Nařízeni vlády republiky Československé ze dne 14. července 1922, čís. 199, kterým se mění a doplňují ustanovení o úrazovém a nemocenském pojištění dělníků na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Podle článku III. zákona z 12. srpna 1921, č. 300 Sb. z. a n., a podle článku VIII. zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n., jehož působnost byla prodloužena zákonem ze dne. 22. prosince 1921, č. 489 Sb. z. а n., a na základě zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., stanoví se toto:
Článek I.
Jednotlivá ustanovení zákonného článku XIX. z r. 1907 o pojištění průmyslových a obchodních zaměstnanců pro případ nemoci a úrazu mění se takto:
§ 1. — V druhé větě 1. odstavce § 3 a prvé větě 1. odstavce § 8 zákonného článku XIX. z roku 1907 ve znění nařízení vlády republiky Československé ze dne 3. září 1920, č. 509 Sb. z. a n., položiti jest místo slov »šest tisíc korun« slova »dvanáct tisíc korun«.
§ 2. — Čtvrtý odstavec § 3 se zrušuje.
§ 3. — § 9 mění se takto:
Úrazům v podniku se přiházejícím buďte na roveň postaveny úrazy jež nastanou při takových domácích neb jiných výkonech, k nimž je pojištěnec vedle zaměstnání pojistnou povinnost zakládajícího a po jeho dobu přibrán podnikatelem nebo jeho jménem nebo osobou pojištěnci v pracovním poměru nadřízenou.
Rovněž buďte úrazům v podniku se přiházejícím na roveň postaveny úrazy, jež se přihodí cestou z bytu do práce nebo z práce do bytu, pokud v této cestě nenastane přerušení, odůvodněné vlastním zájmem pojištěncovým nebo nemající jinak spojení s pracovním poměrem.
§ 4. — Poslední věta 2. odstavce § 20. pozbývá platnosti.
§ 5. — V § 27 mění se znění bodu c) s účinností od 1. ledna 1924 takto: c) Ke krytí správních výloh okresních dělníky pojišťujících pokladen, nemocenského oddělení Zemské úřadovny a správních výloh rozhodčích soudů pro nemocenské pojištění.
§ 6. — § 33 mění se takto:
Veškeré pojištění podrobené podniky, ležící v obvodě, v němž tento zákon platí, rozděleny budou ve třídy nebezpečenské.
Poměr, jak podniky ku pojištění povinné vzhledem k průměrnému svému úrazovému nebezpečenství k sobě se mají, ustanoven bude číselně tím způsobem, že průměrná míra pro nejnebezpečnější podniky rovnati se bude 100 a podle toho vypočtena bude průměrná míra všech ostatních podniků v procentech.
Na základě této výměry zařáděny budou podniky pojištění podrobené do jednotlivých tříd nebezpečenství tím způsobem, že každá třída nebezpečí obsahuje několik procent číselně bezprostředně za sebou jdoucích.
Podniky pojištění podrobené roztříděny budou do tříd nebezpečenství a procenta každé takové třídy budou ustanovena cestou nařizovací podle výsledků úrazové statistiky.
Podniky do téže třídy nebezpečenství náležející zařaděny budou od Zemské úřadovny pro dělnické pojištění v Bratislavě do jednotlivých procent této třídy podle úrazového nebezpečenství jednotlivých podniků a zejména přihlédajíc k opatřením, jež u nich pro uvarování úrazu jsou učiněna. Třídy nebezpečenství a procenta v nich ustanovená vyhlášena budou veřejně se seznamem průmyslových odborů a provozovacích způsobů ke každé třídě nebezpečenství náležejících.
Rozdělení ve třídy nebezpečenství a ustanovená procenta podrobena buďte revisi za každých pět let. Tato revise vykonána buď v pátém roce příslušného období tím způsobem, aby změny následkem ní nařízené nabýti mohly moci počátkem šestého roku.
První revise však vykonána buď již dříve, dostačí-li k tomu zkušenosti až do té doby nabyté. § 7. — Druhá věta prvního odstavce § 34 pozbývá platnosti.
§ 8. — Místo §§ 36 až 40 položiti jest tento § 36: Peníze, jichž jest třeba, aby náhrady vyplacené podle §§ 69—83, Jakož i správní výlohy úrazového oddělení Zemské úřadovny a rozhodčích soudů pro úrazové pojištění, byly podle zásad pojistné techniky uhrazeny, opatří se příspěvky (pojistným), které zaměstnavatelé budou platiti podle pracovního výdělku pojištěncova. Pracovní výdělek, převyšující ode dne 1. ledna 1920 do 31. prosince 1920 částku 6000 Kč a od 1. ledna 1921 částku 12000 Kč za rok, započte se toliko touto částkou. Učňům, volontérům, praktikantům a jiným osobám, které pro nedokonaný ještě výcvik vůbec mzdy nepožívají nebo nejsou plně placeny, budiž započten roční výdělek, jenž je dle posledního odstavce § 78 zák. čl. XIX. z roku 1907 (§ 16 tohoto nařízení) stanoven jako základ pro vypočtení důchodu.
Pojistné vyměří se podle sazby, sestavené Zemskou úřadovnou pro dělnické pojištění v Bratislavě a schválené ministrem sociální péče. Tato sazba bude vypočtena pro každé procento nebezpečenské a každou korunu výdělku.
První příspěvková sazba vydána bude nařízením.
Ministr sociální péče jest oprávněn podle výsledku ročního hospodářství Zemské úřadovny pro dělnické pojištění v Bratislavě naříditi zvýšeni nebo snížení sazby a případně založení a způsob dotování reservního fondu.
§ 9. — Poslední odstavec § 41 mění se takto:
Za učně, volontéry, praktikanty a jiné osoby, které pro, nedokonaný ještě výcvik vůbec mzdy nepožívají nebo nejsou plně placeny, platí zaměstnavatel pojistné příspěvky a poplatky za členské legitimace úplně ze svého.
§ 10. — Druhý odstavec § 43 mění se takto:
Podnikatelé jsou povinni zaplatiti u Zemské úřadovny pro dělnické pojištění v Bratislavě tarifní pojistné do 14 dnů po uplynutí každého příspěvkového období a připojiti výpočet o výši pojistného za uplynulé příspěvkové období.
Odstavec 3. a 4. § 43 se ruší. Rovněž pozbývá platnosti 6. odstavec § 19 nařízení uherského ministerstva obchodu, č. 4790 z roku 1917.
§ 11. — První věta § 46 doplňuje se slovy »anebo cestou soudní exekuce«.
Poslední odstavec téhož paragrafu se zrušuje.
§ 12. — Odstavec 4. § 70 mění se takto:
Plný důchod lze poskytnouti též zraněnému, který není již zcela nezpůsobilým k výdělku, přechodně jako rekonvalescentní důchod tehdy, potřebuje-li zraněný k úplnému opětnému nabytí své způsobilosti k výdělku neb zlepšení svého stavu, aby se zvláště šetřil.
§ 13. — Za § 70 vsunuje se § 70 a) tohoto znění: Zemská úřadovna pro dělnické pojištění v Bratislavě je v každém období léčení oprávněna odejmouti nemocenské nebo bratrské nemocenské pokladně, ke které zraněný náleží, péči o nemocného. V tomto případě vstoupí Zemská úřadovna ve všechny povinnosti a práva, která podle zákona náležejí nemocenské nebo bratrské pokladně, pokud jde o nemocenskou péči o zraněného a péči o jeho příslušníky.
Zemská úřadovna může naříditi odevzdání zraněného na účet jeho důchodu do léčebného ústavu ve všech případech, když léčení úmyslně zabraňuje nebo zdržuje. V tom případě náleží příslušníkům zraněného podpora dle ustanovení 3. odstavce § 59. Je-li pro posouzení nároku na odškodné podle výroku lékařského třeba, aby byl zraněný pozorován v léčebném ústavě, Zemská úřadovna může naříditi, aby byl zraněný dán na čas potřeby do ústavu léčebného. Náklady tím vzniklé hradí Zemská úřadovna.
Neuposlechne-li zraněný těchto nařízení Zemské úřadovny, nemaje pro to zákonných nebo jinakých podstatných důvodů, může mu Zemská úřadovna důchod zcela nebo částečně zadržeti do té doby, dokud nařízení neuposlechne.
Taktéž může důchod zcela nebo částečně býti zadržen, když zraněný, nemaje pro to podstatných důvodů, neuposlechne nařízení Zemské úřadovny, aby se dostavil k lékařské prohlídce za účelem zjištění, zdali a do jaké míry následky úrazu dosud trvají.
Když je léčení zraněného skončeno a je naděje na zlepšení jeho zdravotního stavu, může Zemská úřadovna místo důchodu poskytnouti zraněnému bezplatné léčení a ošetřování v některém léčebném ústavě, ale jen s jeho souhlasem. Zemská úřadovna může v takovém případě dáti přiměřenou náhradu za výdělek, který mu ušel prodlouženým léčením.
§ 14. — Bod 1. prvého odstavce § 71 mění se takto: Náhrada pohřebních nákladů, jež se podle místního obyčeje vyměřuje, avšak nejvýše částkou 900 Kč.
§ 15. — V prvé větě § 74 položiti jest místo »60%« slova »dvě třetiny«.
§ 16. — § 78 mění se takto:
Základem pro výpočet důchodů je výdělek, jejž zraněný měl za posledního roku, co zaměstnán byl v podniku, ve kterém utrpěl úraz. Nebyl-li zraněný v podniku zaměstnán pilný rok, od úrazu zpět počítaje, jest rozhodný pro výpočet důchodu onen výdělek, jejž v této době průměrně měli dělníci téhož druhu v témže podniku nebo v sousedních podnicích stejného druhu.
Jestliže provozování dle své povahy neděje se po celý rok, nýbrž toliko po jistou provozovací dobu, tedy při výpočtu průměrné denní mzdy pracovní přihledá se toliko ku počtu pracovních dnů za doby provozovací.
K nahodilým přestávkám v provozování nebudiž přihledáno.
Třístonásobný průměrný denní výdělek pokládá se za roční výdělek.
Převyšuje-li pracovní výdělek dělníka nebo závodového úředníka v době od 1. ledna do 31. prosince 1920 částku 6000 Kč a od 1. ledna 1921 částku 12000 Kč ročně, nečítá se přebytek.
Roční pracovní výdělek učňů, volontérů, praktikantů a jiných osob, které pro nedokonaný ještě výcvik vůbec mzdy nepožívají nebo nejsou úplně placeny, buď vyměřen touž částkou jako nejmenší roční výdělek pracovní plně placeného dělníka, nebo závodového úředníka toho zaměstnání, pro něž se vzdělávají, avšak v době od 1. ledna 1920 do 31. prosince 1920 nejvýše částkou 1800 Kč a aspoň částkou 900 Kč, od 1. ledna 1921 nejvýše částkou 5400 Kč a aspoň 2250 Kč. Měl-li zraněný roční pracovní výdělek v době od 1. ledna 1920 do 31. prosince 1920 vyšší než. 1800 Kč a od 1. jedna 1921 vyšší než 5400 Kč, budiž tento výdělek v plné výši počítán za základ k vyměření důchodu.
§ 17. — V odstavci 1. § 85 vypustiti jest slova:
»který podle tohoto zákona pravděpodobně bude míti v zápětí nárok na odškodnění anebo«.
§ 18. — § 111 mění se takto:
K volbě předsedy Zemského úřadu, jakož i k dosazení a propuštění ředitele a jeho náměstků, zodpovědného pojistného technika a vedoucího účetního potřebí jest schválení ministra sociální péče.
§ 19. — § 115 se zrušuje s účinností od 1. ledna 1924.
§ 20. — § 121 a §§ 138 až 153 až na poslední odstavec § 149 se zrušují.
§ 21. — § 154 mění se takto:
Členové bratrských pokladen, které byly zřízeny na základě horního zákona (§ 211) a odpovídají ustanovením, jež jsou obsažena v § 155 tohoto zákona, taktéž členové pomocných pokladen nemocenských, jež jsou zřízeny při tabákových továrnách, nejsou povinni pojišťovati se pro případ nemoci u okresních, dělníky pojišťujících pokladen, leč, když vystoupl z výše uvedených zaměstnání a přejdou k takovému, při němž pojištění u okresních dělníky pojišťujících pokladen jest povinné.
§ 22. — Druhý a čtvrtý odstavec § 155 se zrušují.
§ 23. — Konec § 156 mění se tak, že místo slov »během 15 dní po vyhlášení rozhodnutí počínajíc uplatňovati v řádném pořadu práva« se stanoví »během 15 dní po doručení rozhodnutí počínajíc uplatňovati stížností řízenou na ministerstvo sociální péče, jež rozhodne s konečnou platností«.
§ 24. — § 157 mění se takto:
Spory, které vzniknou mezi zaměstnavateli a Zemskou úřadovnou pro dělnické pojištění v Bratislavě co do Výměrů zařadovacích dle § 34 a výměrů platebních podle § 36, rozhoduje v prvé stolici župan příslušné župy. Do rozhodnutí tohoto úřadu přísluší právo stížnosti do 15 dnů po doručení k ministerstvu sociální péče.
§ 25. — Třetí odstavec § 158 mění se takto:
Ve sporných otázkách, které povstanou mezi pojištěnými osobami neb jejich příslušníky a mezi Zemskou úřadovnou pro dělnické pojištění v Bratislavě ohledně odškodného, které tato má poskytnouti, soudí v prvé a poslední stolici zvláštní rozhodčí soud, který se zřídí v sídle soudní tabule v Bratislavě pro území Slovenska a v Užhorodě pro území Podkarpatské Rusi.
§ 26. — § 182 se zrušuje.
§ 27. — § 209 mění se takto:
Prováděním tohoto zákona pověřuje se ministr sociální péče.
Článek II.
Přechodná ustanoveni o příslušnosti.
§ 28. — Působnost a práva, která ve věcech nemocenského a úrazového pojištění v zákonodárství bývalého království uherského, zejména v zákonném článku XIX. z roku 1907 příslušela Krajinské dělnické pokladnici pro podporu v nemoci a. pojištění proti úrazu v Budapešti, jakož i působnost, kterou prováděl referát sociální péče ministerstva s plnou mocí pro správu Slovenska, přísluší od 28. října 1918 Zemské úřadovně pro dělnické pojištění na Slovensku.
Nařízením bude stanoveno, pokud a kterým dnem přejímá Zemská úřadovna pro dělnické pojištění v Bratislavě povinnost na místě Krajinské dělnické pokladnice pro podporu v nemoci a pojištění proti úrazu v Budapešti platiti důchody úrazové, důchody pozůstalých a jiné zákonné dávky, a kterým dnem vstupuje v jiné závazky Krajinské pokladnice v Budapešti.
§ 29. — Působnost valného shromáždění Zemské úřadovny pro dělnické pojištění v Bratislavě vymezená v §§ 104 a 105 zákonného článku XIX. z roku 1907 a působnost správy vytčená v § 106 téhož zákona vykonává zatím správní komise Zemské úřadovny pro dělnické pojištění v Bratislavě, zřízená vládním nařízením ze dne 23. září 1919, č. 516 Sb. z. a n.
§ 30. — Povinností vésti evidenci a statistiku okresních dělníky pojišťujících pokladen podle § 172 zákonného článku XIX. z roku 1907 a podávati podle § 177 téhož zákona každoroční zprávy ministru sociální péče, jakož i prováděti ustanovení druhé věty 3. odstavce § 104, posledního odstavce § 118, odstavce 1., 2. a 3, § 173, § 174, 1. odstavce § 175 a § 176 téhož zákona, pokud se týkají okresních dělníky pojišťujících pokladen, přechází na Zemskou úřadovnu pro dělnické pojištění v Bratislavě.
Pravomoc dle 2. odstavce § 175 vykonávají k návrhu Zemské úřadovny místně příslušné policejní vrchnosti I. stolice.
Ostatní obor působnosti státního úřadu dělnického pojištění (§ 168 zákonného článku XIX. z roku 1907) až na působnost jeho oddělení soudního přechází na ministerstvo sociální péče, k tomuto ministerstvu lze podati též stížnost proti rozhodnutím vydaným policejní vrchností dle odstavce 2. § 193 zák. čl. XIX. z roku 1907.
O stížnostech a odvoláních do rozsudků rozhodčích soudů zřízených pro okresní dělníky pojišťující pokladny rozhoduje rozhodčí soud, zřízený podle posledního odstavce § 158 (§ 25 tohoto nařízení) v Bratislavě a v Užhorodě s konečnou platností.
§ 31. — Kdekoli v zákonodárství dříve uherském, upravujícím nemocenské a úrazové pojištění, spojují se určitá práva a nároky s uherskou státní příslušností, znalostí jazyka maďarského, anebo s pobytem na území bývalého stát« uherského, zakládá tato práva a nároky jen československá státní příslušnost, znalost státního jazyka (§ 1 zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n.) a pobyt na území Československé republiky.
Článek III.
Všeobecná ustanovení.
§ 32. — Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení, a to se zpětnou platností ode dne 28. října 1918 ve příčině §§ 18, 26 až 31; ode dne 1, ledna 1920 ve příčině §§ 6, 7, 8, 10, 15 a 16; ode dne 1. ledna 1921 ve příčině §§ 1 a 14; ode dne 1. ledna 1922 ve příčině §§ 2, 4, 21 a 22. Pokud jednotlivá ustanovení bývalých právních předpisů uherských byla by v rozporu s ustanoveními tohoto nařízení, pozbývají platnosti.
§ 33. — Provedením tohoto nařízení pověřuje se ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.
(Vyhlášeno v 69. částce Sb. z. a n. ze dne 26. července 1922.)