odvolání pravdu v tom, že předpis § 1441 obč. zák. nebrání tomu, by stát nezapočítal proti nároku na určitou státní pokladnu svůj nárok, který má jiná státní pokladna proti oprávněnému z prvního nároku (Stubenrauch: Kommentar zum allg. b. Gesetzbuche, vydání 1903, poznámka 3 k § 1441 obč. zák.). Předpis § 1441 druhá věta obč. zák. je specielním předpisem ve prospěch státu, který ne- platí naopak, kdy stát má vzájemnou pohledávku. Než přes to není odvolání v právu, pokud jde o rozhodnutí ve věci. Bernímu úřadu v Č. v zastoupení čsl. státu byla povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky Gustava R-a proti ministerstvu sociální péče v Praze 46200 Kč usnesením okresního soudu v Č. z 28. ledna 1926 k vydobytí vykonatelných nedoplatků daní, poplatků i nedoplatků na neprávem vyměněných 14066 Kč 6 6h v celkové sumě 46131 Kč 46, v čemž jsou zahrnuty veškeré započtením uplatňované vzájemné pohledávky. Ministerstvo sociální péče vyplatilo celou zabavenou pohledávku 46130 Kč 36 h bernímu úřadu v Č. na vymáhanou pohledávku 46131 Kč 46 h. Tímto prokázaným placením zanikly vzájemné pohledávky eráru v tomto sporu započtením namítané a proto nelze na ně při rozhodování o žalobní pohledávce již hledět. Žalobce neuplatňuje neplatnost onoho placení, nýbrž domáhá se jako postupník zaplacení postoupené mu částky 30000 Kč, kterýž postup se stal před zabavením stavebního příspěvku pro Gustava R-a, o kterém postupu žalovaná strana, pokud se týče ministerstvo sociální péče bylo vyrozuměno dávno před zabavením pohledávky R-ovy berním úřadem v Č. Návrh žalobcův opírá se o postup, o kterém bylo min. sociální péče řádně vyrozuměno. Podle toho je žalobní nárok odůvodněn, žalovaná strana, když platila po oznámeném postupu na pohledávku R-ovu pro nedoplatky berním úřadem v Č. zabavenou, nezprostila se závazku proti žalobci a platila bernímu úřadu v Č. na své risiko (§ 1396 obč. zák.). Protipohledávky započtením namítané zanikly, jak bylo zjištěno, placením a proto bylo prvním soudem právem žalobě vyhověno.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolatel právem vytýká jako nesprávný názor odvolacího soudu, že prý placením ministerstva sociální péče bernímu úřadu v Č. ve sporu uvedeným zanikla sice pohledávka státu (finanční správy), ale nezanikl jeho dluh správy sociální péče. Toto tak zvané placení nebylo placením v právním smyslu po rozumu § 1412 obč. zák., neboť toto předpokládá různost dvou právních podmětů, platícího a příjemce. Toho však v tomto případě nebylo. Ministerstvo sociální péče a berní úřad v Č. nejsou samostatnými podměty právními, nýbrž jen různými orgány téhož právního podmětu a pokud jde o peněžní hospodaření jen dvěma různými pokladnami státu. Placením jednou pokladnou státu druhé pokladně nenastává pro stát hospodářský výsledek spojený s placením po rozumu § 1412 obč. zák., nýbrž jest ve své podstatě jen účetnickým vyrovnáním provedeným státem mezi jeho pohledávkou a jeho vzájemným dluhem. Přivodí-li se tento výsledek tím, že jedna pokladna jako vymáhající věřitelka provede exekuci zabavením a přikázáním pohledávky, kterou má její dlužník za jinou státní pokladnou, jako se stalo v souzeném případě, kde berní úřad v Č. zabavil pohledávku, kterou měl Gustav R. proti ministerstvu sociální péče ze stavební podpory, na podstatě věci nic nemění. Okolnost, že pohledávka a dluh státu nejsou splatny u jedné státní po- kladny, nýbrž každá u jiné vzájemnému zúčtování jich nepřekáží. Odvolací soud správně uvedl, že zápověď započtení pohledávky, kterou někdo má proti některé státní pokladně, s pohledávkou jiné státní pokladny, stanovená ve druhé větě § 1441 obč. zák., jest stanovena jen ve prospěch státu v zájmu spořádaného státního účetnictví a že nepřekáží tomu, by stát svůj dluh splatný u jedné své pokladny nezapočítal na pohledávku jiné pokladny. V souzeném případě ovšem svrchu zmíněná exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky Gustava R-a ze stavební podpory byla bernímu úřadu v Č. pro pohledávku státu za Gustavem R-em na dlužných daních a náhradě za neprávem vyměněné polské marky povolena usnesením okresního soudu v Č. ze dne 28. ledna 1926, tedy teprve po té, když Gustav R. ze své pohledávky ze stavební podpory za ministerstvem sociální péče postoupil žalobci zažalovanou částku 30000 Kč. Než ani tento postup nepřekážel zúčtování i této postoupené částky. Státu jako postoupenému dlužníku zůstaly podle § 1394 obč. zák. všecky námitky proti postoupené pohledávce a byl podle § 1442 obč. zák., jak dovolání právem uvádí, oprávněn na postupní pohledávku započísti pohledávku, kterou v době postupu měl proti postupiteli Gustavu R-ovi. Žalobce musí tedy v těchto mezích trpěti započtení provedené státem a žaloba byla by odůvodněna jen nad meze oprávněného započtení. Pro rozhodnutí sporu jest tedy třeba zjistiti, jakou pohledávku měl stát proti Gustavu R-ovi v době postupu. To se dosud nestalo a výše její v řečené době není zřejmá ani z výkazu nedoplatků, který byl titulem této exekuce, neboť výkaz ten jest teprve ze dne 26. ledna 1926. Jest proto odůvodněnou i výtka neúplnosti řízení v tomto směru dovolatelkou uplatňovaná.

Citace:

č. 14282. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 1011-1012.