NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Č. 6888.

Policie zbrojní. — Honební právo (Slovensko): Osobě, která byla — třebas již před dobou delší 3 roků — odsouzena pro pytláctví, může úřad podle statutu býv. župy gemermalohontské odepříti zbrojní list, třebas osoba ta je nájemcem honitby a byla by k výkonu hon. práva jinak způsobilá.
(Nález ze dne 17. listopadu 1927 č. 23736.)
Věc: Štěpán K. ve F. proti exposituře župního úřadu župy XIX. v Rožnavě o odepření zbrojního pasu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Výměrem z 29. prosince 1925 nevyhověl okr. úřad ve R. st-lově žádosti za vydání zbrojního lístku, protože byl v r. 1921 pokutován 2400 Kč za pytláctví. — — —
— —
Expositura župního úřadu župy XIX. v Rožnavě nař. výměrem st-lovu odvolání nevyhověla. — — — —
O stížnosti uvážil nss:
St-l nepopírá, že byl odsouzen pro pytláctví, má však za to, že nutno § 5 župního statutu č. 287/1911, o nějž žal. úřad nař. výrok opřel, vykládati ve spojitosti s předpisem § 36 c) zák. čl. XXIII/1883; dochází tak k závěru, že odsouzení pro pytláctví brání vydání zbrojního lístku jen pro dobu 3 let od výkonu, resp. odpykání trestu, a dovozuje z toho, že spáchání přestupku toho nemůže býti po uplynutí 3 let důvodem k odepření zbroj. lístku.
Zák. čl. XXIII/1883 postihuje daní ze zbraně, resp. z honitby osoby, které jsou v držení loveckých zbraní (§ 2), resp. jsou podle zákonů honebních oprávněny a také skutečně chtějí vykonávati právo polovné (§ 3), a činí skutečný výkon práva polovného závislým na dosažení loveckého lístku (§ 25), vydaného po zaplacení poplatku na základě přihlášky uchazečovy (§ 27), příslušným úřadem vidované. Dle § 33 má tu úřad zkoumati, nebrání-li skutečnému výkonu polovného práva důvody v § 6 uvedené, a zjistí-li takové okolnosti, má vidování přihlášky odepříti. Důsledkem toho jest, že nemůže býti uchazeči vydán lovecký lístek a nemůže tudíž polovné právo vykonávati. Dle § 36 lit. c) brání vidování přihlášky i okolnost, že byl žadatel pravoplatně odsouzen pro přestupek hon. zák., tedy i pro pytláctví, a to až do uplynutí lhůty 3 roků po výkonu, resp. odpykání trestu.
Z předpisů těch je patrno, že upravují toliko otázku povinnosti platiti daň ze zbraní a daň honební, že neobsahují však předpisy ty vůbec žádného ustanovení o otázce v tomto sporu jedině rozhodné, totiž stran vydávání zbrojních lístků. Nelze proto z předpisů těch nic vyvozovati pro tuto otázku, lze-li totiž někomu, i kdyby nebylo snad s hlediska zák. čl. XXIII/1883 námitek, aby skutečně vykonával polovné právo, dáti povolení k držení zbraně. Okolnost tu náleží úřadu k tomu povolanému posouditi zcela samostatně a nezávisle od předpisů zák. čl. XXIII/1883 na základě zvláštních předpisů o držení zbraně vydaných, tedy v daném případě dle župního statutu býv. župy gemermalohontské č. 247/1911.
Stanoví-li § 5 tohoto statutu, že zbrojní lístek nemohou vůbec dostati ti, kdož byli pravoplatně odsouzeni pro trestní činy tam uvedené, a mezi nimi i pro pytláctví, pak není předpis ten, jak stížnost podle shora uvedeného dovozuje, v odporu se zákonem, a není nezákonným ani, když žal. úřad z tohoto důvodu, nehledě k předpisu § 36 c) zák. čl. XXIII, udělení zbroj. lístku odepřel.
Nelze-li z § 36 zák. čl. XXIII:1883 nic vyvozovati pro udělení zbroj. lístku, pak netřeba ani zabývati se další námitkou stížnosti, opřenou o předpis § 2 žup. statutu o výkonu a pronájmu polovného práva, jenž z dražby polovného práva vylučuje osoby, které nemohou dosíci loveckého lístku z důvodů v cit. § 36 uvedených.
Ani z okolnosti, že st-l vydražil polovné právo v obci F., a že okr. úřad dražbu tu schválil, nelze nic vyvozovati pro posouzení otázky, lze-li mu vydati zbrojní list k držení zbraně, ježto schválení nájmu polovného práva děje se podle § 3 zák. čl. XX/1883 s hlediska ochrany zájmu propachtující obce (srov. nál. Boh. 5927/26 adm.), z něhož rovněž nic nelze usuzovati na otázku, o niž v daném případě šlo.

Citace:

č. 6888. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 480-482.