NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 21 (1912) - Vymáhající věřitel, navrhuje zabavení platu dlužníkova, nepotřebuje dokázati, že tento jest trvale ustanoven.

Čís. 146.

Pokles kupní síly papírových peněz neospravedlňuje, aby výše škody, rozhodná při majetkových deliktech pro jejich kvalifikaci a trestnost, byla počítána na základě zlaté měny; rozhodují i nadále zákonné sazby hodnot, čítané ve měně platné v době činu.
(Rozh. ze dne 26. února 1920, Kr II 122/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného J. B. do rozsudku krajského soudu v Uh. Hradišti, pokud jím byl vinným uznán zločinem podílnictví na krádeži , dle §§ 185, 186 a), b) tr. z.
Důvody:
Vývody, jimiž stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti dle č. 4 a 10 § 281 tr. ř. spadají dle povahy věci vlastně v jedno. Stížnost zastává stanovisko, že zákonnou měnou bývalého Rakouska a tedy i republiky Československé je měna zlatá, takže v této měně bylo i odhadnouti i posouditi hodnotu ukradeného zboží obžalovaným na sebe převedeného. Ve směru tomto dlužno poukázati k předpisu § 99 tr. ř., dle něhož škodu zločinem způsobenou sluší v případech, kde výše její má vliv na přičítatelnost činu jakožto zločinu, na výměru trestu nebo na přiznání náhrady, vyšetřiti v prvé řadě výpovědí poškozeného, a kde by tato výpověď nepostačovala, výslechem svědků nebo znalci, a dále k předpisu § 173 tr. z., dle něhož hodnota věci ukradené nemá se počítati dle užitku zlodějova, nýbrž dle škody okradeného. Předpisům těmto bylo soudem nalézacím učiněno zadost. Řemen hospodářskému družstvu odcizený oceněn byl účetním družstva na 1200 K až 1400 K, počítá-li se cena dle úředního přídělu, a kůže u obžalovaného nalezené a z řemenů pocházející byly znalci oceněny po 60—70 K za 1 kg, při čemž vzat zřetel na dobu jejich původu, totiž na podzim 1918. Dle vlastního doznání obžalovaného bylo kůže z řemene pocházející, kterou od P. koupil, 8,90 kg po 40 K, tedy za 356 K. To vše přijímá též nalézací soud za prokázáno. Proti způsobu a výsledku ocenění samého (s výhradou hořejšího stanoviska a návrhu) obžalovaný nic nenamítal. Návrh jeho, aby odhad řemenové kůže proveden byl znalci v měně zlaté, byl soudem zamítnut jakožto nerozhodný pro posouzení, zda se zde jedná o zločin či přestupek podílnictví na krádeži hledě k ceně řemenu 1200 až 1400 K, čímž patrně míněno a vysloveno, že by ani ocenění řemene ve zlaté měně nemohlo vésti ku zjištění hodnoty řemene, obnosem nepřesahujícím 200 K. Než nehledě k tomu dlužno uznati, že měnový podklad provedeného odhadu vyhovuje právu. Neboť se shora vytčené zásady § 173 tr. z. plyne, že výši, rozsah škody, jest určiti obnosem, jejž je poškozenému vynaložiti k odčinění majetkové ztráty krádeží, zničením, znehodnocením a jiným majetkovým deliktem jemu způsobené, opatřením si náhradních předmětů stejné hodnoty. A obnos ten stanoviti lze s obecnou platností jen v oněch platidlech resp. měřítkách hodnoty, jež vskutku tyto funkce zastávají a mají. Pro obor práva trestního nutno totiž vycházeti vzhledem k jeho praktickému účelu z poměrů konkrétních. Ty pak již pro dobu spáchaného činu — (pro dobu vynesení rozsudku nemohla by otázka vůbec býti sporna, protože zákony ze dne 25. II. 1919, č. 84 [§ 2] ve spojení s nař. z téhož dne čís. 86 ze dne 10. dubna 1919 č. 187 sb. z. a n. zavedena pro oblast republiky Československé ve vsí formě měna papírová s měnovou jednotkou koruny č. s. a s nuceným oběhem okolkovaných bankovek banky rakousko-uherské jakožto platidel československých) — byly prostě ty, že rakousko-uherské mince ražené z drahého kovu staly se během války de facto mincemi obchodními a předmětem obchodu mincemi. Stav ten ostatně nepostrádal ani úplně podkladu právního, kdyžtě cís. nař. ze dne 4. srpna 1914 č. 198 ř. z. byla t. zv. bankakta suspendována. Tím zrušena povaha bankovek jakožto pouhého představitele drahého kovu uloženého v pokladě rakousko-uherské banky i nabyly bankovky povahy platidla s nuceným oběhem. A poněvadž tato papírová platidla fakticky jsou též měřidly hodnoty a měnidly, nebylo soudem nalézacím pochybeno, když v nich škodu okradeného a hodnotu věci ukradené ocenil. Na ocenění jich ve měně zlaté neměl obžalovaný nároku ani s onoho stanoviska, které vedlo v roce 1910 k novele t. zv. Ofnerově (v podstatě znehodnocení zlata následkem nadvýroby jeho) ani z důvodu poklesu kupní síly bankovek ve válce, jenž měl důvod svůj jednak v nedostatku zboží a nedostatečné uspokojitelnosti poptávky po něm, jednak v seslabené důvěře v úvěruhodnost hospodářství ve státě rakousko-uherském a pak ve státech sukcesních. Neníť prakticky proveditelno rozeznávati, jakým podílem ten který z těchto důvodů zdražení veškerého zboží na ceně jeho je súčastněn. Ocenění zboží v poměru k hodnotě zlata ponechávalo by obě ostatní složky bez povšimnutí. Tím by však nebylo vyhověno požadavku, stanoviti hodnotu věci ukradené obnosem škody okradeného, jestliže poměry hospodářské jsou ve skutečnosti takové, že okradený není s to, aby si zjednal náhradu zase za zlato, jestliže tedy zejména ve skutečnosti zlato přestalo býti mincí běžnou. Plyne to i z té úvahy, že výrok o vině deliktem majetkovým, spočívající na předpokladu určité hodnoty věci ukradené, zpronevěřené, poškozené atd. může býti dle zákona podkladem výroku o náhradě škody a že dle § 99 tr. ř. pro obojí účel stejným způsobem má býti výše škody vyšetřena. V poměrech nynějších však hodnota věci ukradené a t. d. vyšetřená v poměru k hodnotě zlata nemohla by přece býti základem stanovení obnosu náhradního, ani by se v něm poškozenému plné náhrady nikdy nedostalo, kdyžtě nelze přece obžalovaného odsouditi k náhradě škody ve zlatě, nýbrž jen v zákonných platidlech, jimiž jsou K č. sl. Obojí obnos musí se dle §§ 99 tr. ř., 173 tr. z. krýti. Je zajisté nepřípustno pro otázku viny operovati s menším počtem jednotek ve zlatě čítaných, pro otázku náhrady pak přiznati výši škody ve větším počtu jednotek skutečné měny papírové. Ve skutečnosti tedy znamenalo by přijetí stanoviska zmateční stížnosti premii pro pachatele majetkových deliktů, naprosto neodůvodněnou, kdyžtě jak poškozený, tak pachatel podrobeni jsou těmže hospodářským poměrům, jež znají, ba i motivem svého jednání činí, a jichž důsledky tedy také pachatel musí nésti. Hospodářskou škodou bezprávným činem způsobenou, musí pachatel proto zodpovídati ve výši určené se zřetelem ke skutečným hospodářským poměrům. Dle toho není právní stanovisko soudu nalézacího pochybeno a návrhu na znalecké ocenění řemene v měně zlaté právem nebylo vyhověno.

Citace:

Čís. 146. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 220-222.