Č. 8787.

Zaměstnanci veřejní: Státní úředník nemá za účinnosti platového zákona č. 103/26 stíhatelného nároku na propůjčení systemisovaného služebního místa vyšší platové stupnice téže služební třídy.
(Nález ze dne 2. října 1930 č. 26548/28.)
Věc: Josef P. v U. proti ministerstvu spravedlnosti o povýšení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1, soudní kancelářský asistent u kraj. soudu v U., žádal dne 6. října 1927 za propůjčení systemisovaného místa soud. kane. revidenta v 6. platové stupnici (služ. třída III.) u kraj. soudu v U. Žádost ta byla st-li vrácena presidiem vrch. zem. soudu v Brně s tím, že místo bylo uděleno jinému uchazeči. Do výměru toho podal st-1 stížnost, kterouž zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodu, že nárok st-lův na žádané povýšení nelze odůvodniti žádným ustanovením ani plat. zákona, ani služ. předpisů jemu předcházejících. Posouditi, který z uchazečů vykazujících povšechné zákonné náležitosti pro propůjčení volného místa služebního, zaslouží si s hlediska ustanovení § 17 odst. 2 plat. zák. žádaného povýšení, náleží výhradně úřadu příslušnému pro toto povýšení, aniž bylo lze otázku tuto přezkoumávati instančním postupem.
Proti rozhodnutí tomu čelí stížnost, o níž nss uvážil toto:
Stížnost založena jest na právním názoru, že zák. č. 103/26 zaručil státnímu úředníku právní nárok na to, aby mu propůjčeno bylo služ. místo vyšší platové stupnice služ. třídy, v níž byl ustanoven, a snaží se tuto svou thési dovoditi z předpisu § 17 ve spojení s §§ 143 a 152 cit. zák. Činí však tak neprávem.
Paragraf 17 plat. zák. č. 103/26 ustanovuje v prvých dvou odstavcích, že povýšení úředníka se stane propůjčením systemisovaného služ. místa vyšší platové stupnice téže služ. třídy, jakož i že jsou pro povýšení rozhodný: zvláštní způsobilost pro místo, jež se propůjčuje, schopnost, upotřebitelnost a důvěryhodnost. Upravuje tedy zákon na tomto místě především otázku, co sluší rozuměti »povýšením« úředníka a dokládá současně, které kvalifikační momenty dlužno míti na zřeteli při vydávání správního aktu toho. Jiného obsahu citované místo zákona nemá, a nelze v něm zejména nalézti nic, co by mohlo svědčiti názoru, že chtěl zákonodárce zaručiti v ustanovení tom státnímu úředníku nárok na to, aby byl povýšen. Že tomu tak, vysvítá i z úvahy, že skutečnosti, o nichž je řeč v § 17 odst. 2 cit. zák., jsou podle své povahy náležitostmi osobní způsobilosti úředníka, kterou posuzovati může toliko orgán státní správy, jemuž přísluší podle platných předpisů právo povyšovati úředníky do vyšších platových stupnic. Je proto stížnost na omylu, má-li za to, že cit. předpis § 17 odst. 2 zajistil st-li nárok na povýšení a spatřuje-li nezákonnost v tom, že žal. úřad nároku toho neuznal.
Domnívá-li se stížnost, že st-li propůjčil nárok ten předpis § 143 plat. zák., přezírá, že ustanovení §u toho má na mysli případy, týkající se nároku na jmenování neb ustanovení, na přeřadění nebo postup do vyšší kategorie podle předpisů platných před plat. zákonem, t. j. před 1. lednem 1926, kdežto st-1 se domáhá povýšení na základě ustanovení § 17 plat. zák., s nímž § 143 tohoto zák. není v souvislosti.
Také § 152 plat. zák. dovolává se stížnost mylně. Paragraf ten mluví jen o použití dosavadních předpisů o hodn. třídách a místním (činovném) přídavku, a stanoví, které platové stupnice nastupují v předpisech vycházejících z určitých hodn. tříd na místo těchto hodn. tříd, jež novým platovým systémem byly zrušeny. V paragrafu tom není však předpisu, který by zakládal pro určitého úředníka již ustanoveného nárok na povýšení do určité platové stupnice určité služ. třídy.
Z uvedeného plyne, že za účinnosti plat. zák. č. 103/26 nemá státní úředník stihatelného nároku na propůjčení systemisovaného služ. místa vyšší platové stupnice téže služ. třídy, a že tudíž nemohl býti porušen subj. nárok st-lův, nebylo-li jemu určité služ. místo úřednické propůjčeno.

Citace:

č. 8787. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 299-300.